A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Leopolda Dostalová | |
---|---|
Leopolda Dostalová | |
Narození | 23. ledna 1879 Praha-Veleslavín Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 27. června 1972 (ve věku 93 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Choť |
|
Rodiče | Leopold Dostal a Marie Horská-Kallmünzerová |
Příbuzní | Karel Dostal, Hana Dostalová, Václav Dostal, Vilém Dostal, Adolf Bohuslav Dostal, Olga Dostalová a Marie Dostalová (sourozenci) |
Umělecké ceny | |
Státní cena 1924 národní umělec (1947) Řád práce 1958 | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Leopolda Dostalová, křtěná Leopoldina Vilemína Karolína, nesprávně Dostálová, (23. ledna 1879 Praha-Veleslavín[1] – 17. června 1972 Praha) byla přední česká herečka, dlouholetá členka hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze, jež vystupovala na prknech Divadla za branou ještě ve svých 92 letech.
Život
Narodila se jako čtvrté z jedenácti dětí v rodině statkáře Leopolda Dostala a jeho manželky Marie Anny rozené Kallmünzerové[1] ve Veleslavíně v zámečku, k němuž tehdy patřil statek s hospodářskými budovami a zemědělsky využívanými pozemky. Dětství prožila většinou v rodinné vile „Dostalka“ v Poděbradech (zakoupené kolem roku 1913 architektem Kamilem Hilbertem, posledním stavitelem chrámu sv. Víta v Praze)[2]. Jako ochotnická herečka začínala v Poděbradech, kde její talent objevil režisér Jaroslav Kvapil. Jeho přičiněním začala studovat herectví soukromě u Hany Kvapilové. V roce 1899 vystoupila poprvé na profesionální scéně jako host u ředitele K.Švandy ve smíchovské Aréně [3]. Již v říjnu roku 1901 byla angažována v pražském Národním divadle a s dvojím krátkým přerušením (1920 – 1924 Divadlo na Vinohradech [4], 1942 – 1945 dočasně penzionována) zde působila jako členka činohry až do roku 1959. I po roce 1959 pohostinsky v ND působila (až do roku 1969) a v letech 1969 až 1971 hrála v Divadle za branou [5].
Hostovala rovněž v zahraničí (Státní divadlo ve Varšavě – 1912, Záhřeb – 1914, Lublaň – 1929 a 1930).
Karel Čapek napsal svoji Matku údajně právě pro Leopoldu Dostalovou.
Byla druhou manželkou operního pěvce ND Václava Klimenta. Po jeho smrti se v roce 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka.
Byla z jedenácti dětí. Jejími sourozenci byli například básník, překladatel a režisér Adolf Bohuslav Dostal (1873–1939),[6] manželka bankéře a národohospodáře Jaroslava Preisse Olga Dostalová-Preissová (1876–1921), malířka Marie Dostalová (1877–1903), ing. Vilém Dostal (1881–1917), který zahynul v Rusku, herec, režisér a recitátor Karel Dostal (1884–1966),[7] nadporučík Václav Dostal (1888-1915), zeť francouzského bohemisty Ernsta Denise,[8][9] malířka a návrhářka (uměleckoprůmyslová výtvarnice) Hana Dostalová (1890–1981)[10] a ředitel Živnostenské banky v Moravské Ostravě Leopold Dostal.[2]
Pohřbena je na pražských Olšanech.
Divadelní role, výběr
Národní divadlo uvádí ve svém archivu celkem 344 rolí a vystoupení, ve kterých Leopolda Dostalová vystoupila v letech 1883-1969.[11]
Do mnoha her byla obsazována v různých inscenacích, často v různých rolích, např.:
- v Hamletovi hrála třikrát Ofélii (1904/1905, 1915/1916, 1919/1920) a jedenkrát Gertrudu (1926/1929)
- v Maryše představovala dvakrát Maryšu (1900/1901, 1907/1908), jednou Lízalku (1933/1934) a jednou Horačku (1956/1957)
- ve Snu noci svatojánské hrála dvakrát Helenu (1901/1902 a 1907/1908), jednou Oberona (1912/1913) a jednou Královnu Hippolytu (1932/1933)
- v Radúzovi a Mahuleně byla dvakrát Mahulenou (1913/1914 a 1917/1918) a dvakrát Runou (1930/1931 a 1940/1941)
Její první rolí na Národním divadle byla Alžběta v Noci na Karlštejně (1883/1884), poslední Marie Josefa v Domu doni Bernardy Federica Garcia Lorcy (premiéra 1967).
Při své herecké epizodě v Divadle na Vinohradech v letech 1922-1924 ztvárnila Čapkovu Emilii Marty:[12]
- 1922 Karel Čapek: Věc Makropulos, Emilia Marty, j. h., Divadlo na Vinohradech, režie Karel Čapek
V závěru života hrála též v Divadle za branou:
- 1968 Josef Topol: Hodina lásky (teti, režie Otomar Krejča, další role Jan Tříska a Marie Tomášová[13])
Filmografie
Ve filmu se objevovala spíše v menších rolích.
Filmové role:
- 1968 Ta třetí (matka, režie Jaroslav Balík, hlavní role Václav Voska a Ida Rapaičová)
- 1966 Kinoautomat: Člověk a jeho dům (babička, paní Zemková, režie Ján Roháč, Pavel Juráček a Vladimír Svitáček, hlavní role Miroslav Horníček)
- 1952 Jestřáb kontra Hrdlička (Hermínka, režie Vladimír Kressl)
- 1947 Varúj! (matka, režie Martin Frič)
- 1942 Okouzlená (Hojtašová, režie Otakar Vávra)
- 1940 Pohádka máje (teta Marta, režie Otakar Vávra, hlavní role Nataša Gollová a Svatopluk Beneš)
- 1939 Bílá jachta ve Splitu (hraběnka Kate de Milesi, Kekova matka, režie Ladislav Brom)
- 1939 Kouzelný dům (Hedvika, režie Otakar Vávra, hlavní role Adina Mandlová)
- 1938 Její pastorkyně (kostelnička Buryjovka, režie Miroslav Cikán, hlavní role Marie Glázrová)
- Děvčata, nedejte se! (ředitelka internátu, režie Hugo Haas, hlavní role Hugo Haas a Adina Mandlová)
- 1931 Psohlavci (matka Koziny, režie Svatopluk Innemann)
Televizní inscenace a TV filmy:
- 1970 Honoré de Balzac Honoré de Balzac (role neurčena)
- 1970 Kouzelný dům Kouzelný dům (tetička Hedvika, režie Jaroslav Balík, hlavní role Luděk Munzar a Milena Dvorská)
- 1968 Zločin pátera Amara Zločin pátera Amara (role neurčena, režie Jaroslav Dudek)
- 1967 Lucerna (bába, režie František Filip)
- 1965 Konec velké epochy (důchodkyně, režie Antonín Moskalyk)
- 1965 Neviditelný (role neurčena, režie Jiří Bělka)
- 1960 Lucerna (bába, režie František Filip, hlavní role Vlasta Fialová a Radoslav Brzobohatý)
- 1960 Strýček Váňa (role neurčena, režie Eva Sadková)
Rozhlasové role, výběr
- 1968 Antonín Přidal: Sudičky (Tereza, režie Josef Henke, hlavní role Zdeněk Štěpánek)
- 1964 William Shakespeare: Richard III. (vévodkyně z Yorku, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, král Richard III. Jiří Adamíra)[14]
- 1957 Julius Zeyer, Josef Suk: Radúz a Mahulena (role neurčena, vyšlo na vinylové desce a na CD)
- 1953 Chytrá horákyně (četba pohádky Boženy Němcové)[15]
Ocenění
- 1924 Státní cena
- 1947 titul národní umělkyně
- 1958 Řád práce
Citát
„ | Byla to aristokratka divadla, aristokratka ducha, chování, všeho. Zrovna tak jako její bratr Karel Dostal. | “ |
— František Filipovský[16] |
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b Pamětní deska Václav Dostal – Poděbrady. www.vets.cz . Spolek pro vojenská pietní místa . Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81
- ↑ DOSTAL Adolf Bohuslav 30.12.1873-1939. biography.hiu.cas.cz, Biografický slovník českých zemí . Historický ústav Akademie věd České republiky . Dostupné online.
- ↑ DOSTAL Karel 14.3.1884-1.3.1966. biography.hiu.cas.cz, Biografický slovník českých zemí . Historický ústav Akademie věd České republiky . Dostupné online.
- ↑ DOSTAL Václav 5.7.1888-9.5.1915 – Personal. biography.hiu.cas.cz, Biografický slovník českých zemí . Historický ústav Akademie věd České republiky . Dostupné online.
- ↑ BJAČEK, Petr. Brašna na mapy z pozůstalosti Václava Dostala . Přepnout obsah Vojenský historický ústav Praha, 2018-07-03 . Dostupné online.
- ↑ DOSTALOVÁ Hana 11.11.1890-25.2.1981. biography.hiu.cas.cz, Biografický slovník českých zemí . Historický ústav Akademie věd České republiky . Dostupné online.
- ↑ Národní divadlo, archiv:Role Leopoldy Dostalové
- ↑ Divadlo na Vinohradech, Divadelní měsíčník, květen 2013: Karel Čapek ve Vinohradském divadle
- ↑ Divadlo za branou:Zelený papoušek a Hodina lásky
- ↑ William Shakespeare: Richard III. . Čerský rozhlas, 2016-04-02 . Dostupné online.
- ↑ Český rozhlas:Chytrá horákyně
- ↑ Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 265
Literatura
- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 13, 23
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 85, 97–8, 116, 120, 127, 132, 156, 168, 174, 237–8, 252–4, 260, 262, 296
- František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 212, 232, 245, 248, 256, 259, 264, 288, 312, 321–2, 324–8, 331
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 190, 232, 284, 287, 315–6, 363, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Theater – Divadlo, Praha : Orbis, 1965, str. 13–4, 28, 167–8, 357, 381, 412
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 48, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 149, 154, 156, 321, 323, 324, 326, 366, 423, 424, 466, 469, 527.
- Leopolda Dostalová: Herečka vzpomíná, Praha : Orbis, 1960
- Karel Engelmüller: Leopolda Dostalová, Praha : Alois Srdce, 1929
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 218–219.
- Joža Götzová: Profily českých herců, Praha : S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 35, 37–41
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 81, 345, 352, 357–9, 362, 371, 384, 412, 427, 433–4
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 76–7, 133, 136, ISBN 80-204-0493-7
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 53–5, 59, 63, 71, 81, 90, 98, 116, 120, 131, 155, 163, 179
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Praha : Academia, 1983, str. 18, 22, 29, 63, 67, 70, 117, 122, 127–9, 139, 241, 245–6, 248, 335, 340, 357, 361, 463, 499, 502, 522, 588, 590, 597, 601, 609, 628, 643, 645–6, 651, 658, 664
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81–3
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 196, 204, 230–1, 233–4, 236, 238, 248–9
- Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 261, 345
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha : Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, 1958, str. 44, 59, 63, 85, 94, 131, 179, 182, foto 157
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 129.
- Karel Petrů: Národní umělkyně Leopolda Dostálová : Soupis dramatických postav, Praha : vlastní náklad, 1963
- Miroslav Rutte: Žena ve vichřici, In: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 95–109
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 25, 29, 31, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 59, ISBN 80-903399-5-6
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 252.
- Josef Träger: Snímky Leopoldy Dostalové na československých gramofonových deskách, Praha : Gramofonové závody, 1959
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 36–7, ISBN 80-85837-35-8
- VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 160–165.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 337.
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 179, 186, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopolda Dostalová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leopolda Dostalová
- Leopolda Dostalová v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Leopolda Dostalová v databázi Archivu Národního divadla
- Leopolda Dostalová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Leopolda Dostalová ve Filmové databázi
- Leopolda Dostalová ve Filmovém přehledu
- Leopolda Dostalová na Kinoboxu
- Leopolda Dostalová v Internet Movie Database (anglicky)
- Leopolda Dostalová Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Seznam knih v Městské knihovně v Praze
- 90. narozeniny Leopoldy Dostálové v Československém filmovém týdeníku
- Pobytová přihláška Leopoldy Dostalové u pražského magistrátu, v letech 1901-1940 bydlela v Praze na Novém Městě v Podskalské (nyní Gorazdově) ulici 3, čp. 356/II.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk