A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Kunhuta Štaufská | |
---|---|
Česká královna | |
Kunhutin hrob v Anežském klášteře | |
Korunovace | 6. února 1228, Praha |
Narození | 1202 Švábsko |
Úmrtí | 13. září 1248 (ve věku 45–46 let) Praha |
Pohřbena | Anežský klášter |
Předchůdce | Konstancie Uherská |
Nástupce | Markéta Babenberská |
Manžel | Václav I. |
Manželkou panovníka | 1224–1248 |
Potomci | Vladislav Český Přemysl Otakar II. Božena Česká Anežka Přemyslovna |
Dynastie | Štaufové |
Otec | Filip Švábský |
Matka | Irena Angelovna |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kunhuta Štaufská nebo také Švábská (1200?– 13. září 1248, Praha) byla manželkou Václava I. a českou královnou v letech 1230–1248.[1]
Rodina
Kunhuta byla dcerou římskoněmeckého krále Filipa Švábského a jeho manželky, byzantské princezny Ireny (Marie). Ze strany otce pocházela z římskoněmeckého císařského rodu Štaufů a byla vnučkou císaře Fridricha Barbarossy. Z matčiny strany byl jejím dědem byzantský císař Izák II. Angelos z rodu Angelovců. Z šesti dětí Filipa Švábského a Ireny přežily otce čtyři dcery, které se všechny provdaly do předních evropských panovnických rodů. Nejstarší z nich Beatrix (1198–1212) se několik měsíců před svou smrtí stala manželkou otcova soupeře o římskoněmecký trůn Oty IV. Druhou nejstarší (možná však až třetí – data narození nejsou jistá) dcerou byla Kunhuta zaslíbená příslušníkovi dynastie Přemyslovců. Další sestra Marie (1201–1235) se vdala za brabantského vévodu Jindřicha II.; nejmladší Alžběta za Ferdinanda III. Kastilského.
Sňatek s Václavem I. a jejich potomci
V roce 1203 byla otcem zasnoubena s Otou III. z Wittelsbachu a Ota ho podporoval ve válce s Heřmanem I. Durynským v letech 1204 a 1205.[2] Filip ovšem dohodu nedodržel a v roce 1207 svoji pětiletou dceru Kunhutu zasnoubil s dvouletým synem českého krále Přemysla Otakara I. Václavem.[3] Filip Švábský dokonce zabránil Otovi Bavorskému v uzavření nového sňatku s Gertrudou, dcerou slezského knížete Jindřicha I. Bradatého a Hedviky Meranské,[4] což se mu zřejmě stalo osudným. Výbušný[5] Ota se zúčastnil sjezdu knížat a svatby Filipovy neteře Beatrix v Bamberku a zde ho v roce 1208 zavraždil.
Těhotná královna vdova Irena se uchýlila na hrad Hohenštauf, kde se jí narodila pátá dcera. Obě však zemřely brzy poté. Čtyři osiřelá děvčátka nějaký čas strávila v klášteře. Druhorozená Kunhuta se brzy vydala na pražský dvůr za snoubencem. Svatba se konala roku 1224. Václav měl jako věno získat území ve Švábsku, ale náhradou místo něj přijal v roce 1235 od císaře Fridricha II. 10 000 hřiven stříbra.[6] 6. února 1228, ještě za života Přemysla Otakara I., byla Kunhuta společně s Václavem korunována českou královnou.[7]
„ | Král Václav byl se svou manželkou, královnou Kunhutou, pomazán v kostele pražském od ctihodného arcibiskupa mohučského Siegfrieda v neděli, kdy se zpívá Esto mihi.[8] | “ |
Nedlouho po svatbě se narodil dědic trůnu Vladislav, poté následoval další syn Přemysl. Kromě dvou synů měl královský pár ještě tři dcery: z nich se Božena/Beatrix stala braniborskou a Anežka míšeňskou markraběnkou. Nejsou žádné zprávy o tom, že by se mezi Vladislavem a Přemyslem narodila některá z nich, nemusí být ovšem nutně pravdivý předpoklad, že Přemysl byl nejmladší potomek. Právě synové Václava a Kunhuty byli jedinou nadějí na pokračování přemyslovského rodu, když v roce 1239 zemřel moravský markrabě Přemysl, aniž zanechal dědice.
Česká královna
Ve veřejných záležitostech se s Kunhutou téměř nesetkáváme. Rozmach německého umění a rytířské kultury na pražském dvoře je nejspíše její zásluha.[6] O jejím manželství s Václavem není příliš zpráv, zdá se, že větší vliv než jeho manželka měly na Václava jeho matka Konstancie Uherská a sestra Anežka. Královna většinou žila obklopena svými německými přáteli. Společně s manželem roku 1234 založila na Žitavsku ženský cisterciácký klášter Marienthal.[9]
Kunhuta se snad zapojovala i do sňatkové politiky svých dětí, svatby prince Vladislava s Gertrudou, neteří rakouského vévody Fridricha II. Bojovného, a princezny Boženy (Beatrix) s Otou Braniborským. Sňatkem Beatrix tak bylo zajištěno spojenectví Přemyslovců s braniborskými Askánci.
Smrt prvorozeného syna Vladislava v roce 1247 nesla královna zřejmě lépe než její manžel. Přesto syna na onen svět brzy následovala. Václav a nyní již jeho jediný dědic Přemysl k sobě nenašli cestu a královna je už nestačila usmířit. Kunhuta Štaufská zemřela 13. září 1248, uprostřed bojů manžela a syna o moc. Ani jeden z nich se nezúčastnil jejího pohřbu. Pohřbená je v Anežském klášteře.
V poslední době se stala jednou z postav historického románu Dítě z Apulie od spisovatelky Ludmily Vaňkové.
Potomci
- dcera († před 1248)
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ Das Staufische Haus. Die Zeit der Staufer. Geschichte - Kunst - Kultur. Band III. Stuttgart, 1977. S. 339–374.
- ↑ Stefan Weinfurter. Verträge und politisches Handeln um 1200. In: Philipp von Schwaben. Ein Staufer im Kampf um die Königsherrschaft. Göppingen, 2008. S. 30
- ↑ Hansmartin Decker-Hauff. Das Staufische Haus. In: Die Zeit der Staufer. Geschichte - Kunst - Kultur. Stuttgart, 1977, Band III. S. 361.
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 2, 1197-1250. Praha: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-273-2. S. 102.
- ↑ Archivovaná kopie. www.br-online.de . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-26.
- ↑ a b Josef Mühlberger. Lebensweg und Schicksale der staufischen Frauen. Esslingen, 1977. S. 86–91.
- ↑ Hans-Wolfgang Bächle. Das Erbe der Hohenstaufen. Schwäbisch Gmünd, 2008. S. 135–138.
- ↑ Druhé pokračování Kosmovy kroniky (in Pokračovatelé Kosmovy). Praha: Svoboda, 1974.
- ↑ www.kloster-marienthal.de. www.kloster-marienthal.de . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-05.
Literatura
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s.
- SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
- VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2.
- ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9.
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8.
- ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.
Externí odkazy
- (anglicky) Krátký životopis a korespondence
- (německy) Genealogie
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kunhuta Štaufská na Wikimedia Commons
Česká královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Konstancie Uherská |
1230–1248 Kunhuta Štaufská |
Nástupce: Markéta Babenberská |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk