A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Josef Robotka | |
---|---|
Narození | 25. února 1906 Tasov, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 12. listopadu 1952 (ve věku 46 let) Praha, Československo |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | podplukovník gšt. (generálmajor in memoriam) |
Doba služby | 1925–1948 |
Sloužil | Československo (do roku 1939) Obrana národa Československo (do roku 1945) Československo (do roku 1948) |
Složka | Československá armáda (1925-1939) (1945-1948) |
Vyznamenání | Řád Bílého lva Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile za zásluhy Odznak Československého partyzána medaile Za vítězství nad Německem |
multimediální obsah na Commons |
Josef Robotka (25. února 1906 Tasov[1] – 12. listopadu 1952 Praha) byl podplukovník generálního štábu Československé armády a v době druhé světové války účastník protinacistického odboje kdy byl spoluzakladatelem Rady tří. Po únorovém převratu byl popraven komunistickým režimem. Po listopadu 1989 byl rehabilitován a in memoriam mu byla udělena hodnost generálmajora.
Život
Do roku 1938
Narodil se domkáři Františku Robotkovi a jeho manželce Marii, roz. Kačírkové. Po ukončení reálné školy a složené maturitní zkoušce absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, kde získal hodnost poručíka pěchoty. Po absolvování Vysoké školy válečné v Praze působil od jara 1938 ve funkci přednosty výcvikové skupiny na štábu VI. sboru v Košicích. Po maďarském záboru v listopadu 1938 byl evakuován do Spišské Nové Vsi, kde sloužil až do německé okupace. Již 1. dubna 1937 byl povýšen do hodnosti kapitána a k 15. březnu 1939 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu.
1938–1945
Na podzim roku 1939 se Robotka zapojil do ilegální činnosti Obrany národa v Brně.Jako vládní úředník musel složit slib věrnosti vůdci Adolfu Hitlerovi, který slíbil splnit stejně jako slib věrnosti sudetských Němců Československé republice.[2] V roce 1942 navázal spojení se štábním kapitánem Karlem Veselým-Štainerem, generálem Vojtěchem Lužou a profesorem Josefem Grňou a působil ve vojenské odbojové organizaci Rada tří. Stal se členem štábu a později vojenským zmocněncem celé organizace. Tehdy již opustil místo úředníka Městské spořitelny v Brně. Fiktivně pracuje jako lesní dělník v Košíkách. Ve skutečnosti ale organizuje partyzánskou činnost, pomáhá skupinám vysazeným nad protektorátem a shromažďuje důležité informace. Po zavraždění generála Luži protektorátním četnictvem převzal funkci zmocněnce Rady tří pro oblast Moravy. Od 17. září 1944 až do konce 2.světové války již trvale žije v ilegalitě. Za svou činnost v odboji získal řadu vyznamenání, mimo jiné Čs. válečný kříž 1939.
Po roce 1945
Po válce sloužil Robotka na velitelství 3. oblasti v Brně. V letech 1947 až 1948 studoval v SSSR na Vyšší vojenské akademii generálního štábu v Moskvě. Byl z ní však předčasně odvolán a převelen na funkci přednosty velitelství v Táboře.
Po únoru 1948 byl převelen na místo velitele I. praporu 24. pěšího pluku ve Znojmě. Již v létě je mu však udělena zdravotní dovolená a koncem roku je definitivně zproštěn činné vojenské služby. Dne 25. července 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady a vyzvědačství. Bylo mu kladeno za vinu, že se netajil nepřátelstvím vůči novému režimu a že shromažďoval důležité informace, které pak prostřednictvím svého přítele podplukovníka Karla Šedy předával americké tajné službě CIC. Věrohodnost obvinění nelze posoudit, protože jediné důkazy spočívaly v materiálech vyrobených StB a doznání obviněných, o nichž bylo již v roce 1967 zjištěno, že byly vynuceny mučením.[3]
Dne 12. listopadu 1952 v 5:40 byl Josef Robotka v Praze na Pankráci popraven. Rozloučení s tímto významným vojákem se konalo bez obřadu pouze za přítomnosti manželky o 2 týdny později.
V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajor in memoriam. 28. října 1997 obdržel Řád Bílého lva III. třídy z rukou prezidenta ČR.
Generálmajor in memriam Josef Robotka si vedl osobní deníky do kterých si zapisoval své každodenní zážitky ze třicátých a čtyřicátých let. Úryvky z nich publikoval server Obcasnik.eu .
Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Robotkův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich přesné místo pohřbení.[4]
Vyznamenání
- Československý válečný kříž 1939
- Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
- Československá medaile za zásluhy, I. stupeň
- Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v létech 1941 – 1945 (SSSR)
- Odznak čs. partyzána
- Řád Bílého lva, III. třídy, udělen 1997 in memoriam
Připomínky
- Pamětní deska Josefu Robotkovi ve Velké Bíteši[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ MAREŠ, Miroslav. Robotkovy deníky: Slib věrnosti vůdci splním jako sudetští Němci republice (květen 1940) . web: Občasník eu, 2016-05-05 . Dostupné online.
- ↑ PEJČOCH, Ivo. „Bylo mně slíbeno…“ Příběh Josefa Robotky, člena Rady tří. . Vojenský historický ústav Praha . Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 32.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim . Ústav pro soudobé dějiny AV ČR . Dostupné online.
Literatura
- PEJČOCH, Ivo. Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948-1955. Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7278-520-9. Kapitola Podplukovník gšt. Josef Robotka, s. 165–170.
- PEJČOCH, Ivo. Vojáci na popravišti : vojenské osoby, popravené v Československu z politických důvodů v letech 1949-1966 a z kriminálních příčin v letech 1951-1984. Cheb: Svět křídel, 2011. 406 s. ISBN 978-80-87567-01-2. Kapitola Podplukovník gšt. Josef Robotka, s. 286–292.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Robotka na Wikimedia Commons
- MALLOTA, Petr. JOSEF ROBOTKA (1906-1952) . web: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008 . Dostupné online.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk