A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Infinitiv (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas. Často se pokládá za základní (reprezentativní) tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.
Některé jazyky, jako např. arabština, bulharština, makedonština a moderní řečtina, infinitiv nemají, a musejí ho tedy vyjadřovat opisně.
Infinitiv sice většinu mluvnických kategorií nevyjadřuje (odtud jeho název), má však schopnost vyjadřovat např. slovesný rod – infinitiv aktivní (např. vidět) x pasivní (být viděn) nebo vid (psát x napsat). V některých jazycích existují infinitivy pro různé časy, např. v angličtině infinitiv minulý, který se používá pro děj, který začal nebo proběhl před jiným dějem.
Použití infinitivu
Infinitivy mají v různých jazycích různé využití. Mohou to být:
- tvoření složených časů a způsobů – např. budoucí čas v češtině nebo němčině (budu dělat, resp. ich werde machen / ich werde gemacht haben);
- tzv. (syntaktická) kondenzace – krácení větných konstrukcí, nahrazení vedlejší věty (např. viděl jsem ho psát dopis místo viděl jsem, jak píše dopis). V češtině je toto využití méně běžné než např. v angličtině;
- po způsobových a neplnovýznamových slovesech jakožto součást (modifikace) přísudku (chci to udělat, umím plavat);
- reprezentativní forma slovesa (lemma), používaná ve slovnících
- imperativ (v němčině: Aufstehen! Vstávat!)
V češtině
V češtině se infinitiv tvoří koncovkou –t (dělat, prosit, krýt, tisknout) a –ci (moci, říci, péci), případně –ti. Tvary na –ti (u sloves jako nésti, dělati se tvoří přidáním –i) jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka –ci je dnes nahrazována –ct (moct, říct, péct), obě varianty jsou považovány za správné. Koncovka –t je pozůstatkem praslovanského supina, tedy tvaru, který se tvořil pouze od nedokonavých sloves a zprvu se používal jen po slovesech pohybu. V pozdější době bylo supinum nahrazeno infinitivem, jeho pozůstatkem jsou dubletní tvary k původním infinitivním tvarům – ke tvarům se zakončením –ti (–i) přibyly tvary zakončené na -t, které v průběhu 20. století zcela převládly i v psaném jazyce[1] (Slovník spisovné češtiny (1978n.) je, na rozdíl od Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971, 2., opr. vyd. 1989), už uvádí jako základní.)
Existuje několik sloves, která mají pouze koncovku s -i (stříci se), naopak u nových sloves by byl tvar s -i umělým konstruktem (mailovat, chatovat apod.).[p. 1][zdroj?
V jiných jazycích
Ostatní slovanské jazyky
Infinitiv v ruštině končí na -ť (ть), kterému obvykle předchází samohláska; některá slovesa změnila ť na č' (чь), např. *могть → мочь (moci). Méně často též -ti (ти), např. идти (jít).
V polštině končí infinitiv na -ć (odpovídá v češtině ť) a na -c (wlec, móc).
Ve slovenštině končí infinitiv na -ť.
Balkanismus
V bulharštině a makedonštině infinitiv není a vyjadřuje se opisně pomocí částice да a slovesa v přítomném čase téže osoby a čísla jako sloveso řídící (např. bulh. искаш да купиш = chceš koupit). Ve slovnících se udává 1. osoba jednotného čísla přítomného času. Tentýž model funguje v novořečtině, kde příslušnou částicí je να (např. χρειαζόμαστε να φάμε = potřebujeme se najíst). V srbštině sice infinitiv oficiálně existuje, ale přestává se používat.
Angličtina
V angličtině je součástí infinitivu částice "to" (to wait = čekat), samotný slovníkový tvar bez "to" je imperativ (Wait. = Čekej./Čekejte). Výjimku tvoří užívání po modálních a některých dalších slovesech (They may be here soon. = Možná zde budou brzy. She saw them sit in the garden. = Viděla je sedět na zahradě.).
V angličtině existuje i průběhový infinitiv (It is not easy to be swimming so long. = Není snadné plavat tak dlouho.) a minulý infinitiv (You must have seen me. = Určitě jsi mě byl viděl. She seemed to have been crying. = Zdálo se, že byla plakala.).
Odkazy
Poznámky
- ↑ Ale u slovesa telefonovat uvádí SSJČ (i vydání z roku 1989) ještě (a pouze) podobu s -i (telefonovati) – http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=telefonovati&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no, kdežto SSČ (už 1. vydání z roku 1978) pouze podobu na -t (telefonovat).
Reference
- ↑ ŠLOSAR, Dušan. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny . Centrum zpracování přirozeného jazyka, Masarykova univerzita . Heslo Supinum. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu infinitiv na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo infinitiv ve Wikislovníku
- Slovesa vzoru péct (infinitiv -ci – -ct) v Internetové jazykové příruce. Dostupné online.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk