A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jenny Lindová | |
---|---|
Základní informace | |
Přezdívka | „Swedish Nightingale“ |
Narození | 6. října 1820 Klara |
Úmrtí | 2. listopadu 1887 (ve věku 67 let) Malvern |
Příčina úmrtí | rakovina |
Místo pohřbení | Great Malvern |
Žánry | klasická hudba a opera |
Povolání | herečka, operní pěvkyně, hudební pedagožka a divadelní herečka |
Nástroje | hlas |
Hlasový obor | koloraturní soprán |
Manžel(ka) | Otto Goldschmidt (od 1852) |
Děti | Jenny Maria Catharina Goldschmidt |
Příbuzní | Victor Francis Maude[1], Gwendolen Lind Maude[1] a Charles Raymond Maude[1] (vnoučata) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jenny Lindová, nepřechýleně Jenny Lind (6. října 1820 Stockholm, Švédsko – 2. listopadu 1887, Malvern, Worcestershire, Anglie) byla švédská operní pěvkyně, sopranistka. Je řazena mezi nejslavnější pěvkyně 19. století a měla přezdívku „švédský slavík“.[2] Ceněna byla zvláště za své výkony v operách italských skladatelů.
Život a kariéra
Po neradostném raném dětství se stala 10letá Jenny žačkou operní školy Královského dramatického divadla ve Stockholmu. Později ji vyučoval švédský skladatel Adolf Fredrik Lindblad, který ji vedl na operní škole stockholmského Dvorského divadla. Na této operní scéně také Jenny Lindová poprvé vystoupila, a to 7. března 1838 jako Agáta v Čarostřelci, tehdy velmi úspěšné opeře, kterou složil Carl Maria von Weber. Ve Stockholmu působila do roku 1841.
Pak odjela do Paříže s vírou, že získá angažmá ve Velké opeře. To se jí nezdařilo, a proto až do konce svého života odmítala na této scéně vystoupit. Již ve Stockholmu téměř ztratila hlas, který jí pak v Paříži zachránil hudební pedagog Manuel García mladší, syn španělského tenoristy Manuela Garcíi a bratr slavných pěvkyň Marie Malibranové a Pauline Viardotové. Pedagog García nařídil Jenny Lindové tříměsíční mlčení. Po téměř ročních hlasových cvičeních mohla opět s velkým úspěchem zpívat při operních představeních.
Od roku 1844 vystupovala v Berlíně. Giacomo Meyerbeer speciálně pro ni roku 1847 napsal titulní úlohu opery Vielka. V Berlíně navázala vřelý vztah s Felixem Mendelssohnem-Bartholdym, jehož brzká smrt ve věku 38 let ji pak zcela zdrtila. V roce 1847 prorazila také v Londýně. K jejím nejslavnějším výstupům patřily hlavní role v operách La Sonnambula (Náměsíčná) a Norma od Vincenza Belliniho, Lucia v Lucii z Lammermooru a Adina v Nápoji lásky od Gaetana Donizettiho a také Alice v Meyerbeerově opeře Robert ďábel.
Po dvou letech opustila operní jeviště a věnovala se již jen koncertnímu zpěvu. V letech 1850–1852 absolvovala obří turné po Spojených státech. Jejím impresáriem zde byl pověstný „mistr humbuku“, obchodník a průkopník moderní reklamy Phineas Taylor Barnum. Na tomto turné se také vdala, v Bostonu si vzala skladatele Adolfa Goldschmidta. Turné mělo obrovský ekonomický úspěch a do Evropy se tak švédská zpěvačka vrátila se značným jměním. Většinu z něj však ihned darovala na dobročinné účely v rodném Švédsku. Po návratu nicméně žila nejprve v Německu a od roku 1856 znovu v Londýně. Zde v letech 1883–1886 učila zpěv na Royal College of Music. Lektorovala též zpěváky Bach Choir, sboru, který řídil její manžel. Naposledy vystoupila roku 1870 na dolnorýnské slavnosti v Düsseldorfu.
Ottův slovník naučný její pěveckou techniku hodnotil následovně: „Byla zpěvačkou nadanou hlasem sopranovým okouzlujícího zvuku, neuvěřitelné techniky koloraturní, zvláště trilkové, a obdivuhodné výraznosti v přednesu.“[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jenny Lind na německé Wikipedii.
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Lindová, Jenny, * 6.10.1820 - † 2.11.1887, švédská operní pěvkyně - CoJeCo.cz - Vaše encyklopedie. www.cojeco.cz . . Dostupné online.
- ↑ Lind Jenny. webcache.googleusercontent.com . . Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jenny Lindová na Wikimedia Commons
- (anglicky) Heslo v Encyclopædii Britannice
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk