A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Kao Sien-č’ | |
---|---|
Úmrtí | 24. ledna 756 Čchang-an |
Povolání | voják |
Rodiče | Go Sagye |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Kao Sien-č’ (čínsky pchin-jinem Gāo Xiānzhī, znaky 高仙芝; † 24. ledna 756) byl generál kogurjoského původu působící v říši Tchang.[1] Sloužil především na severozápadě tchangské říše a ve střední Asii, kde se vypracoval do vysokých velitelských funkcí a od roku 747 zastával funkci vojenského guvernéra ťie-tu-š’ čtyř posádek An-si (tchangský Západní kraj a země na dále na západ).[1] Vedl tchangské vojenské expedice v Západních krajích, až k Pamíru a Aralskému a Kaspickému moři. Velel tchangské armádě poražené roku 751 Araby v bitvě u řeky Talas. Roku 756 patřil ke generálům, kteří stanuli v čele vojsk vyslaných proti povstání An Lu-šana; s generálem Feng Čchang-čchingem byl obviněn z paniky a neschopnosti a popraven.
Život
Kao Sien-č’ byl synem generála Go Sagje, který pocházel ze vzdálené vedlejší linie královského rodu v Kogurju. Roku 668 bylo Kogurjo dobyto říší Tchang, Go Sagje padl do zajetí a začal sloužit v tchangské armádě. Kao Sien-č’ se narodil během otcovy služby v oblasti An-si (region Tarimské pánve), od mládí projevoval velkou statečnost, byl výborným jezdcem a lučištníkem. Sloužil s otcem v Kašgaru, později byl generálem v oddílech vojenských guvernérů ťie-tu-š’ An-si. Koncem 30. let 8. století upoutal pozornost guvernéra ťie-tu-š’ Fu-meng Ling-čcha, který ho doporučil k povýšení a Kao Sien-č’ se stal jeho zástupcem.
Roku 747 s 10 tisíci jezdci dobyl zemi Malé Bolü (v oblasti Gilgitu v Kašmíru), spojence Tibetu, čímž přerušil komunikaci mezi Tibetem a arabským chalífátem, resp. Turkuty,[2][pozn. 1] a zajal tamního krále a královnu, tibetskou princeznu. Úspěšné tažení vedlo k rozšíření tchangského vlivu v regionu, když přes 70 místních drobných indických a sogdských království uznalo tchangskou svrchovanost. O úspěchu informoval císaře přes hlavu svého nadřízeného Fu-meng Ling-čchaa, který to považoval za hrubý nevděk od důstojníka, kterého vyzdvihl do vysokých hodností, a rozzuřil se na „psí střeva žeroucího kogurjoského otroka“.[3] Dozorující eunuch Pien Ling-čcheng zasáhl v Kaoův prospěch, když panovníka upozornil na spor generálů, což vyústilo ve Fu-mengovo odvolání a nástup Kao Sien-č’a do úřadu vojenského guvernéra ťie-tu-š’ An-si.
Roku 749 Kao obsadil Sa-pchi a Po-sien (v Tarimu); roku 750 dobyl Čitrál (na pomezí Afghánistánu, Pákistánu a Kašmíru) a porazil Türgeše.[4] Téhož roku 750 Kao Sien-č’ podpořil jeden z klientských středoasijských států, Ferghanu, a navzdory platné mírové dohodě napadl, dobyl a vyloupil město Šáš (Taškent)[5] a na jaře 751 s bohatou kořistí přijel do tchangského hlavního města Čchang-anu, císař ho vyznamenal a zvažoval jeho přeložení do Che-si, nakonec ale v Che-si ponechal An S’-šuna a Kao Sien-č’ se vrátil do An-si.
Mezitím, pod dojmem z Kao Sien-č’ova útoku na Šáš, různé státy v regionu odpadly od Tchangů a přešly k Abbásovskému chalífátu. Kao reagoval shromážděním 30tisícové armády a tažením proti nim. V údolí řeky Talas se střetl s abbásovským vojskem vedeným guvernérem Samarkandu Zijád ibn Sálihem, boje trvaly pět dní, rozhodl je přechod Karluků na stranu Abbásovců.[6] Tchangské síly byly rozdrceny, zachránilo se pouze několik tisíc vojáků. Neúspěch v bitvě u řeky Talas položil konec tchangskému postupu na západ, nicméně i Abbásovci utrpěli těžké ztráty a zastavili expanzi na východ. Kao byl po bitvě přeložen do Čchang-anu na místo generála císařské gardy, novým ťie-tu-š’ An-si se stal Wang Čeng-ťien. Roku 755 Kao obdržel titul vévody z Mi-jün.
Koncem roku 755 povstal An Lu-šan,ťie-tu-š’ tří oblasti na severovýchodě tchangské říše. Císař Süan-cung jmenoval jednoho ze svých synů, Li Wana, knížete ze Žung, velitelem armády shormažďované v metropolitní oblasti proti rebelům a Kaoa určil Li Wanovým zástupcem, Pien Ling-čcheng ve velení armády působil jako osobní císařův zmocněnec a pozorovatel. Li Wan a Kao vytáhli v čele 50 tisíc vojáků z Čchang-anu na východ a zastavili se v Šan-čou, na půl cestě mezi Čchang-anem a Luo-jangem. Další tchangský generál a bývalý Kaoův podřízený Feng Čchang-čching[pozn. 2] byl v bojích východně od Luo-jangu opakovaně poražen povstalci, kteří poté obsadili Luo-jang, přičemž Feng ustoupil do Šan-čou, spojil zbytky svých vojsk s armádou Kaoa a společně ustoupili dále na západ do snadněji bránitelného průsmyku Tchung.[8] Zde odrazili první nápor povstalců. Pien Ling-čcheng však císaře přesvědčil, že Kao a Feng ustoupili z Šan-čou zbytečně a obvinil je z defraudace vojenských zásob a materiálu. Císař nařídil popravu obou generálů. Velitelem tchangských vojsk v průsmyku i celém čchanganském regionu (Kuan-čungu) byl pak jmenován Ke-šu Chan, ťie-tu-š’ Che-si a Lung-jou.[8]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Současně na opačné straně Tibetu, východně od jezera Kukunor, Tibeťany porážel tchangský generál Ke-šu Chan.[2]
- ↑ Feng Čchang-čching byl mezi tchangskými generály neobvyklý tím, že nevynikal fyzickou silou a bojovými dovednostmi. Začínal jako člen Kao Sien-č’družiny, pro kvalitní vzdělání se uplatnil jako Kaoův tajemník. Později, když se Kao stal ťie-tu-š’ An-si, Fenga vybral za svého zástupce pro administrativu a zásobování.[7]
Reference
- ↑ a b XIONG, Victor Cunrui, a kol. Historical Dictionary of Medieval China. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2009. ISBN 978-0-8108-6053-7. S. 173. (anglicky)
- ↑ a b GRAFF, David Andrew. Medieval Chinese Warfare, 300–900. New York, London: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 0-415-23954-0. S. 213. (anglicky) .
- ↑ SKAFF, Jonathan Karam. Sui-Tang China and its Turko-Mongol neighbors : culture, power and connections, 580–800. 1. vyd. New York: Oxford University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-19-973413-9. S. 89–90. (anglicky) .
- ↑ WANG, Zhenping. Tang China in multi-polar Asia : a history of diplomacy and war. 1. vyd. Honolulu: University of Hawai‘i Press, 2013. ISBN 978-0-8248-3644-3. S. 166–167. (anglicky)
- ↑ Skaff, s. 194.
- ↑ Graff, s. 215.
- ↑ Skaff, s. 88–89.
- ↑ a b Graff, s. 219.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk