A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
MUDr. Hynek Pelc | |
---|---|
Hynek Pelc (foto archiv ÚČL AV ČR) | |
Narození | 31. července 1844 Sobotka Rakouské císařství |
Úmrtí | 9. srpna 1915 (ve věku 71 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Povolání | lékař |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hynek Pelc (31. července 1844 Sobotka[1] – 9. srpna 1915 Praha[2]), v německých zdrojích uváděný jako Ignaz Pelc, byl český lékař, hygienik, ředitel nemocnice a organizátor veřejného zdravotnictví v Českých zemích.
Život a působení
Narodil se 31. července 1844 na předměstí Sobotky. Po maturitě v Jičíně studoval medicínu v Praze a ve Vídni a jako medik pomáhal během prusko-rakouské války r. 1866 v polních nemocnicích v Jičíně, Vokšicích a Sobotce. Promoval r. 1871 v Praze.[3]
První zaměstnání získal jako sekundář Všeobecné nemocnice. 1875 podnikl studijní cestu po Evropě (Berlín, Paříž, Londýn), po návratu se stal městským lékařem a roku 1882 prvním fysikem (vrchním úředním lékařem) města Prahy. Roku 1884 byl jmenován ředitelem Všeobecné nemocnice a roku 1899 za své zásluhy o veřejné zdravotnictví dvorním radou. Téhož roku byl zvolen předsedou c. k. zemské zdravotní rady.[3]
Aktivně prosazoval zdravotní reformy. Roku 1878 obhajoval v Průmyslové jednotě návrh na soustavné budování pražské kanalizace namísto žump. Téhož roku pracoval v pražské zdravotní komisi na reorganizaci zdravotní služby, což vedlo ke zřízení městského fysikátu (úřadu veřejného lékaře) a stálé zdravotní rady, která se poprvé sešla 5. června 1881. Na základě později přijatého zákona se pak zřizovaly zdravotní komise v dalších obcích. a Roku 1880 připravil zdravotní dodatky ke stavebnímu řádu. Zavedl pravidelné úřední hlášení nakažlivých nemocí v Praze na předepsaných formulářích. V roce 1882 zavedl desinfekční službu a lékařský dozor na školách. Nechal rovněž vybudovat ústřední márnici na Olšanech.[3]
Jako ředitel Všeobecné nemocnice zajistil její rozšíření. Byl postaven nový pavilon dermatologicko-chirurgický, pavilon izolační (později využitý pro ušní a gynekologické kliniky) a tři baráky pro nakažlivé nemoci.[3]
V roce 1886 přednesl v zemské zdravotní radě podrobnou zprávu o „chorobinství“ (zdravotní péči), na jehož základě vydal český zemský sněm r. 1887 zákon o zřizování a financování veřejných nemocnic. V následujících letech byla země rozdělena na zdravotní obvody a v každém hejtmanství ustanoven okresní lékař, čímž se během tří let ztrojnásobil počet lékařů ve státní službě. Pokračoval rozvoj veřejných nemocnic – byl nad nimi zaveden odborný dohled, byly moderně vybavovány na venkově bylo založeno dvacet nových.[3]
Roku 1890 nechal upravit předpisy o očkování, které od té doby mohlo být prováděno jen znalecky prověřenými látkami. K jejich výrobě byly zřízeny ústavy v Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích.[3]
Pomohl při provedení rakouského zákona o lékařských komorách návrhem, aby (r. 1894) vznikla jednotná organizace se dvěma národnostními sekcemi.[3]
Když v roce 1892 propukla v Hamburku epidemie cholery, nechal Pelc upravit předpisy o dopravě a asanaci, čímž zajistil, že až na ojedinělé případy se tato nákaza nerozšířila do Čech.[3]
Účastnil se rovněž organizace babických škol, úpravy studijního řádu na lékařských fakultách a především na ochraně před šířením nakažlivých chorob (studniční řád, opatření proti zavlečení nemocí migrujícími dělníky, prevence a léčba cholery, spály, spalniček a tuberkulózy). Organizoval zakládání ústavů pro rekonvalescenty v Tuchoměřicích, Ryjicích a Lázních Toušeň. Roku 1904 položil základ veřejnou záchrannou službu v pražských předměstských obcích, desinfekční službě a škole pro desinfektory.[3]
Věnoval se také prevenci nemocí z povolání. Za jeho vedení byla vydána poučení pro hrnčíře, pekaře, jircháře a kartáčníky.[3]
Za zásluhy byl vyznamenán řádem železné koruny III. tř. (1893) a rytířským řádem císaře Leopolda (1911).[3]
Krátce před první světovou válkou odešel do důchodu, nadále se ale zajímal o zdravotnické otázky. Po propuknutí války se zapojil do činnosti pomocných sdružení.[4]
Zemřel 9. srpna 1915 v Praze.[5] Pohřben byl v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.
Dílo
Publikoval řadu prací vědeckých i populárních a pravidelně vydával roční zprávy o zdravotním stavu země.[6] Vydal rovněž knihu Hunterian Museum v Londýně (1875).[7] Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou -lc.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Sobotce, sign. 5231, ukn 8905, s. 469. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ a b c d e f g h i j k NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy. Praha: M. Navrátil, 1913. 387 s. Dostupné online. Kapitola Pelc Hynek Dr., s. 229.
- ↑ Hofrat Dr. Ignaz Pelc. Deutsche Zeitung Bohemia. 1915-08-12, roč. 88, čís. 222, s. 2. Dostupné online .
- ↑ MUDr. Hynek Pelc. Národní listy. 1915-08-11, roč. 55, čís. 221, s. 3. Dostupné online .
- ↑ Ottův slovník naučný, sv. 19, str. 421.
- ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
- ↑ Viz Seznam spolupracovníků Ottova slovníku naučného
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hynek Pelc na Wikimedia Commons
- Autor Hynek Pelc ve Wikizdrojích
- Encyklopedické heslo Pelc v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hynek Pelc (1844)
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pelc, Ignaz *1844
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk