A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
prof. Ing. arch. Ivan Ruller | |
---|---|
Narození | 17. listopadu 1926 Brno Československo |
Úmrtí | 25. března 2018 (ve věku 91 let) Brno Česko |
Místo pohřbení | Brno, Ústřední hřbitov (skup. 25e, hrob č. 41) |
Alma mater | Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně |
Povolání | architekt, stavební inženýr, vysokoškolský učitel, fotograf a učitel |
Ocenění | Cena města Brna (1994) medaile Za zásluhy II. stupeň (2003) |
Děti | Tomáš Ruller[1] |
Funkce | děkan (Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně; 1990–1994) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Ruller (17. listopadu 1926 Brno – 25. března 2018 tamtéž[2][3]) byl český architekt a po sametové revoluci děkan Fakulty architektury VUT v Brně.
Život
Narodil se v rodině významného brněnského stavitele Čeňka Rullera. Vystudoval architekturu na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše (dnešní VUT), krátce byl asistentem Bedřicha Rozehnala a Bohuslava Fuchse a poté pracoval v různých architektonických kancelářích. Silně jej ovlivnil funkcionalismus a moderna.[4] Do architektury často začleňoval výtvarná díla a úzce spolupracoval s celou řadou umělců, jako byli mimo jiné Bohumír Matal, Olbram Zoubek, Stanislav Libenský, Bohdan Lacina, Sylva Lacinová, Zdeněk Makovský či Valér Kováč.
Po roce 1968 čelil perzekuci, nesměl publikovat a byl také vyloučen ze Svazu architektů.[5] Působil tedy v méně oficiálních sdruženích, jako například Blok architektů a výtvarníků nebo sdružení „Q“.
V letech 1990–1994 byl děkanem Fakulty architektury VUT, v roce 1994 získal profesuru. Přestože byla jeho pedagogická činnost úzce svázána právě s VUT, působil i na jiných univerzitách - například na STU v Bratislavě, na Fakultě architektury ČVUT a stál také u zrodu Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. Od roku 1990 měl vlastní architektonickou kancelář. Jeho ateliér před koncem pracoval např. na projektu přestavby brněnského nábřeží Svratky[6] či na přestavbě Rullerovy vlastní židenické obřadní síně.[5] Aktivně se také vyjadřoval k otázce přestavby, resp. odsunu brněnského hlavního nádraží.[7]
Za svou tvorbu získal řadu ocenění - v roce 1994 se stal laureátem Zlaté medaile VUT v Brně, o rok později obdržel Cenu města Brna za celoživotní architektonické dílo a od roku 1997 byl členem saské Akademie věd. V roce 2003 mu byla prezidentem republiky Václavem Klausem udělena medaile za zásluhy 2. stupně v oblasti umění, následovala Grand prix Obce architektů za celoživotní dílo v roce 2004 a cena Vladimíra Karfíka 2013/15 za zásadní přínos v urbanismu a architektuře z roku 2016.
Nebyl jen architekt a pedagog, aktivně se věnoval také sportu. Hrál ragby a od roku 1940 působil jako náčelník a matrikář odboru ragby v SK Moravská Slavia v Brně.
Zemřel koncem března 2018 ve věku 91 let.[4][8]
Je pohřben v čestném hrobě na Ústředním hřbitově města Brna, náhrobek vytvořil jeho syn Tomáš Ruller (skupina 25e, hrob č. 41).
Dílo
Výběr:[9]
- Náhrobek Aloise Pokorného, Ústřední hřbitov Brno (1957)
- podíl na projektu Janáčkova divadla, Brno (1960–1965)
- divadlo Gottwaldov Zlín (1961)
- Učiliště Slovnaft, Bratislava (1965–1972)
- administrativní budova Ingstavu, Brno (1968–1970)
- zlatnické družstvo Karát, Brno (1971–1976)
- sportovní hala Rondo, Brno (1972–1981)
- Státní banka, Žďár nad Sázavou (1976–1978)
- výstavní pavilon E na brněnském výstavišti (1977–2000)
- Památník budovatelů přehrady Dalešice (1978–1980)
- interiér Státní banky, Praha-Vysočany (1979–1983)
- obřadní síň na hřbitově v Brně-Židenicích (1979–1983)
- Pomník Jana Skácela, Ústřední hřbitov Brno (1991)
- budova Dopravního podniku města Brna, ul. Tábor, Brno (1993)
- Dvorana Právnické fakulty MU Brno - umístění a sokl sochy Vladimíra Preclíka (1994)
- VZP Kroměříž (1994–1997)
- Úřad práce Kroměříž (1995–1998)
- Základní a střední ekonomická škola, Neveklov (1997–1999)
- Magistrát města Olomouc (2002)
- Hala VUT Pod Palackého Vrchem, Brno (2005–2010)
- Kulturní dům, Hlinsko (2008–2011)
Zahraniční realizace
Ocenění
- Cena města Brna, 1995[5]
- medaile Za zásluhy o stát v oblasti umění II. stupně, 2003[5]
- cena Obce architektů za celoživotní dílo, 2004
- cena Vladimíra Karfíka 2013/15 za zásadní přínos v urbanismu a architektuře, 2016
Reference
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online.
- ↑ čoup, blat. Prof. Ing. arch. Ivan Ruller . Encyklopedie dějin města Brna, 2018-03-25 . Dostupné online.
- ↑ Ivan Ruller . Archiweb . Dostupné online.
- ↑ a b ČTK. Zemřel architekt Ivan Ruller, bylo mu 91 let. Archiweb . 2018-03-25 . Dostupné online.
- ↑ a b c d TIŠNOVSKÁ, Anna. Zemřel autor Janáčkovy opery, Ronda a dalších. Ivanu Rullerovi bylo 91 let. Deník.cz . 2018-03-25 . Dostupné online.
- ↑ ŽLEBEK, Jan. Proměna nábřeží počítá s kolonádou i brody. Návrh zaujal souzněním s vodou. Brněnský deník . 2017-04-04 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-26.
- ↑ Zemřel brněnský architekt Ivan Ruller. Projektoval halu Rondo i Janáčkovo divadlo. Aktuálně.cz . Economia, 2018-03-25 . Dostupné online.
- ↑ ČTK. Zemřel významný architekt Ivan Ruller. 'V tomto městě jsem se narodil, mám ho rád,' říkával o Brnu. iROZHLAS . Český rozhlas, 2018-03-24 . Dostupné online.
- ↑ Architekt Ivan Ruller, který vtiskl Brnu tvář, slaví devadesáté narozeniny. Brněnský deník . 2016-11-17 . Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Ruller na Wikimedia Commons
- Osoba Ivan Ruller ve Wikicitátech
- profil na Archiwebu
- Ivan Ruller v Encyklopedii dějin města Brna
- Ivan Ruller na webu města Brna
- Ivan Ruller na Architekti CZ
- Ivan Ruller: Architektura je věda i umění v knize Architekti CZ: 20 rozhovorů, Grada 2015.
- Devadesátník Ruller: Vytratily se morální hodnoty, které spojují, rozhovor v Brněnském deníku, 20. 11. 2016
- Morální kredit, erudice, nápady. Architekt Ruller měnil Brno k lepšímu (idnes.cz) (20180328-0720). Stručná bilance působení.
Literatura
- ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Nedávno tu byli. Brno: Šimon Ryšavý, 2018. ISBN 978-80-7354-202-3. S. 130–134.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk