Josef Kyselka
mons. Josef Kyselka
Narození	16. března 1846 Mýto Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	5. prosince 1911 (ve věku 65 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	pedagog, spisovatel a katolický kněz
Nábož. vyznání	katolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kyselka (16. března 1846 Mýto^[1] — 5. prosince 1911 Praha^[2]) byl český katolický kněz, učitel a spisovatel. Vyučoval náboženství na středních školách. Publikoval články v časopisech, učebnice a náboženskou literaturu. Roku 1893 byl zvolen kanovníkem Vyšehradské kapituly. V letech 1888-1902 zasedal ve správní radě Svatováclavské záložny, od roku 1890 jako dozorce kanceláří; odstoupil po zjištění rozsáhlých podvodů prováděných dlouhodobě některými zaměstnanci.

Život

Narodil se 16. března 1846 v Mýtě u Zbirohu. Studoval na německém gymnáziu v Plzni a na bohoslovecké fakultě v Praze.^[3]

Po vysvěcení na kněze r. 1870 působil rok jako kaplan ve Vejprtech, pak dva roky jako výpomocný katecheta na obecné škole a gymnáziu ve Stříbře. Odtud se přestěhoval do Prahy, kde zpočátku pracoval jako kaplan u sv. Havla. Koncem roku 1873 se stal katechetou na c. k. ústavu pro vzdělání učitelek, v letech 1877-93 pak na c. k. gymnáziu na Novém Městě.^[3]

Roku 1893 byl zvolen kanovníkem v Vyšehradské kapituly. Byl zde knihovníkem a nedělním kazatelem. Mimo to působil jako náboženský dozorce na několika pražských gymnáziích a na dvou školách na Žižkově. Byl členem katolické politické jednoty pro království České a některých dalších katolických spolků.^[3]

Veřejně známým se stal roku 1903 v souvislosti s krachem Svatováclavské záložny.^[4] Vstoupil do ní roku 1879, do správní rady byl zvolen v roce 1888 — nejprve jako zapisovatel, od roku 1890 jako dozorce kanceláří. Podle stanov bylo jeho povinností bdít nad tím, aby spolek promeškáním nebo zanedbáním formalit neutrpěl škodu. Měl podávat zprávu o každé týdenní schůzi, o doručených podáních a celkové činnosti spolku v uplynulém týdnu; nikdo to však po něm nevyžadoval. Do zastavárny (kde Josef Ort prováděl největší podvody) však nechodil a kontrolní knihu, kterou měl u sebe uloženu předseda Jan Drozd, neprohlížel. Když se po smrti Josefa Orta († 22. března 1902) vynořily pověsti o možných nesrovnalostech v jeho hospodaření, požádali 27. května dva členové výboru Kyselku o provedení revize. Starosta Drozd ale byl právě vážně nemocný a Kyselka se obával, že pokud nařídí kontrolu, může tím ohrozit pověst ústavu. Promluvil proto napřed s ředitelem Václavem Kohoutem, který jej ujistil, že vše je v pořádku. 4. června za ním přišel Frühauf, nově přijatý úředník, a důvěrně mu sdělil, že chybí velká částka; přitom ho žádal, aby se o tomto rozhovoru nezmiňoval Drozdovi a Kohoutovi. O den později opakoval výbor svou žádost Kyselkovi o revizi; členové se pozastavovali nad tím, proč otálí. 6. června ráno oznámil Kyselka řediteli Kohoutovi, že odpoledne přijde na kontrolu; ten souhlasil. Kontrola spočívala v tom, že společně s Kohoutem a Frühaufem porovnávali deponované cenné papíry s účetními záznamy; vše se shodovalo. 11. června za ním ale přišel do bytu Frühauf a opět mu důvěrně sdělil, že těsně před kontrolou měl pokladní knihu v ruce Kohout a připsal do ní dvojku (zvýšil jednu částku o 200 tisíc korun). Kyselka mu na to odpověděl, že po odjezdu Drozda na dovolenou provede novou revizi. Když se 26. června četla ve výboru revizní zpráva, podle níž bylo vše v pořádku, neřekl Kyselka nic. Teprve po konfliktu na výborové schůzi 3. července, kde málem omdlel, poslal Drozdovi žádost o novou revizi. Během ní se zjistilo, že chybí cenné papíry a skvosty v hodnotě 280 tisíc korun.^[5] Když ho poté právník informoval, že Ortovo dědictví (z něhož se měly ztráty platit) je předluženo, rezignoval 18. července na svou funkci.^[6] Záložna krátce poté zkrachovala a celková ztráta, ukrytá do té doby v účetních manipulacích, se vyšplhala na více než 7 milionů korun.^[7] U soudu s pachateli podvodů byl Kyselka vyslýchán jako svědek „bez přísahy“, protože byl v té době sám předběžně vyšetřován;^[5] nakonec však nebyl obviněn ani odsouzen.

Zemřel 5. prosince 1911 na Vyšehradě.^[8]

Dílo

Přispíval drobnými pedagogickými a historickými články do časopisů, např. Školník, Čech nebo Časopis katolického duchovenstva.^[8] Knižně vyšly:^[9]

• Učebnice katolického náboženství pro první třídu škol středních a pro školy mešťanské (1887, 1893)
• Sv. Václav : modlitby a zpěvy pro mládež studující (1889 s reedicemi), společně s Janem Malátem
• Učebnice katolického náboženství pro I. třídu gymnasií a pro I. a II. třídu realných škol (1898)
• Slavnosti ke cti sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostu v Praze (1898)
• Obmezujme taneční zábavy! (1899)
• Pátý a šestý červenec (1902), projev na oslavu památky Cyrila a Metoděje
• Novodobý evoluční názor na svět ve svých důsledcích (1904), podle Viktora Cathreina
• Rodina v státě budoucnosti (1909), přednáška založená na článku v časopise Stimmen aus Maria-Laach

Společně s Janem Drozdem a Klementem Borovým se podílel na vydání Zlaté bible ve skvostné úpravě, inspirované německým vzorem. (Pro Svatováclavskou záložnu, která vydání financovala, skončila tato akce velkou ztrátou — z nákladů ve výši 70 tisíc korun skončilo 60 tisíc v neprodejných zásobách.)^[10]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kyselka na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kyselka
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Kyselka, Josef *1846