A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Prof. Jan Filip | |
---|---|
Narození | 25. prosince 1900 Chocnějovice |
Úmrtí | 30. dubna 1981 (ve věku 80 let) Praha |
Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy |
Povolání | archeolog, antropolog, prehistorik, vysokoškolský učitel, historik a učitel |
Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Filip (25. prosince 1900 Chocnějovice – 30. dubna 1981 Praha) byl český archeolog, historik a pedagog. Zabýval se zejména keltským osídlením na území Československa, dobou bronzovou a dobou železnou. Byl profesorem na Univerzitě Karlově. Roku 1955 byl jmenován akademikem, v letech 1963–74 působil jako ředitel Archeologického ústavu ČSAV. Více než 25 let redigoval periodikum Archeologické rozhledy, které sám založil.
Život
Narodil se v malé vesnici Chocnějovice, kde také prožil dětství. Otec František Filip byl rolník a příležitostný zedník. Z prvního manželství měl pět dětí, po sňatku s Antonií Horáčkovou se narodili ještě dva chlapci, Jan (1900) a Petr (1904).[1] Všech sedm dětí muselo rodičům pomáhat v domácnosti i na poli. Jan Filip navštěvoval základní školu v sousední obci Drahotice, kde se projevil jako chytrý a nadaný žák. Na doporučení místního faráře dostal církevní stipendium, které mu umožnilo studovat na střední škole. Nastoupil nejprve na gymnázium v Mladé Boleslavi, odkud přešel na církevní gymnázium v Příbrami. [2][3]
Ještě před maturitou byl v osmnácti letech povolán do armády a zúčastnil se bojů první světové války na italské frontě.[1] Maturitní zkoušku složil po návratu v nově vzniklé československé republice. Byl přijat na studium dějin a geografie filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Navštěvoval také přednášky profesora Niederleho, který ho doporučil jako pomocníka do nově ustavené archeologické komise pro výzkum Pražského hradu. [2] Po promoci v roce 1924 nastoupil na místo středoškolského profesora, později působil ve funkci zemského školního inspektora. Zároveň se věnoval archeologickým výzkumům v terénu, které mu byly podkladem pro disertační práci Porost a podnebí Čech v pravěku.
V roce 1926 se oženil a narodil se mu syn Jan, ale manželka brzy na to zemřela. Z druhého manželství měl dceru Alenu (1941). Jan Filip se do rodné obce často vracel a v roce 1934 si v Chocnějovicích začal stavět dům.[1]
V roce 1928 byl promován doktorem filosofie a pokračoval ve svých výzkumech. Roku 1937 vydal na vlastní náklady svou první práci Popelnicová pole a počátky doby železné v Čechách, která byla přijata za habilitační spis a Jan Filip se roku 1938 stal docentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro pravěk a ranou dobu dějinnou.[3][4] Těsně před vypuknutím druhé světové války napsal knížku Dějinné počátky Českého ráje o historii rodného kraje. Během protektorátu pracoval nejprve jako středoškolský profesor, v roce 1941 se stal zemským školním inspektorem, ale po konfliktu s nadřízenými byl propuštěn. Poté byl přijat do Státního archeologického ústavu jako externí zaměstnanec pro odborné uspořádání a soupisy sbírek mimopražských muzeí (např. Hradec Králové, Jičín, Kolín aj.).[1] Vrátil se do rodných Chocnějovic a spolupracoval s různými regionálními muzei. Na základě těchto zkušeností vytvořil po válce řadu cenných soupisů regionálních hmotných pramenů. [2][4]
Po válce stál spolu s profesorem Eisnerem u zrodu Prehistorického ústavu UK.[2][3] Po otevření vysokých škol působil jako profesor prehistorie a protohistorie na Karlově univerzitě a sám vědecky pracoval. V roce 1948 byla vydána obsáhlá práce Pravěké Československo, publikoval četné studie o pravěku v odborném tisku. V roce 1949 založil významný časopis Archeologické rozhledy, kde pracoval jako redaktor celé čtvrtstoletí. [3] Jako vynikající pedagog vytvořil z katedry centrum vědecké výchovy, ušetřené politických tlaků zejména v 50. letech, přestože on sám nikdy nebyl členem KSČ.[4]
V dalších letech se soustředil na dějiny Keltů v Evropě. Za svou knihu Keltové ve střední Evropě získal v roce 1957 státní cenu. Spolu s knihou Keltská civilizace a její dědictví (1959) byla postupně přeložena do několika světových jazyků. Byl velmi pracovitý a zasloužil se o záchranu mnoha cenných archeologických památek. Organizoval archeologické výzkumy v různých lokalitách, např. na vrchu Závist u Zbraslavi.[2] Jeho zřejmě nejvýznamnějším a rozhodně nejrozsáhlejším dílem se stal lexikon Enzyklopädisches Handbuch zur Ur-und Frühgeschichte Europas (1966) obsahující 30000 hesel. Tuto encyklopedickou příručku o pravěku a raných dějinách Evropy Filip vytvořil na základě dotazníků rozesílaných do různých končin světa odborníkům i institucím. [3]
Krátce po založení Československé akademie věd byl nejprve jmenován členem korespondentem, po třech letech řádným členem. V letech 1963–1974 byl ředitelem Archeologického ústavu ČSAV. V roce 1960 mu byl propůjčen Řád práce za pedagogickou a vědeckou činnost. Měl také řadu mezinárodních ocenění, byl členem mnoha zahraničních vědeckých institucí.[2] V roce 1963 se stal prezidentem Unie věd prehistorických a protohistorických při UNESCO.[3]
Spor o ochranu osobnosti
Vdova po Janu Filipovi Alena Filipová od roku 1984 vedla spor s tvůrci populárního seriálu Návštěvníci, neboť byla přesvědčena, že jeho hlavní hrdina „akademik Filip“ (Josef Bláha) je inspirován jejím manželem a vykresluje ho v nelichotivém světle. Přestože autoři seriálu jakoukoli souvislost popírali, nakonec dal soud za pravdu paní Filipové a počátkem 90. let muselo být jméno postavy změněno a seriál předabován.[5][3]
Některé publikace
- Porost a podnebí Čech v pravěku, 1928, disertační práce
- Popelnicová pole a počátky doby železné v Čechách, 1937, habilitace
- Umělecké řemeslo v pravěku, 1941
- Pravěké Československo, 1948
- Praha pravěká : Praha, stavební a umělecký vývoj města : osmera knih díl první, Praha : Pražské nakladatelství, 1949
- Keltové ve střední Evropě, 1956
- Keltská civilizace a její dědictví, 1959, 1963 (3. doplněné vydání), 1996 (4. doplněné vydání)
- Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas, 1966/1969
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d STANOVSKÁ, Šárka. ARCHEOLOG JAN FILIP DO ROKU 1948. docplayer.cz . Technická univerzita Liberec, 2015 . Diplomová práce. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f GLÜCKSELIG, Josef. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jan Filip, s. 176–180.
- ↑ a b c d e f g MIKEŠOVÁ, Veronika. Jan Filip (1900-1980). Archeologie na dosah . Národní muzeum, 2012-08-01 . Dostupné online.
- ↑ a b c Filip Jan . Praha: Archeologický ústav AV ČR . Dostupné online.
- ↑ Návštěvníci přišli o Filipa. iDNES.cz . 2003-05-07 . Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Filip (archeolog)
- Jan Filip Archivováno 22. 6. 2008 na Wayback Machine. - heslo v encyklopedii Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Medailon Jana Filipa na serveru Archeologie na dosah
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk