Maskaron je plastický zdobný motiv v podobě lidské tváře (ženské či mužské), častěji fantaskní (mytologické) nebo zvířecí tváře, který je hojně využíván na fasádách architektury, ale i v interiérech.

Materiál

Nejcennější jsou maskarony tesané z kamene a vsazené jako stavební článek do architektury. V období historismu během 19. století se začaly dělat maskarony štukové.

Historie

Byl to velmi oblíbený prvek v antické římské, gotické, renesanční, barokní i secesní architektuře. V antice a v renesanci se užíval hlavně ve štítech a na římsách jako akrotérion nebo centrální maska. V gotice byl využíván na konzolách přípor, na klenebních svorníkách a na chrličích. V baroku byl, podobně jako v renesanci, často umísťován do hlavních klenáků portálů či městských bran, na konzoly volut nebo na kašny. V historismu stejně jako v secesi se objevuje hlavně jako štuková výzdoba fasád, jak na portálech vchodů, tak na supraportách či suprafenestrách.

• 
  Praha, Janáčkovo nábřeží
• 
  Praha, Melantrichova
• 
  Praha, Náměstí 14. října
• 
  Barokní portál s maskarony ve volutových pseudokonzolách po stranách a s nepříliš vydařenými rokokovými vázami (Hradčanské náměstí v Praze)
• 
  Štukový maskaron znázorňující selku, Plzeň
• 
  Maskarony jako chrliče kašny (Jaroměř – Josefov)

Odkazy

Literatura

• Jaroslav HEROUT: Staletí kolem nás. SPN Praha 1975
• Dějiny českého výtvarného umění, díly I./1-2, II./1.-2., III./1.-2, IV. Academia Praha 1984 – 2015

Související články

• Chrlič
• Maska
• Zelený muž

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu maskaron na Wikimedia Commons