A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Platónská akademie (řec. Άκαδήμεια, lat. Academia Platonica) byla slavná starověká filosofická škola, založená Platónem asi roku 387 př. n. l. v Athénách a definitivně zrušená roku 529 císařem Justiniánem I. Název později převzala skupina humanistů ve Florencii, založená kolem roku 1450 Marsiliem Ficinem. Od athénské Akademie se odvozují také názvy různých učených společností, škol a vědeckých institucí v novověku.
Akademie v Athénách
Někdy po roce 387 př. n. l., kdy se Platón vrátil z první cesty na Sicílii, koupil z darů přátel pozemek asi 2,5 km na SSZ od středu historických Athén a asi 1,5 km od hradeb, kde založil školu. V blízkosti byl starý posvátný háj olivovníků, zasvěcený Athéně a Dioskurům, kde se konaly různé slavnosti a obřady. Podle mytologického hrdiny Akadéma (Hekadéma) se nazýval Akademeia a název se přenesl na Platónovu školu.
Nebyla to ovšem škola v dnešním slova smyslu, nýbrž neveřejné společenství, kde se diskutovalo a bádalo, snad podle Pythagorejského vzoru, s nímž se Platón setkal v Itálii. Mezi účastníky se rozlišovali „starší“ a „mladší“, za účast se neplatilo a velký důraz se kladl na znalost matematiky. Podle pozdější pověsti byl prý nad vchodem nápis „Bez znalosti geometrie sem nikdo nevstupuj“. Diogenés Laertios jmenuje mezi akademiky i dvě ženy.
Dějiny athénské Akademie
Diogenés Laertios dělí historii Akademie na starou, střední a novou, Sextus Empiricus rozeznává pět období, kdežto Cicero jen dvě: starou a novou. Scholarchy staré Akademie byli po Platónovi Speusippos (347–339 př. n. l.). Xenokratés (339–314 př. n. l.), Polemon a Kratés. Mezi významné další členy patřili Aristotelés, Herakleidés, Eudoxos a Krantór.
Střední Akademie začíná Arkesiláem (266–241 př. n. l.), za něhož se Akademie orientovala na skepticismus. Novou či Třetí Akademii založil rovněž skeptický Karneadés (155–129 př. n. l.) a od roku 90 př. n. l. zde Antiochos z Askalonu začal učit stoicismus. Za první války s králem Mithridatem Pontským roku 88 př. n. l. scholarcha Filón z Larissy uprchl do Říma a roku 86 př. n. l. při obléhání Athén místo zpustošil římský vojevůdce Lucius Cornelius Sulla. Akademie se sice obnovila, ale patrně na jiných místech. Cicero, který zde studoval v letech 79/78 př. n. l., říká, že se scházeli v nějakém gymnáziu a místo staré Akademie, které navštívil, bylo pusté.
Platonovo učení v Athénách pokračovalo, ale až kolem roku 410 byla Akademie oficiálně obnovena novoplatoniky, kteří se pokládali za dědice (diadochoi) Platónovy. Kolem roku 430 zde učili Plutarchos z Athén a Syrianos a jejich žákem Proklem novoplatónská Akademie dosáhla patrně vrcholu. Podle historika Agathia pocházela většina čelných akademiků ze Sýrie, stejně jako Simplikios a poslední scholarcha Damaskios. Když roku 529 Justinián I. Akademii zrušil, uprchl prý Damaskios k Peršanům, ale roku 532 se mohl vrátit. Někteří Simplikiovi a Damaskiovi žáci však mohli v novoplatónské tradici pokračovat, v 7. století byla založena akademie v Gundišapúru a v 9. století se stopy platoniků znovu objevují v Bagdádu.
Humanistická Akademie ve Florencii
Kolem roku 1430, když začali Konstantinopol bezprostředně ohrožovat Turci, začal císař i tamní učenci hledat kontakty v Itálii. Roku 1439 byla na koncilu ve Florencii velká delegace byzantských učenců, která se pokusila o sjednocení s Římem a s papežem. Uzavřená dohoda však neměla dlouhé trvání a roku 1453 Konstantinopol padla. Řada byzantských učenců v Itálii zůstala a Georgios Gemistos Plethon přivezl dosud neznámé rukopisy díla Platónova. Nový zájem o platonismus a novoplatonismus podporovali florentští Mediceové.
Pod vedením Marsilia Ficina, vynikajícího překladatele a propagátora Platónovy filosofie, se tak vytvořila neformální skupina učenců, kteří studovali a diskutovali o filosofii a klasických autorech. Vliv jejich modernizovaného a křesťansky laděného platonismu na myšlení italské renesance byl hluboký a dodnes přežívá v obecně známém pojmu „platonická láska“. Samotný Marsilio Ficino nepokládal Akademii za pouhou školu, nýbrž za společenství přátel.
Ačkoli tato skupina nikdy neměla organizovanou podobu, její členové se pokládali za obnovení starověké Akademie, kterou založil Platón v Athénách. Členové Platónské akademie byli většinou ve styku se dvorem Cosima a Lorenza z rodu Medici a mezi nejdůležitější z nich náleželi Angelo Poliziano, význačný básník a znalec antiky, profesor poezie a řečnictví na univerzitě ve Florencii, Cristoforo Landino a učenci a filosofové Pico della Mirandola a Gentile de Becchi.
Odkazy
Literatura
- Encyklopedie antiky. Praha: Akademia 1973. Heslo Akadémie, str. 42n.
- HIBBERT, Christopher.: Vzestup a pád rodu Medici, kap. V a kap. IX, Lidové noviny, 1997.
- KRISTELLER, Paul Oskar: Osm filosofů italské renesance, Vyšehrad, 2007.
- PICO DELLA MIRANDOLA, Giovanni: O důstojnosti člověka, Oikoymenh, 2005.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Platónská akademie na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Akadémie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk