Nicolò Pacassi
Nicolò Pacassi na portrétu z Rožmberského paláce na Pražském hradě
Rodné jméno	Nikolaus Franz Leonhard von Pacassi
Narození	5. března 1716 Vídeňské Nové Město, Rakouské císařství
Úmrtí	11. listopadu 1790 Vídeň, Rakouské císařství
Národnost	italská
Povolání	architekt stavební rada, pedagog
Znám jako	architekt stavitel
Titul	rytíř (1764)
Období	pozdní baroko, klasicismus
Choť	1. (1748) Maria Barbara Hörmann (c.1723–1749) 2. (1754) Elisabeth Eberl (+1786)
Děti	Johann von Pacassi (1758-1818)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolò Pacassi, německy celým jménem Nikolaus Franz Leonhard von Pacassi (5. března 1716 ve Vídeňském Novém Městě – 11. listopadu 1790 ve Vídni^[1]) byl rakouský architekt pozdního baroka a raného klasicismu.

Život

Nicolò Pacassi pocházel z italské rodiny původem z Gorizie, kde byl jeho otec Paul Stefan kameníkem, po matce Barbaře Hallerové byl Rakušan.^[2] V roce 1743 byl jmenován dvorním architektem a v roce 1753 vedoucím dvorského stavebního úřadu císařovny Marie Terezie, v této funkci vystřídal Jeana Nicolase Jadota de Ville-Issey. Přestavěl či upravil pět zámeckých sídel císařské rodiny.

Pacassi působil opakovaně také v Praze. Na Pražském hradě adaptoval interiéry a sjednotil fasády, jimž vtiskl jednotný, místy až přísně klasicistní styl.

Vyučoval architekturu od roku 1756 na Akademii sv. Lukáše v Římě a později jako člen Akademie výtvarných umění ve Vídni. Tam k jeho žákům patřil pražský architekt Ignác Palliardi. Roku 1764 byl za své zásluhy povýšen do stavu rytířů.

Rodina

Nicolò Pacassi byl dvakrát ženat. Ze druhého manželství s Alžbětou, rozenou Eberlovou, měl syna Johanna von Pacassi (1758-1818). Ten vystudoval filozofii, matematiku a architekturu, byl dvorním stavebním radou císařů Josefa II. a Františka I., sekretářem apelačního soudu ve Vídni a vedl dvorní úřad pro vodní stavby. Projektoval ve Vídni Františkův most přes Dunaj (1808) a napsal několik teoretických pojednání o konstrukčních principech architektury (například o elipse). Byl mj. členem České učené společnosti císaře Františka. Roku 1796 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Dílo

• 1743–1749 generální přestavba zámku Schönbrunnu a stavba zámeckého divadla, v Hietzingu (nyní Vídeň)
• 1743–1749 adaptace zámku Hofburg a jeho rozšíření o taneční sál (Redoutensaal)
• 1743–1749 rozšíření zámku Hetzendorf a stavba zámecké kaple Nejsv. Trojice, v Meidlingu (nyní Vídeň)
• 1749–1758 přestavba zámku v Budíně (Budapešti)
• 1759 novostavba kostela sv. Terezie, Nadelburg Lichtenwörth, dolní Rakousko
• 1753–1775 přestavba Pražského hradu
• 1755-1763 novostavba tzv. Gardekirche - vojenský špitální kostel Vzkříšení (pro polskou gardu), v ulici Rennweg ve Vídni
• kolem 1765 - rozšíření zámku Niederweiden v Engelhartstettenu v dolním Rakousku
• 1767 přestavba rakouské dvorské kanceláře ve Vídni (nyní sídlo rakouského kancléře)
• 1770 úprava věže katedrály svatého Víta
• 1769-1776 palác arcivévodkyně Marianny, nyní biskupská rezidence v Klagenfurtu
• Palác Attems-Petzenstein v Gorizii
• Villa Montevecchio ve Vogrsku (Občina Renče-Vogrsko, Slovinsko)

Galerie

• 
  Fasády Schönbrunnu
• 
  Kostel Vzkříšení ve Vídni
• 
  Kostel sv. Terezie v Lichtenwörthu
• 
  Dvorská kancelář ve Vídni
• 
  Zámecká kaple Hetzendorfu
• 
  zámek Niederweiden
• 
  Biskupská rezidence, Klagenfurt

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolò Pacassi na italské Wikipedii.

Literatura

• Constantin von Wurzbach: Pacassi, Nikolaus (a syn), in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 21. Theil. Wien 1870, s. 160–162 online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolò Pacassi na Wikimedia Commons