A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Národní hřebčín Kladruby nad Labem | |
---|---|
Pohled na hřebčín v roce 1845 | |
Základní informace | |
Výstavba | 15. října 2009 |
Poloha | |
Adresa | Kladruby nad Labem, Česko |
Souřadnice | 50°3′27,42″ s. š., 15°29′5,37″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 16212/6-2096 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Krajina pro chov koní v Kladrubech | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
Smluvní stát | Česko |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | iv, v |
Odkaz | 1589 (anglicky) |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 2019 (43. zasedání) |
Rejstřík památek | 16212/6-2096 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Národní hřebčín Kladruby nad Labem v okrese Pardubice je chovnou stanicí běloušů českého plemene starokladrubských koní. Vraníci stejného plemene se chovají v hřebčíně ve Slatiňanech. V hřebčíně je chováno přibližně 300 starokladrubských koní, probíhají v něm zkoušky výkonnosti hřebců, drezúrní i jiné závody a řada akcí pro veřejnost. Praxi v tomto hřebčíně zde získávají i studenti Středního odborného učiliště zemědělského v Kladrubech nad Labem, které je zaměřeno na chov koní a jezdectví.
Areál hřebčína s okolní krajinou je od roku 2019 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.[1]
Historie
Chovu koní se v Kladrubech nad Labem věnovali již Pernštejnové, kteří zdejší panství zakoupili v roce 1491. Součástí panství byla i obora, kterou Maxmilián II. dostal darem od českých stavů v roce 1560 a později zde vybudoval hřebčinec. Rudolf II. udělil hřebčínu status císařského dvorního hřebčína. V roce 1918 získal hřebčín do vlastnictví československý stát. V roce 1995 byl starokladrubský kůň vyhlášen za kulturní památku a v roce 2002 bylo kmenové stádo běloušů vyhlášeno za národní kulturní památku.[2]
V rámci úsilí o zapsání na seznam Unesco byla v oblasti v roce 2015 zřízena krajinná památková zóna Kladrubské Polabí a v roce 2016 evropsky významná lokalita Natura 2000 Kladruby nad Labem.[1]
Rok | Počet návštěvníků |
---|---|
2015 | 15 350 |
2016 | 46 251 |
2017 | 77 347 |
2018 | 80 220 |
Objekty hřebčína
- hřebčín v Kladrubech nad Labem - ustájení hlavního stáda, tj. plemenných hřebců, chovných klisen a mláďat do odstavu, koní ve výcviku a sportovních koní určených k prodeji
- Padock
- dvůr Josefov
- dvůr Františkov - oddělený odchov mladých hřebců a klisen (do tří let věku) v nedalekých Selmicích
- zámek a kostel sv. Václava a Leopolda - je spravován Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a spolu s empírovými budovami hřebčína tvoří jeden uzavřený celek
Součástí hřebčína jsou i rozsáhlé pozemky v okolí s výběhy pro koně. Samostatnou pobočku tvoří Hřebčín Slatiňany.
Střední škola chovu koní a jezdectví
Studium trvá 3 roky. Studuje tam 144 žáků. Škola má vlastní domov mládeže.
Chov starokladrubských koní
Národní hřebčín Kladruby nad Labem se zaměřuje na chov starokladrubských koní, ve Slatiňanech chovají starokladrubské vraníky, v Kladrubech nad Labem bělouše. Jde o teplokrevné plemeno vzniklé křížením starošpanělských a staroitalských koní. Od doby Rudolfa II. byli koně z Kladrub využíváni jako kočároví koně pro rakouský císařský dvůr.
Chov starokladrubských koní byl téměř zničen úsilím československého státu po roce 1918, kdy bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Do roku 1931 se chov podařilo téměř zničit rozprodejem a převody chovného stáda. S regenerací chovu začal až profesor František Bílek ve 40. letech 20. století. Podle mnoha odborníků na poslední chvíli. K regeneraci museli být využiti zčásti i koně jiných plemen. Profesor Bílek shromáždil poslední kusy starokladrubských vraníků s úmyslem pokračovat v přirozené plemenitbě. To se ukázalo jako nemožné kvůli malému počtu existujících jedinců a také jejich stáří. Do počátku regenerace se zachovali 3 vraní starokladrubští hřebci. V parentální generaci matek byla situace velmi neutěšená. Celkem bylo použito 54 matek různého původu. Šlo o dvě čistokrevné starokladrubské vranky, 23 čistokrevných starokladrubských bělek a klisen s částečným podílem starokladrubské krve, 18 čistokrevných lipických klisen, 3 teplokrevné klisny a 3 klisny orlovského klusáka. Dále byli využíváni lipičtí hřebci, jeden hřebec s podílem krve Nonius a jeden oldenburský hřebec.[5]
Od roku 2001 je kmenové stádo bílých starokladrubských koní národní kulturní památkou. Plemeno je určeno především pro zápřah do kočáru a k ceremoniální a reprezentativní službě, ale používá se i pro rekreační ježdění. Jde o unikátní plemeno, které je dnes chováno v tomto rozsahu jen v České republice. Dnes[kdy? je celkem ve světě chováno přibližně 1100 až 1200 koní tohoto plemene.
Odkazy
Reference
- ↑ a b ČTK. UNESCO překvapilo. Dalo Kladrubský hřebčín do světového dědictví už letos. iDNES.cz . 2019-07-06 . Dostupné online.
- ↑ https://pamatkovykatalog.cz/hrebcin-s-kmenovym-chovnym-stadem-starokladrubskeho-kone-13428375
- ↑ Památkové objekty 2018 . . S. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18.
- ↑ 5. REGENERAČNÍ PROCES V CHOVU STAROKLADRUBSKÉHO VRANÍKA. Národní hřebčín Kladruby nad Labem . ČR: Národní hřebčín Kladruby nad Labem, - . Dostupné z: https://www.nhkladruby.cz/regeneracni-proces
Literatura
- Šimek, T. (ed.) et al. Hrady zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (východní Čechy). Svoboda, Praha, 1989.
- 53/2001 Sb. Nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní hřebčín Kladruby nad Labem na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo kůň ve Wikislovníku
- Oficiální stránky
- https://web.archive.org/web/20090422091004/http://www.souz-kladruby.cz/
- http://www.hrady.cz/?OID=2055
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk