Leone Leoni
Narození	1509 Menaggio nebo Arezzo
Úmrtí	22. července 1590 (ve věku 80–81 let) Milán
Povolání	sběratel umění, sochař, medailér a zlatník
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leone Leoni (1509 Arezzo – 22. července 1590 Milán) byl významný italský renesanční sochař, medailér, zlatník a sběratel umění, vůdčí osobnost své generace^[1].

Život

Leoni vynikl nejdříve jako medailér a postupně se dopracoval k velkým zakázkám monumentálního sochařství, jezdil za svými zákazníky po mnoha italských městech pracoval také v Německu (Augsburg) a Nizozemsku (Brusel). Uplatnil se jako medailér rodiny Gonzaga, odlil bronzovou sochu Vespasiana Gonzagy pro náhrobek jeho rodiny v kostele Korunování Panny Marie v Sabbionetě, dále pracoval pro Pierluigiho Farnese, pro město Guastellu vytvořil bronzový pomník kondotiéra a sicilského místokrále Ferranta I. Gonzagy jako vítěze nad osmanskými Turky. Dále modeloval medaile pro rodiny Doria, Sforza. Jako dvorní sochař a medailér španělského krále Karla V. vytvořil ve Madridu několik bronzových a mramorových soch členů královské rodiny, bronzové tumby Karla V. a Filipa II. pro královské mauzoleum v Escorialu, modely bronzových soch pro retábl hlavního oltáře v královské bazilice San Lorenzo v El Escorialu, dále reliéfy, medaile, ryl také kameje.

V roce 1541 si v Miláně navrhl a dal postavit vlastní palác s bohatou sochařskou dekorací, zvaný Casa degli Omenoni, v němž měl ateliér a rozsáhlou sbírku starého umění. Zval tam své zákazníky, aby jim mohl nabídnout a předvést návrhy a realizace svých prací. Pro Milánský dóm navrhl trojici bronzových soch pro náhrobek kondotiéra Giana Giacoma Medicejského, zvaného Medeghino. Medaile dodával rodině Viscontiů, mince a medaile modeloval pro kardinála Granvellena, portrétní medaili a voskový reliéf pro Michelangela.

Učitel a vzor

Dokonale ovládal strategii úspěchu^[2], a tak si u něj prestižní zakázky objednávaly přední šlechtické rodiny z Itálie a z habsburských zemí od Španělska po Nizozemí. Založil sochařskou školu a pracoval s několika pomocníky. V jeho dílně se vyučil syn Pompeo Leoni, který jako sochař odešel do Španělska, aby po otci dokončil šest bronzových soch světců pro hlavní oltář královské baziliky v El Escorial. Dále se u Leoniho vyučil sochař Jacopo Nizzolla, zvaný Jacopo da Trezzo. Leoniho školení a strategii nabídky uplatnil medailér Antonio Abondio na dvoře Rudolfa II. v Praze a ve Vídni.^[3], repertoárem sochařské práce se Leonimu přiblížil také Adriaen de Vries.^[4]

Galerie

• 
  Janovský admirál Andrea Doria (1468-1560)
• 
  Pomník Ferranta I. Gonzagy v Guastalle
• 
  Ippolita Gonzaga, dcera Ferrantova (1535-1563), 1551
• 
  Socha Filipa II. v Pradu
• 
  Kardinál Carlo Visconti (1523-1565)
• 
  Náhrobek G. G. Medici v Milánském dómu
• 
  Michelangelo Buonarroti
• 
  Vlastní dům v Miláně "Casa degli Omenoni"

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leone Leoni na Wikimedia Commons

Reference

Literatura

• Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance. Routledge : Londýn-New York 2016, isbn 978-0-7546-6234-1