Optická hustota (anglicky Optical density či O. D.) je absorbance daného optického elementu při dané vlnové délce λ na jednotku vzdálenosti:

${\displaystyle OD_{\lambda }={A_{\lambda } \over l}=-{1 \over l}\log _{10}T={1 \over l}\log _{10}\left({I_{0} \over I}\right)}$

kde:

${\displaystyle l}$	= je tloušťka vzorku resp. přesněji délka dráhy paprsku ve vzorku měřená v centimetrech
${\displaystyle A_{\lambda }}$	= je absorbance změřená při vlnové délce λ
${\displaystyle T}$	= transmitance
${\displaystyle I_{0}}$	= intenzita dopadajícího světla
${\displaystyle I}$	= intenzita prošlého světla

Ačkoliv absorbance ve skutečnosti nemá jednotky, často se v angličtině uvádí v absorbančních jednotkách (absorbance units - AU). Podobně se optická hustota měří v ODU, cože je ekvivalent k AU·cm⁻¹.

Měření optické hustoty se často používá v mikrobiologii jako jednoduchá metoda k určení koncentrace počtu buněk v suspenzi, protože v jistém rozsahu platí přibližně lineární vztah mezi koncentrací buněk a optickou hustotou. Pokud je naměřená absorbance větší než 0,25, což je typický limit lineární korelace mezi absorbancí a koncentrací buněk, je nutné vzorek znovu zředit tak, aby hodnoty byly opět v lineární oblasti.