Dr. Milada Součková
spisovatelka Milada Součková
Narození	24. ledna 1899 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. února 1983 (ve věku 84 let) Boston Spojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	spisovatelka, novinářka, básnířka a literární historička
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Témata	poezie
Ocenění	Guggenheimovo stipendium
Manžel(ka)	Zdenek Rykr
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milada Součková, pokřtěná Milada Marie Božena, provdaná Rykrová,^[1] (24. ledna 1899, Praha^[2] – 1. února 1983, Boston, USA) byla česká spisovatelka, lingvistka a literární teoretička.

Život

Narodila se v rodině stavebního podnikatele (disponenta) a majitele domu Antonína Součka (*1860) a jeho manželky Marie, rozené Horové (*1874).^[3] Po maturitě na dívčím gymnáziu Minerva, kde v té době studovala také Milena Jesenská, studovala přírodní vědy na Karlově univerzitě a promovala roku 1923 na téma „O duševním životě rostlin“. V letech 1923–1924 studovala na univerzitě v Lausanne. Seznámila se se svým budoucím manželem, malířem Zdeňkem Rykrem; dne 17. června 1930 se vzali.^[4] Manželé za války působili v odboji. Roku 1940 spáchal její muž sebevraždu.^[5] Důvodem mohla být obava, aby se nedostal do rukou gestapa.

V letech 1937–1939 publikovala v časopise The Booster, který vydával Henry Miller v Paříži. Na jeho stránkách se ocitla mezi jmény jako William Saroyan, Anaïs Nin, Gerald Durrell či Raymond Queneau. Poslední číslo tohoto časopisu dokonce bylo Součkové věnováno.^[6]

Účastnila se uměleckého a literárního života, spolupracovala s Pražským lingvistickým kroužkem, seznámila se s Romanem Jakobsonem a za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na „Obrazech z dějin“.^{[7] [5]}

Po roce 1945 pracovala Milada Součková jako kulturní atašé československého konzulátu v New Yorku^[8] a po únoru 1948 zůstala v USA, takže doma její díla nemohla vycházet. V letech 1950–1962 přednášela českou literaturu a další slovanské obory na Harvardově univerzitě, v letech 1962–1969 na univerzitě v Chicagu a v letech 1970–1973 v Berkeley. Od roku 1963 byla knihovnicí Harvardovy univerzity a shromáždila zde patrně největší soubor české literatury mimo ČR; tomuto fondu odkázala i své úspory.

Miladu Součkovou připomíná pamětní deska s bustou na fasádě domu v Praze 1 v Úvozu 228 – domu U Bílé růže, kde pobývala na sklonku války poté, co její původní domov podlehl bombardování. Dům, který je pozoruhodný i z architektonického hlediska (považovaný architektem Samuelem Cíglerem za jeden z nejpovedenějších funkcionalistických domů v Čechách) pro instalaci desky vybral Kristian Suda, autorkou je sochařka Stanislava Kavanová.^[6]

Když Milada Součková odešla pracovat do Ameriky, která se stala jejím doživotním exilem, v domě po ní zůstaly její nevydané rukopisy. Ty jsou dnes ve správě Literárního archivu Památníku národního písemnictví. ^[6]

Popel Milady Součkové byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze.^[7]

Bohemistka a spisovatelka Zuzana Říhová, která pracuje na monografii této „pozapomenuté spisovatelky“, říká: „Její dílo vypovídá o moderní literatuře. Také proto, že se zabývá otázkou paměti – co je paměť individuální a co patří do velké paměti dějin, je v kontextu dějin dvacátého století důležité.“^[6]

Dílo

• První písmena, 1934 experimentální próza
• Amor a psyché, 1937 experimentální próza
• Odkaz, 1940 román
• Zakladatelé, 1940 román
• Bel canto, 1944
• Hlava umělce, 1944

Další knihy vyšly v exilu:

• Gradus ad parnassum, 1957, básnická sbírka
• Pastorální suita, 1962, básnická sbírka
• Sešity Josephiny Rykrové, 1981 básnická sbírka
• Neznámý člověk, 1962 próza

Literární historie a teorie:

• A literature in crisis: Czech literature 1938 – 1950, 1954
• The Czech Romantics, 1959
• The Parnassian Jaroslav Vrchlický, 1964
• Baroque in Bohemia, 1980

Sebrané spisy Milady Součkové, které vyšly v nakladatelství Prostor, získaly cenu Magnesia Litera 2010 za nakladatelský čin.

O vydání souborného díla Milady Součkové se zasadil editor Kristian Suda, jehož cesta k Součkové vedla přes útlou sbírku básní. „Vedle Hrabala, Koláře nebo Demla patří k největším zjevům české literatury dvacátého století,“ říká.^[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milada Součková na německé Wikipedii.

Související články

• Zdenek Rykr

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Milada Součková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milada Součková
• Milada Součková v informačním systému abART
• Heslo ve Slovníku české literatury
• divadelní hra Historický monolog Archivováno 4. 7. 2020 na Wayback Machine.
• Spisovatelka, po které zůstalo „jen“ její dílo Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě Milady Součkové, citace z literatury.