A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Mořic kníže z Dietrichsteinu | |
---|---|
Mořic hrabě z Ditrichštejna (1828), litografie Josefa Kriehubera | |
9. kníže z Ditrichštejna[pozn. 1] | |
Ve funkci: 10. července 1858 – 27. srpna 1864 | |
Předchůdce | Josef z Dietrichstein-Proskau-Leslie |
Nástupce | titul zanikl a v roce 1869 ve formě Dietrichstein-Nicholsburg přešel na Alexandra Mensdorff-Pouilly |
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1861 – 27. srpna 1864 | |
Panovník | František Josef I. |
Nejvyšší komorník rakouského císařského dvora | |
Ve funkci: 1845 – 1848 | |
Panovník | Ferdinand I. |
Předchůdce | Jan Rudolf Czernin z Chudenic |
Nástupce | Karel Lanckoroński-Brzezie |
Ředitel rakouských císařských mincovních a antických sbírek | |
Ve funkci: 1833 – 1848 | |
Panovník | Ferdinand I. |
Prefekt rakouské dvorní knihovny | |
Ve funkci: 1826 – 1848[zdroj? | |
Panovník | František I., Ferdinand I. |
Ředitel rakouských dvorských koncertů | |
Ve funkci: 1819 – 1826 | |
Panovník | František I. |
Tajný rada | |
Císařský komorník | |
Narození | 19. února 1775 Vídeň Habsburská monarchie |
Úmrtí | 27. srpna 1864 (ve věku 89 let) Vídeň Rakouské císařství |
Choť | (1800) Terezie Gilleisová (1779–1860) |
Rodiče | Karel Jan z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1728–1808) Marie Kristina z Thun-Hohensteinu (1738–1788) |
Děti | 1. Mořic II. Jan (1801–1852) 2. Karel Jan (1802–1804) 3. Ida (1804–1822) 4. Alexandr (1806) 5. Julie Františka (1807–1883) |
Příbuzní | synovec: Josef z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1798–1858) |
Profese | knihovník, voják, politik, divadelní intendant a hudební skladatel |
Náboženství | římskokatolické |
Podpis | |
Commons | Moritz Joseph Johann von Dietrichstein |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mořic Josef Jan Nepomuk kníže z Dietrichsteinu, počeštěně z Ditrichštejna (německy Moritz Joseph Johann Nepomuk Fürst von Dietrichstein-Proskau-Leslie; 19. února 1775 Vídeň – 27. srpna 1864 Vídeň) byl rakouský šlechtic, důstojník a dvořan. V mládí sloužil v armádě, později působil u císařského dvora. Od roku 1815 byl vychovatelem Napoleona II., později byl nejvyšším komořím císařského dvora (1845–1848). V roce 1858 zdědil po synovci Josefovi titul knížete, ale protože byl bezdětný, na základě rodinné dohody z roku 1856 rezignoval na rodové dědictví na Moravě, v Čechách a Rakousku. Zemřel v roce 1864 jako poslední mužský potomek rodu Ditrichštejnů. Jméno Dietrichtein spolu s knížecím titulem získal o několik let později manžel jeho praneteře Alexandriny, rakouský ministr zahraničí Alexandr Mensdorff-Pouilly.[1]
Životopis
Pocházel z významného šlechtického rodu Ditrichštejnů, narodil se ve Vídni jako čtvrtý syn knížete Karla Jana z Ditrichštejna (1728–1808), matka Marie Kristina (1738–1788) pocházela z rodu Thun-Hohensteinů.
V roce 1791 Mořic vstoupil do armády a zúčastnil se bojů proti revoluční Francii. V roce 1798 dosáhl hodnosti plukovníka a v Neapoli byl pobočníkem generála Macka. V roce 1799 byl krátce ve francouzském zajetí a o rok později z vojenských služeb vystoupil. Po Vídeňském kongresu byl jmenován nejvyšší hofmistrem a vychovatelem zákupského vévody Napoleona II. (1815–1832). Mezitím začal zastávat další funkce u dvora, byl postupně ředitelem dvorských koncertů (Hofmusikgraf, 1819–1826), ředitelem Dvorního divadla (1821–1826), prefektem dvorní knihovny (1826–1848) a ředitelem císařských mincovních a antických sbírek (1833–1848). Nakonec byl v letech 1845–1848 nejvyšším komořím císařského dvora, v letech 1846–1848 byl souběžně i nejvyšším hofmistrem. Byl též c. k. tajným radou, komořím a čestným rytířem Maltézského řádu. V roce 1861 byl jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny (i když v té době již dědice neměl, ale členství v horní komoře rakouského parlamentu mu náleželo automaticky jako hlavě rodu).
V roce 1856 uzavřel rodinnou dohodu se svým synovcem Josefem o naložení s ditrichštejnským dědictvím. Mořicovi bylo v té době přes osmdesát let a přežil svého jediného syna, proto se vzdal nároků na dědictví majetku (s podmínkou vysoké apanáže 40 000 zlatých ročně). Z jeho potomstva byla tehdy naživu již jen nejmladší dcera Julie (1807–1883), provdaná do rodu Oettingenů. Pro ni Mořic vyjednal "odškodnění" z ditrichštejnského dědictví ve výši půl milionu zlatých v hotovosti. Po smrti synovce Josefa (1858) převzal titul knížete, rodový majetek na Moravě, v Čechách a Rakousku si rozdělily praneteře (Terezie, Alexandrina, Gabriela a Klotylda) v roce 1862.[2]
Zemřel ve Vídni 27. srpna 1864 jako poslední mužský potomek rodu Ditrichštejnů. Knížecí titul byl v roce 1869 přenesen na spřízněnou rodinu Mensdorff-Pouilly.
Rodina
V roce 1800 se ve Vídni oženil s hraběnkou Terezií Gilleisovou (1779–1860), c. k. palácovou dámou, ze starobylé rakouské šlechtické rodiny, mimo jiné byla švagrovou generála Ignáce Hardegga (1772–1848), prezidenta dvorské válečné rady. Měli spolu pět dětí, z nichž dva synové zemřeli v dětství (jsou pohřbeni v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově).[3]
- 1. Mořic II. Jan (4. července 1801 – 15. října 1852), c. k. tajný rada, komoří, diplomat, rakouský vyslanec v Belgii 1833–1837 a 1839–1844, velvyslanec ve Velké Británii 1844–1848
- 2. Karel Jan (17. 5. 1802 Vídeň – 2. 7. 1804 Mikulov)[4]
- 3. Ida (24. 8. 1804 Vídeň – 15. 4. 1822), svobodná a bezdětná[4]
- 4. Alexandr (11. 1. 1806 Vídeň – 6. 2. 1806 tamtéž)[4]
- 5. Julie Františka (12. 8. 1807 Vídeň – 22. 4. 1883 Mnichov)
- ⚭ (1831) Karel Anselm princ z Oettingen-Wallersteinu (6. 5. 1796 Wallerstein – 4. 3. 1871 Mnichov)[4]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Ve skutečnosti byl desátým knížetem, protože prvním knížetem byl už kardinál František z Dietrichsteinu (1570–1636).
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 7; Praha, 1893 (reprint 1997), s. 508 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; s, 223–227
- ↑ BRICHTOVÁ, Dobromila: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově; Mikulov, 2014; s. 90 ISBN 978-80-260-6977-5
- ↑ a b c d e Dietrichstein & Mensdorff. www.angelfire.com . . Dostupné online.
Literatura
- TULARD, Jean: Napoleon II.; Praha, 1994; 163 s. ISBN 80-204-0502-X
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk