Mater verborum (matka slov, případně také Glossa Salomonis) označuje latinský výkladový slovník, který prvotně vznikl již v 9. století ve svatohavelském klášteře v Sankt Gallenu a byl napsán opatem a kostnickým biskupem Šalamounem III. Toto dílo se stalo v Evropě velmi oblíbené (Adolf Patera uvádí 16 dochovaných rukopisů z období 10.–15. století), jeden exemplář uložený v Knihovně Národního muzea (sign. X A 11) si získal zvláštní známost nejenom kvůli nákladné malířské výzdobě, ale protože obsahuje i přes 1100 českých glos.^[1] Část těchto glos se datuje do 13. století, u velké části se předpokládá, že se jedná o novodobé podvrhy z 19. století, kdy tento rukopis v knihovně znovuobjevil Václav Hanka.

Datace

Vznik muzejního rukopisu se dnes klade do poloviny 13. století (snad okolo roku 1240). Do Národního muzea se rukopis dostal pravděpodobně v letech 1818 až 1824 jako součást tzv. březnické knihovny.^[2]

Po znovunalezení Václavem Hankou roku 1827 bylo upozorněno, že na fol. 230r je u iniciály P u dvojice mnichů datace a dokonce jména tvůrců (písař Vacerad a iluminátor Miroslav). Datum četl původně Hanka jako MCII (1102), poté Palacký poukázal, že by mělo být čteno jako MCII (1202), alespoň dnes nad datem je nadepsán titulus značící vynechané písmeno (v tomto případě C). V práci Patery a Bauma z roku 1877 byly nápisy v nápisových páskách označeny za podezřelé a zřejmě doplněné až v 19. století, takže je nutné dílo datovat na základě jiných ukazatelů.^[3]

Autoři by přesto opravdu mohli být v rukopisu označeni. Na foliu 70r jsou u iniciály H autentické nápisy Lucas a Detricus prior. Role těchto dvou osob ve vztahu k rukopisu ale není doposud jasná.^[4]

Glosy

České glosy

V muzejním rukopisu existují tři vrstvy autentických českých glos v celkovém počtu 339. Glosář se v Čechách objevil již v 12. století a zde byl opsán a doplněn českými glosami. Tento první rukopis se nedochoval, nicméně byl přepsán včetně 12 českých glos do dnešního muzejního rukopisu a opatřen brzy po napsání (tedy asi okolo poloviny 13. století) druhou vrstvou 42 českých glos. Konečně poslední vrstva starobylých českých glos (největší v počtu 285) přibyla na konci 13. století.

Zbytek (dnes se v rukopisu objevuje okolo 1200 glos) zřejmě byl doplněn až v 19. století.^[5]

Německé glosy

Jakožto literární dílo pocházející z německojazyčného prostoru obsahuje velký soubor starohornoněmeckých glos (Hanka mimo jiné uváděl, že v roce 1827 muzejní rukopis znovuobjevil na základě dotazu Eberharda Gottlieba Graffa, který sháněl německé památky). Tyto glosy byly vydány v roce 1898.^[6]

Odkazy

Reference

Literatura

• Encyklopedické heslo Mater verborum v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Mater verborum ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Hanka, Václav. Mater verborum, nejstarší slovník s českými glossami. Časopis společnosti vlastenského Museum v Čechách 1 (1827), č. 4, s. 69–76.
• Sobek, Jiří. Ornamentika fleuronné v rukopisu Mater verborum. Umění. Roč. 61, č. 2 (2013), s. 102–119.
• Šafařik, Pavel Josef; Palacký, František. Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache. Prag 1840, s. 206–233.

Související články

• Spor o Rukopisy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mater verborum na Wikimedia Commons
• ČRo: Toulky českou minulostí: 688. schůzka: Příliš mnoho objevů