A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Liturgická barva je barva, jíž se odlišují obřadní roucha a jiná paramenta používaná v liturgii v určitý svátek, určité liturgické období nebo při jiné zvláštní příležitosti. Praxe užívání liturgických barev existuje především v římskokatolické církvi a některých církvích sjednocených s Římem, ve starokatolické církvi, anglikánské církvi, některých luterských církvích a některých dalších ritech. Liturgické barvy mají hluboký a prastarý symbolický význam a jejich užívání napříč liturgickým rokem není nahodilé. Odvíjí se od tradičního chápání jednotlivých barev ve starověkém a posléze i středověkém prostředí.
Liturgické barvy je nutné striktně odlišit od barev (kleriky, mozetty) určujících v římskokatolické církvi a některých dalších církvích pozici duchovního v rámci církevní hierarchie.
Historický vývoj
Původ liturgických barev je třeba hledat v antických barvířských technikách, zejména v barvení za pomoci výměšku purpurových hlemýžďů. Čím byl oděv obarvený touto technikou tmavší, tím byl slavnostnější a vznešenější. Situace se mění v 9. - 10. století, když se prosazuje levnější technika barvení za pomoci rostlinných šťáv a v souvislosti s tím se mění i symbolické chápání jednotlivých barev. Tu nejslavnostnější nově nezaujímá temně purpurová, ale bílá, do té doby považována za barvu smutku (což se ostatně udrželo například v Ruské pravoslavné církvi, kdy se bílá barva nosí při pohřbech).
Vlastní kánon liturgických barev se ustálil kolem roku 1200, náznaky jsou ale již v době karolinské. První přesný popis zvyklostí spojených s užíváním liturgických barev podává Inocenc III. (papežem 1198–1216), později byl tento kánon přejat a doporučen Durandem Mendským na konci 13. století. Ovšem teprve Tridentský koncil (1545–1563) závazně předepsal tento kánon barev. Po II. vatikánském koncilu byl převzat s drobnými změnami.[1]
Římskokatolická liturgie
Římskokatolická liturgie rozlišuje 4 základní barvy: bílá, červená, zelená a fialová a dvě speciální - růžová (užívá se pouze 2× v roce a to ještě nepovinně) a černá (pro pohřby a 2. listopadu na Dušičky). Někdy lze vidět i modré mariánské ornáty, ale v českých zemích to není vnímáno jako samostatná liturgická barva, je povoleno jí však oficiálně užívat ve Španělsku, Portugalsku a bývalých španělských koloniích (např. Filipíny).[zdroj? Všechny tyto barvy kromě černé a fialové může nahradit liturgické roucho ve zlaté barvě. V liturgických barvách bývá kněžský ornát či pluviál nebo štóla, dále antependium na oltáři a přehozy na ambonu, na kalichovém velu, palách a na přenosném pultíku pro liturgické texty.
Předpisy před rokem 1969
Barva | Povinně se užívá | Volitelně se užívá (namísto předepsané liturgické barvy) |
---|---|---|
Zelená |
|
|
Fialová |
|
|
Růžová | Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce. |
|
Bílá |
|
|
Červená |
|
|
Černá |
|
Předpisy liturgických barev po roce 1969
Přehled užívání jednotlivých liturgických barev během liturgického roku v římském ritu řádné formy uvádí následující tabulka. Příslušná pravidla jsou zahrnuta ve Všeobecných pokynech k římskému misálu.[2] Pro pohodlí liturgů je barva pro každý jednotlivý den uvedena v direktáři.
Barva | Povinně se užívá | Volitelně se užívá |
---|---|---|
Zelená | ||
Fialová |
|
|
Růžová | Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce. |
|
Bílá |
|
|
Červená |
|
|
Černá | Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce. |
|
Zlatá liturgická barva
Je to slavnostní barva, užívá se při těch největších církevních slavnostech a svátcích (pokud je předepsaná bílá liturgická barva).
Starokatolická církev
Starokatolické církve mají vesměs podobný kánon liturgických barev jako římskokatolická církev, odlišnosti jsou minimální (neexistuje například modrá barva, vyskytují se drobné odlišnosti v používání některých barev). Liturgická praxe se však může v jednotlivých národních starokatolických církvích navzájem lišit.
Anglikánská církev
V rámci Anglikánské církve nenalézáme pevně daný kánon liturgických barev, ty jsou pouze doporučeny a je v tomto ohledu povoleno respektovat lokální tradice. Oficiální web Anglikánské církve doporučuje následující 4 barvy:
Barva | Doporučené užití |
---|---|
Bílá |
|
Červená |
|
Fialová |
|
Zelená |
|
Obec křesťanů
Obec křesťanů má stanoven jednotný kánon liturgických barev. Pro každé liturgické období je stanovena jednak hlavní liturgická barva pro antependium, kasuli, plášť, taláry ministrantů a vélum, jednak doplňková barva, která se objevuje na ornamentech kasule a límci pláště. Je-li doplňková barva stejná jako hlavní barva, pak se ornamenty kasule a límec pláště odlišují texturou materiálu (a s ní spojeným optickým rozdílem odstínu).[4]
Barva | Jako hlavní barva | Jako doplňková barva |
---|---|---|
Fialová |
|
|
Červená |
|
|
Bílá |
|
|
Nachová |
|
|
Modrá |
| |
Růžová |
|
|
Černá |
|
|
Oranžová |
| |
Zelená |
| |
Zlatá |
| |
Žlutá |
| |
Bledězelená |
|
Pravoslavná liturgie
Ve východních ritech se nevyskytuje žádný jednotný kánon liturgických barev, jisté zvyklosti týkající se užívání určitých barev nalézáme v byzantském ritu a zejména v řecké církvi.[1] Hojně jsou liturgické barvy rozlišovány v ruské církvi. Obecně je nejvíce užívanou barvou zlatá.
Byzantský ritus
Byzantský ritus, v němž jsou slouženy bohoslužby všech východních pravoslavných církví a východních katolických církví, nemá jednoznačně stanovený systém liturgických barev. Bohoslužebné knihy však rozlišují striktně světlé a tmavé barvy parament.
Řecká pravoslavná církev užívá často tmavě, vínově červenou pro nejslavnostnější svátky a dále během roku širokou škálu jiných barev, nejčastěji zlatou a bílou.
U liturgie slovanského pravoslaví, které bylo historicky ovlivněno západní liturgickou tradicí, nalézáme podrobnější a přesnější rozdělení liturgických barev během církevního roku:
Barva | Běžné použití | Další použití / poznámky |
---|---|---|
Zlatá |
|
|
Světle modrá |
|
|
Purpurová nebo tmavě červená |
|
|
Červená |
|
|
Zelená |
|
|
Černá |
|
|
Bílá |
|
|
Ruská pravoslavná církev
Ruská pravoslavná církev se v rodině pravoslavných církví liší počtem i užitím liturgických barev. Nastol'naya Kniga Sviashchenno-sluzhitelia uvádí až osm liturgických barev, jednotné předpisy pro jejich užívání ale nejsou. Tabulka uvádí jejich nejběžnější užití:
Barva | Obvyklé použití | Další užití |
---|---|---|
Zlatá |
|
|
Světle modrá |
|
|
Purpurová nebo tmavě červená |
|
|
Červená |
|
|
Zelená |
|
|
Černá |
|
|
Bílá |
|
|
Oranžová nebo rezavá |
|
Luterská liturgie
Z evangelických církví používají liturgické barvy zejména tradiční luterské církve. Základní používané barvy jsou fialová, bílá, červená a zelená, vedle nich se místně či při zvláštních příležitostech používají ještě černá, růžová a modrá.[zdroj?
Fialová liturgická barva
Fialová barva se používá v přípravných obdobích před hlavními svátky, respektive v dobách pokání, tedy v době adventní a pašijové a v Den pokání a modlitby.[zdroj?
Bílá liturgická barva
Bílá barva se používá v době vánoční, epifanijní a velikonoční, jakož i o některých menších svátcích.[zdroj?
Červená liturgická barva
Červená barva se používá na Květnou neděli, na Velký pátek a při Svatodušních svátcích
Zelená liturgická barva
Zelená barva se používá v době církevního mezidobí
Černá liturgická barva
Černá barva se používá o pohřbech a případně na Velký pátek
Odkazy
Reference
- ↑ a b ADAM, Adolf. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3. S. 100.
- ↑ Všeobecné pokyny k Římskému misálu. : Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Church of England. Rules to Order the Christian Year . . Dostupné online.
- ↑ LENZ, Johannes. Obec křesťanů. Praha: Spolek přátel Obce křesťanů, 1992. S. 7–8.
Literatura
- ADAM, Adolf. Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1.
- ADAM, Adolf. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu liturgická barva na Wikimedia Commons
- Všeobecné pokyny k Římskému misálu (Institutio Generalis Missalis Romani) - https://web.archive.org/web/20160304110214/http://www.ctu-uk.cz/downloads/vseobecny_uvod_k_misalu.pdf
- Oficiální web Anglikánské církve (Church of England), předpisy týkající se použití liturgických barev - https://www.churchofengland.org/prayer-worship/worship/texts/the-calendar/common-worship-rules/rulesyear.aspx
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk