A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Lazar Mojsejevič Kaganovič | |
---|---|
Narození | 10.jul. / 22. listopadu 1893greg. Dibrova |
Úmrtí | 25. července 1991 (ve věku 97 let) Moskva |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Povolání | státník, revolucionář a politik |
Ocenění | Leninův řád (1935) Řád rudého praporu práce (1936) medaile Srp a kladivo (1943) Leninův řád (1943) Hrdina socialistické práce (1943) … více na Wikidatech |
Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1911) |
Nábož. vyznání | ateismus |
Příbuzní | Izrail Mojsejevič Kaganovič, Aron Mojsejevič Kaganovič, Michail Mojsejevič Kaganovič a Julij Mojsejevič Kaganovič (sourozenci) |
Funkce | First Secretary of the Communist Party of Ukraine (1947) First Deputy Premier of the Soviet Union (1953–1957) člen Všeruského ústavodárného shromáždění poslanec Nejvyššího sovětu SSSR member of the Supreme Soviet of the Byelorussian SSR of the 1st convocation |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lazar Mojsejevič Kaganovič (rusky Лазарь Мойсеевич Каганович; 10. listopadujul./ 22. listopadu 1893greg. Kabany, poblíž Radomyšle, Ruské impérium – 25. července 1991 Moskva) byl sovětský politik a blízký spolupracovník Josifa Stalina. Jeho bratrem byl politik Michail Kaganovič.
Život
Raná politická kariéra
Kaganovič se narodil v roce 1893 židovským rodičům ve vesnici Kabany na Ukrajině. Nedokončil ani jednu třídu školy. Později jako původní profesi uváděl profesi obuvník, ale nebyl v oboru vyučen. V roce 1911 se připojil k bolševikům. V roce 1915 se stal Kaganovič komunistickým organizátorem v továrně na obuv, kde pracoval. Téhož roku byl zatčen a poslán zpět do Kaban. V květnu roku 1917 se Kaganovič stal vůdcem armádní organizace bolševiků v Saratově. Během říjnové revoluce byl vůdcem vzpoury v Homelu.
Komunistický činitel
V roce 1918 působil Kaganovič v Rudé armádě. V té době byl předsedou Nižněnovgorodské oblasti. V letech 1919–1920 byl také vůdcem Voroněžské gubernie. V roce 1922 působil Kaganovič v Turkmenistánu, kde byl jedním z vůdců bolševického tažení proti místním muslimským rebelům (bašmakům), a také vedl následující trestné výpravy proti místní opozici.
V roce 1924 se stal Kaganovič členem ústředního výboru. V letech 1925–1928 byl Kaganovič vůdcem komunistické strany Ukrajinské SSR. Na Ukrajině byl znám svou přísnou politikou pronásledování kulaků (majetných rolníků) a odporem vůči umírněné politice Nikolaje Bucharina, který argumentoval ve prospěch pokojné integrace kulaků do socialismu. Když byl roku 1934 zvolen generálním tajemníkem místo Sergeje Kirova opět Stalin, Kaganovič do volby rozhodující měrou zasáhl. Podle pravidel kandidát, který měl méně nepřátelských hlasů, se stal generálním tajemníkem. Předtím, než Kaganovič volby zmanipuloval, dostal Stalin 292 nepřátelských hlasů, zatímco Kirov jen tři. Konečné výsledky po Kaganovičově zásahu ukázaly, že Stalin prošel jen se dvěma nepřátelskými hlasy.
V roce 1930 se stal Kaganovič členem politbyra. Dohlížel na uskutečňování Stalinovy hospodářské politiky, včetně kolektivizace zemědělství a rychlé industrializace.
Ve třicátých letech Kaganovič organizoval stavbu moskevského metra (jedna síť nesla do roku 1955 jeho jméno). Během té doby dohlížel na ničení mnoha městských památek včetně katedrály Krista Spasitele. V roce 1932 vedl nelítostné potlačení dělnické stávky v Ivanově.
Hladomor na Ukrajině
Kaganovič podporoval politiku kolektivizace a byl mu lhostejný hladomor na Ukrajině, při němž zemřely miliony Ukrajinců hlady. Podobná politika také způsobila enormní utrpení v sovětské středoasijské republice Kazachstánu, na Krymu, na Volze a dalších částech Sovětského svazu. Kaganovič cestoval na Ukrajinu, do středního Ruska, severního Kavkazu a Sibiře, a požadoval zrychlení kolektivizace a další represe proti kulakům. Kaganovič měl na hladomor na Ukrajině lví podíl.
Za teroru, za války a krátce po ní
V letech 1935–1937 pracoval Kaganovič jako lidový komisař pro železnice. Ještě než začal velký teror, organizoval zatčení tisíců správců železnic a manažerů jako předpokládaných sabotérů.
V letech 1937–1939 sloužil Kaganovič jako komisař pro těžký průmysl. V letech 1939–1940 sloužil jako komisař pro ropný průmysl. Každý z jeho úkolů byl spojen se zatýkáním, což mělo zlepšit disciplínu ve shodě se Stalinovou politikou.
Ve všech stranických konferencích požadoval Kaganovič zvětšené úsilí v pátrání a pronásledování špionů a sabotérů. Pro svou krutost ve výkonu Stalinových požadavků dostal přezdívku Železný Lazar.
Jedním z mnoha, kteří zahynuli během teroru, byl i Lazarův bratr, komisař leteckého průmyslu Michail Kaganovič. V roce 1941 Stalin prohlásil, že Michail sympatizoval s pravicí. Lazar Michailovi tuto událost oznámil telefonem. Ten den Michail spáchal sebevraždu.
Během Velké vlastenecké války zastával Kaganovič pozici komisaře (člena vojenské rady) Severokavkazského frontu a Transkavkazského frontu. V letech 1943–1944 se stal opět komisařem pro železnice. V letech 1944–1947 byl Kaganovič komisařem pro stavební materiály. V roce 1947 se stal prvním ministrem Ukrajinské komunistické strany. Během let 1952–1957 byl prvním vicepremiérem rady ministrů.
Pozdější doba
Kaganovič byl znám vysokou pracovní výkonností, osobní loajalitou vůči Stalinovi a celkovým nedostatkem vlastních názorů. Ačkoli byl členem politbyra, začal po Stalinově smrti roku 1953 rychle ztrácet vliv. V roce 1957 se spolu s nekompromisními stalinisty Vjačeslavem Molotovem, Klimentem Vorošilovem a Georgijem Malenkovem účastnil nepodařeného stranického převratu proti Nikitovi Chruščovovi, který roku 1955 zahájil se svým spojencem Nikolajem Bulganinem proces destalinizace. Následkem neúspěšného převratu byl Kaganovič přinucen odejít z politbyra a ústředního výboru a dostal pozici ředitele malé uralské továrny na výrobu draslíku. V roce 1961 odešel do penze.
Lazar Kaganovič zemřel v 97 letech, těsně před zánikem Sovětského svazu. Byl posledním žijícím starým bolševikem. Je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.
Spolupachatel Katyňského masakru
-
Berijův doplněk, str. 1
-
str. 2
-
str. 3
-
str. 4
Literatura
- Dějiny Ruska 20. století. Příprava vydání Andrej Zubov; překlad Libor Dvořák et al. 1. vyd. Díl I. 1894 – 1939. Praha: Argo, 2014. 949 s. ISBN 978-80-257-0921-4.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk