A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jarmila Bělíková | |
---|---|
Narození | 27. dubna 1948 Brno Československo |
Úmrtí | 6. května 2010 (ve věku 62 let) Praha Česko |
Povolání | psycholožka a redaktorka |
Ocenění | medaile Za zásluhy 1. stupeň (2001) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jarmila Bělíková (27. dubna 1948 Brno, Československo – 6. května 2010 Praha, Česká republika) byla česká psycholožka, aktivistka a překladatelka.[1]
Životopis
Mládí
Jarmila Bělíková se narodila v Brně. Vystudovala gymnázium na Slovanském náměstí. Po maturitě v roce 1966 začala studovat Filozofickou fakultu UJEP obor psychologie. Při studiu se spřátelila s Václavem Šabatou a jeho přítelkyní Ivankou Šimkovou, kteří studovali stejný obor. Otec Václava byl vedoucí katedry psychologie PhDr. Jaroslav Šabata.[2] Jarmila se zajímala o divadlo, literaturu a poezii. Ráda sportovala, stala se přebornicí ve vodáckém sportu, v soutěži brněnských vysokých škol. Při vysokoškolských studiích již dobře ovládala francouzský jazyk a také proto koncem 60. let 20. století dvakrát navštívila Paříž.
Po ukončení studií v roce 1971 pracovala jako klinická psycholožka v Želivské pobočce Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě.[3] V roce 1972 se přestěhovala do Prahy. Zpočátku nesehnala místo odpovídající svému vzdělání, tak si vydělávala mytím nádobí. Po čase nastoupila na Obvodní národní výbor v Praze 6, kde pracovala jako sociální kurátorka.[2]
Charta 77 a VONS
Mezi prvními podepsala Chartu 77 a byla propuštěna, ve svých 29 letech, ze zaměstnání. Dalších 12 let pracovala jako pomocná síla, často jako uklízečka. V dubnu 1978 spoluzakládala VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných), společně s Václavem Malým nebo Petruškou Šustrovou a dalšími osobnostmi.
Po podepsání Charty 77 se o ni intenzivně začala zajímat Státní bezpečnost. Vedla o ní spis „nepřátelská osoba“ a v březnu 1978 přibyl další spis „prověřovaná osoba“, s krycím názvem „Ela“. Zájem a sledování Státní bezpečností se v tomto období stupňoval. Přítelem Jarmily byl Jiří Dienstbier a ona se zúčastňovala schůzek souvisejících se vznikem a organizací Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V rámci práce ve VONS se zabývala případem Vladimíra Říhy, signatáře Charty 77, který byl odsouzen za napsání a šíření zprávy o svém výslechu Státní bezpečností. Zajímala se také o kauzu Josefa Valy, který byl v roce 1978 odsouzen k třinácti letům odnětí svobody za svůj neúspěšný pokus o přelet Rakouska.[2] Aktivně se podílela na rozšiřování informací, posílala zprávy do zahraničí např. o průběhu procesů i pro rádio Hlas Ameriky.[4]
Při procesu v květnu 1979 byla s dalšími členy VONSU (Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem nebo Petrem Uhlem a dalšími) zatčena a strávila sedm měsíců ve vyšetřovací vazbě. Na protest proti svému uvěznění držela krátce hladovku.[2] Posléze ji propustili společně s Ladislavem Lisem, Václavem Malým a Jiřím Němcem s tím, že důvody vazby pominuly. Obvinění z podvracení republiky jí bylo zrušeno až v prosinci 1989.[3]
I přes hrozbu soudního procesu se vrátila k činnosti ve VONS. Na jaře roku 1981 založila spolu s Olgou Havlovou, Olgou Stankovičovou a dalšími známými „Svépomocnou lidovou knihovnu Hrobka“. Společnost vydávala samizdatový časopis „Nový brak“, pořádala recesistické akce a pravidelná setkání jako formu protestu v období 80. let 20. století v ČSSR.[2]
Z dopisu Jarmily Bělíkové z vazby dne 17. června 1979:[2]
„ | Ostatně se to dá celé brát jako jedna další životní etapa, kterou se musím prokousat, další etapa, jenom trochu jiná než ty předešlé. Ale ony i ty předešlé nebyly vždy lehké. A v každé z nich jsem něco ztratila, ale i zas něco jiného získala. A kdybych je chtěla hodnotit, tak bych musela říct, že každá měla i svůj půvab. A tak to bude určitě i s touto etapou, i když to zní trochu bláhově. Čert ví, co v ní ztratím, ale rozhodně to nebude čest a úsměv. | “ |
Porevoluční doba
Jarmila Bělíková se v roce 1990 vrátila k vystudované profesi a pracovala v poradně pro rodinu jako psychoterapeutka. V roce 2001 získala z rukou Václava Havla medaili Za zásluhy. Zemřela v Praze ve věku 62 let. V posledních měsících jejího života o ni pečoval bývalý disident a přítel Jan Ruml s manželkou.[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jarmila Bělíková na anglické Wikipedii.
- ↑ ASSOCIATIONS, International Union of Food and Allied Workers'. News Bulletin - International Union of Food & Allied Workers' Associations. : International Union of Food & Allied Workers' Associations. 304 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: j1ZZAAAAYAAJ.
- ↑ a b c d e f BLAŽEK, Petr. Každá etapa měla i svůj půvab . . Dostupné online.
- ↑ a b Zemřela disidentka Jarmila Bělíková | Noviny. Lidovky.cz . 2010-05-07 . Dostupné online.
- ↑ a b Disparition de Jarmila Bělíková, ancienne dissidente et fondatrice du VONS. Radio Prague International . Český rozhlas . Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jarmila Bělíková
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk