A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Jordan Thompson | |
|---|---|
_(51376814569).jpg) Jordan Thompson na French Open 2021 | |
| Stát |  Austrálie |
| Datum narození | 20. dubna 1994 (30 let) |
| Místo narození | Sydney, Austrálie[1] |
| Bydliště | Sydney, Austrálie[1] |
| Výška | 183 cm[1] |
| Hmotnost | 73 kg[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 5 648 040 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 118–140 |
| Tituly | 1 ATP, 11 challengerů, 5 Futures |
| Nejvyšší umístění | 32. místo (26. února 2024) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2017, 2019, 2020, 2024) |
| French Open | 3. kolo (2019) |
| Wimbledon | 3. kolo (2021) |
| US Open | 4. kolo (2020) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 68–59 |
| Tituly | 6 ATP, 6 challengerů, 5 Futures |
| Nejvyšší umístění | 59. místo (1. dubna 2024) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2014, 2023, 2024) |
| French Open | 3. kolo (2017) |
| Wimbledon | 3. kolo (2023) |
| US Open | 3. kolo (2017) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | finále (2022, 2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 5. května 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jordan Thompson (* 20. dubna 1994 Sydney) je australský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a šest deblových turnajů včetně doublu na Los Cabos Open 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2024 na 32. místě a ve čtyřhře v dubnu téhož roku na 59. místě. Trénuje ho Peter Luczak.[1] V juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše na 18. příčce v říjnu 2012.
V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 melbournským 1. kolem světové skupiny proti České republice, v němž vyhrál dvouhry s Jiřím Veselým i Janem Šátralem. Australané zvítězili 4:1 na zápasy. V letech 2022 a 2023 byl součástí družstva, které v Málaze prohrálo světové finále. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 5–3 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[3]
Austrálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde se účastnil mužské dvouhry. V úvodním kole však podlehl Britovi Kylemu Edmundovi ve dvou setech.
Tenisová kariéra
Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na lednovém Apia Sydney International 2013. Na úvod kvalifikace nestačil na 81. hráče žebříčku Guillerma Garcíu-Lópeze ze Španělska. Na Australian Open 2013 obdržel divokou kartu do kvalifikace, kde zdolal Francouze Nicolasa Renavanda poměrem gamů 9–7 v rozhodující sadě. Ve druhé fázi však skončil na raketě amerického jednadvacátého nasazeného Ryana Sweetinga.[1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2014, do něhož si vybojoval divokou kartu v australském kvalifikačním turnaji po rozhodující výhře nad Benjaminem Mitchellem. V prvním kole podlehl polské světové jednadvacítce Jerzymu Janowiczovi, když ztratil dvousetové vedení.[1]
_(27802529593).jpg)
Na divokou kartu startoval i na Apia Sydney International 2016, kde mu z příznivého stavu 6–2, 4–0, skrečoval Slovák Martin Kližan. Jednalo se o jeho první vítězný zápas na okruhu ATP Tour.[4] Následně jej přehrál favorizovaný krajan Bernard Tomic, jemuž odebral v každém setu dvě hry. Navazující Australian Open 2016 znamenalo další účast díky divoké kartě a porážku v prvním duelu proti Brazilci Thomazi Belluccimu. V závěru února pak vybojoval premiérový titul na okruhu ATP Challenger Tour, když zvítězil nad Adamem Pavláskem na francouzské události Challenger La Manche 2016.[5] Druhou trofej přidal na květnovém Kunming Open 2016, dotovaném 100 tisíci dolary, po finálové výhře nad Francouzem Mathiasem Bourguem. Bodový zisk mu premiérově v kariéře zajistil postup do elitní světové stovky.[6]
První vítězný zápas v hlavní grandslamové soutěži dosáhl na French Open 2016, kde na jeho raketě zůstal srbský tenista Laslo Djere. Ve druhém kole nenašel recept na dvacátého sedmého nasazeného Chorvata Iva Karloviće po čtyřapůlhodinovém boji, jenž skončil výsledkem 7–6, 3–6, 6–7, 7–6 a 10–12.[7]
Premiérový titul na okruhu ATP Tour vybojoval z mužské čtyřhry Brisbane International 2017, do níž nastoupil s krajanem Thanasim Kokkinakisem na divokou kartu. Ve druhém kole zdolali nejlepší světový pár Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut z Francie. Semifinále pak zvládli proti zkušené dvojici deblových specialistů Daniel Nestor a Édouard Roger-Vasselin. Ve finále zdolali lucembusko-americkou dvojici Gilles Müller a Sam Querrey. Kokkinakis se přitom vrátil na profesionální túru po 15měsíční přestávce způsobené poraněním ramene, jež měl operované.[8]
Do dvouhry AEGON Championships 2017 v londýnském Queen's Clubu postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace, když mu patřilo 90. místo na žebříčku ATP. Přestože v celé sezóně 2016 nevyhrál ani jeden zápas v hlavních soutěžích okruhu ATP Tour, v úvodním kole londýnské události vyřadil za 1.43 hodin světovou jedničku a dvojnásobného obhájce titulu Andyho Murrayho.[9][10] Ve druhé fázi však dohrál na raketě Sama Querreyho po třísetovém průběhu. První dvě singlová finále prohrál na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi. V roce 2019 nenašel recept na Francouze Adriana Mannarina[11] a v ročníku 2023 na Nizozemce Tallona Griekspoora.[12]
Na únorovém Los Cabos Open 2024 vyhrál obě soutěže. Ve dvouhře se na prahu vyřazení ocitl ve čtvrtfinále, když s Američanem Alexem Michelsenem prohrával již 0–6 a 0–3 a následně odvrátil tři mečboly. V semifinále pak zvládl třísetovou bitvu proti světové šestce Zverevovi, trvající 3:40 hodiny. V závěrečném duelu přehrál dvanáctého muže klasifikace Caspera Ruuda z Norska ve dvou sadách. První singlová trofej jej posunula o osm míst výše na nové žebříčkové maximum, 32. příčku.[13] S krajanem Maxem Purcellem ovládl i čtyřhru po finálové výhře nad ekvádorsko-kazachstánským párem Gonzalo Escobar a Oleksandr Nedověsov. Stal se tak prvním Australanem od Kyrgiose na Washington Open 2022, který vyhrál na jediném turnaji obě soutěže.[14]
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Dvouhra: 3 (1–2)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | červen 2019 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva |  Adrian Mannarino
|
6–7(7–9), 3–6 |
| Finalista | 2. | červen 2023 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva |  Tallon Griekspoor
|
7–6(7–4), 6–7(3–7), 3–6 |
| Vítěz | 1. | únor 2024 | Los Cabos, Mexiko | tvrdý |  Casper Ruud
|
6–3, 7–6(7–4) |
Čtyřhra: 8 (6–2)
| Rok | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 8. ledna 2017 | Brisbane, Austrálie | tvrdý | Thanasi Kokkinakis
|
 Gilles Müller  Sam Querrey
|
7–6(9–7), 6–4 |
| Finalista | 1. | 1. srpna 2021 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Steve Johnson
|
Reilly Opelka Jannik Sinner
|
4–6, 7–6(8–6), |
| Vítěz | 2. | 9. dubna 2023 | Houston, Spojené státy | antuka | Max Purcell
|
 Julian Cash Henry Patten
|
4–6, 6–4, |
| Finalista | 2. | červenec 2023 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Max Purcell
|
Nathaniel Lammons Jackson Withrow
|
6–7(3–7), 6–7(4–7) |
| Vítěz | 3. | únor 2024 | Dallas, Spojené státy | tvrdý (h) | Max Purcell
|
William Blumberg Rinky Hijikata
|
6–4, 2–6, |
| Vítěz | 4. | únor 2024 | Los Cabos, Mexiko | tvrdý | Max Purcell
|
 Gonzalo Escobar  Oleksandr Nedověsov
|
7–5, 7–6(7–2) |
| Vítěz | 5. | 7. dubna 2024 | Houston, Spojené státy (2) | antuka | Max Purcell
|
William Blumberg John Peers
|
7–5, 6–1 |
| Vítěz | 6. | 4. května 2024 | Madrid, Španělsko | antuka | Sebastian Korda
|
 Ariel Behar  Adam Pavlásek
|
6–3, 7–6(9–7) |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
| Legenda |
|---|
| Challengery (11–13 D; 7–1 Č) |
| Futures (5–3 D; 5–3 Č) |
