A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Klavírní koncert č. 2 c moll, op. 18 (zkratka Rach 2) je klavírní koncert ruského hudebního skladatele a klavírního virtuóza Sergeje Rachmaninova z let 1900–1901, nejoblíbenější z jeho čtyř klavírních koncertů.[1]
Historie vzniku
V roce 1897 měla v Petrohradě premiéru Rachmaninovova 1. symfonie op. 13. Dopadla neúspěšně, mj. i proto, že dirigent a skladatel Alexandr Glazunov, profesor tamní konzervatoře, ten den opět neodolal své velké vášni – vodce. Kritika pak dílo mladého skladatele jednoznačně odmítla.[2] Tato událost uvrhla Rachmaninova na dlouhý čas do psychické a s tím spojené i tvůrčí krize. Spřátelené rodině Satinových se podařilo skladatele přimět, aby se svěřil moskevskému neurologovi Nikolaji Dahlovi (1860–1939), který v té době slavil úspěchy s novými metodami, mj. s hypnózou. Terapie probíhala od ledna do dubna 1900. Dahl dokázal skladateli opět vrátit sebevědomí a přiměl ho k další tvůrčí činnosti.[3] Už na podzim 1900 měl Rachmaninov dokončené obě závěrečné věty koncertu. V této neúplné podobě ho ještě téhož roku v Moskvě provedl dirigent Alexander Siloti. Kritika byla tentokrát velmi příznivá. Brzy se skladateli podařilo zkomponovat zbývající první větu. Premiéra kompletního provedení koncertu s týmž dirigentem proběhla 27. října (juliánského kalendáře) 1901; sólistou byl samotný Rachmaninov.[4]
Popis skladby
Koncert má tři věty: Moderato, Adagio sostenuto a Allegro scherzando. Úvodní akordová sekvence basových not klavíru připomíná vyzvánění zvonů, které se stupňuje od piana do fortissima. Pak klavír ustupuje do pozadí a jen doprovází orchestr, přednášející hlavní téma. I v dalších pasážích vlastně téměř nikdy klavír nehraje samotný, „nesoutěží“ s orchestrem, vystupuje vždy jako první mezi ostatními nástroji, jako primus inter pares. Rachmaninov zde rezignoval na virtuózní pasáže, které lze najít v jeho klavírním koncertu č. 1. To ovšem neznamená, že by druhý koncert představoval pro klavíristu snadnou záležitost, naopak. Kromě toho je zde mimořádně náročná souhra sólisty s orchestrem.
Podstatou koncertu je písňově-melodický princip, který místy připomíná staroruský chorál. Oproti prvnímu klavírnímu koncertu i první symfonii je zde Rachmaninovova práce s tématy a motivy daleko lépe organizovaná. Vše do sebe zapadá a působí homogenním dojmem. Od Čajkovského koncertů – houslového a klavírního – nebyli posluchači konfrontováni v oblasti melodiky s tak silnými emočními zážitky. I to je důvod, proč koncert č. 2 patří k nejoblíbenějším Rachmaninovovým skladbám. K oblibě přispěla i jeho důležitá role ve filmu Billy Wildera Slaměný vdovec (The Seven Year Itch) z roku 1955 s Marilyn Monroe.[5]
Nahrávky (výběr)
- Sergej Rachmaninov, Philadelphia Orchestra, dirigent Leopold Stokowski, Naxos 8.110601, 1929.
- Svjatoslav Richter, Warsaw Philharmonic Orchestra, dirigent Stanislav Wislocki, Deutsche Gramophon 447 8584, 1959.
- John Ogdon, Philharmonia Orchestra, dirigent John Pritchard, EMI 392 7472, 1962.
- Leif Ove Andsnes, Berlínští filharmonikové, dirigent Antonio Pappano, EMI Classics, Nr. 7243 4 74813 2 1, 2005.
- Daniil Trifonov, Philadelphia Orchestra, dirigent Yannick Nézet-Séguin. Deutsche Gramophon 028948 35335 4, 2018.
Odkazy
Reference
- ↑ NĚMEC, Věroslav. Arthur Rubinstein: Rachmaninov: Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18, Rapsodie na Paganiniho téma op. 43, Preludium cis moll op. 3/2 -. CasopisHarmonie.cz . Harmonie, 2011-10-03 . Dostupné online.
- ↑ Das ABC der Klassischen Musik. Die großen Komponisten und ihre Werke. : NAXOS, 2000. 325 s. S. 180. (německy)
- ↑ HAYLOCK, Julian. Rachmaninov: Piano Concertos Nos. 1 & 2. : EMI, 2008. 8 s. Kapitola booklet k nahrávce č. kat. 50999 5 18184 2 5, s. 4. (anglicky)
- ↑ WEHRMEYER, Andreas. Sergej Rachmaninow. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 2012. 156 s. S. 45. (německy)
- ↑ The Seven Year Itch . IMDb . Dostupné online.
Literatura
- W. R. Anderson: Rachmaninov and his pianoforte concertos. A brief sketch of the composer and his style, Londýn 1947
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk