A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Hugo z Mensdorff-Pouilly | |
---|---|
Hugo Mensdorff-Pouilly (2013) | |
Narození | 24. října 1929 Boskovice Československo |
Úmrtí | 21. listopadu 2023 (ve věku 94 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Hrobka rodu Mensdorff-Pouilly na hřbitově v Boskovicích |
Povolání | diplomat |
Titul | hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
Choť | (1963–1986) Barbora, roz. Poláková (1943–2010) |
Děti | Jan Mensdorff (* 1964) |
Rodiče | Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (1891–1973) a Marie, rozená Strachwitzová (1901–1971) |
Rod | Mensdorff-Pouilly |
Příbuzní | bratr: Emanuel Mensdorff-Pouilly (1924–1950) bratr: Bedřich Karel Mensdorff-Pouilly (1925–2018) bratr: Albert Mensdorff-Pouilly (1926–2015) sestra: Marie Mensdorff-Pouilly (1927–1954) sestra: Ida Sophia Mensdorff-Pouilly (1931–1956) bratr: Jan Mensdorff-Pouilly (1933–2020) sestra: Terezie Mensdorff-Pouilly, provd. Božková (1934–2000) děd: Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (1864–1935) babička: Ida Paarová (1867–1945) švagr: Vladimír Božek (1924–2020) synovec: Dominik Alphonsus Božek (* 1969) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hugo Mensdorff-Pouilly (celým jménem německy Hugo Franz Maria Karl Friedrich Alfons Heinrich Rafael Graf von Mensdorff-Pouilly;[1] 24. října 1929 Boskovice[2] – 21. listopadu 2023 Praha[3]) patřil k moravskému šlechtickému rodu lotrinského původu Mensdorff-Pouilly. Po roce 1948 zůstal v Československu, živil se např. jako garážmistr, po roce 1990 působil v diplomatických službách. Byl čestným rytířem Maltézského řádu[2] a Řádu sv. Jiří, evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského. Spolu se sourozenci restituoval zámek a hrad Boskovice a další statky zkonfiskované rodině po roce 1948.[4]
Život
Narodil se jako čtvrtý syn Alfonse Karla Mensdorff-Pouilly (1891 Boskovice – 1973 Boskovice), signatáře Národnostního prohlášení české šlechty v září 1939, a jeho manželky Marie, rozené Strachwitzové (1901 Zdounky – 1971 Boskovice). Rodina byla přes své předky spřízněna s několika evropskými vládnoucími rody. Když bylo Hugovi osm let, podržel hůl bývalému bulharskému carovi Ferdinandu I., který se zastavil na návštěvu v Nečtinách, západočeském sídle Mensdorffů, během léčení v Karlových Varech.[5]
Doma mluvili německy a česky, po roce 1939 jen česky.[6] Hugo měl sedm sourozenců, z nichž tři (Emanuel, Marie a Ida Žofie) od malička trpěli nevyléčitelnou nemocí.[7][8] Domácího učitele měl pouze v první třídě, poté navštěvoval základní školu v Boskovicích.[9] Do páté třídy a následně na klasické gymnázium chodil v Brně. Protože bylo Brno bombardováno, od kvinty do oktávy docházel na gymnázium v Boskovicích.[9]
Po roce 1948
Po komunistickém puči se otec neúspěšně pokusil o emigraci, byl v Bratislavě zatčen a internován. Po propuštění z pracovního tábora se vrátil do Boskovic, kde pak pracoval jako dělník a skladník. Jako jediný ze synů zůstal v Československu i Hugo.[pozn. 1] Studium na gymnáziu už nemohl dokončit, byl vyloučen měsíc před maturitou.[7] Také mu bylo odňato volební právo.[7] Znovu odjel do Bratislavy, v hotelu Carlton byl zadržen, obviněn z potulky a poslán do tábora nucených prací. Dva měsíce strávil v Novákách, kde pracoval v chemické továrně.[10] Tehdy na něj také tlačila Státní bezpečnost, aby podepsal spolupráci.[11] Na vojnu nastoupil s ročním zpoždění, protože mě zraněné koleno a chodil o holi.[12] Bydlel tehdy na Malé Straně v Praze.[12] Vojenskou službu nastoupil v roce 1951 u PTP v Libavé.[12] Pracoval ve stavebnictví do roku 1954, kdy byly PTP zrušeny.[12] Pak prošel různá povolání, byl např. garážmistrem v Praze a posléze referentem výrobního družstva pro zpracování plastických hmot.[11] V roce 1968 odjel se ženou a synem do Francie, ale po dvou týdnech se vrátili.[9][13] Po smrti otce v roce 1973 si od památkářů pronajal několikapokojový byt po rodičích na zámku v Boskovicích, který používal jako sklad nábytku a při pobytu v Boskovicíh tam přespával.[9]
Po roce 1989
V červnu 1990 se stal pracovníkem ministerstva zahraničních věcí. Čtyři roky byl vicekonzulem v Paříži, pak v letech 1995–2007 působil v Praze na velvyslanectví Řádu maltézských rytířů. V rámci restitucí po roce 1989 dostal společně se sourozenci zpět boskovický zámek a další rodinné majetky (4500 hektarů lesa a 450 hektarů zemědělské půdy).[8][14] Podílel se také na několika vydáních publikace Almanach českých šlechtických rodů.[15]
Odsuzoval Benešovy dekrety.[16] Netajil se monarchistickým přesvědčením; 25. listopadu 2017 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České (monarchistické straně Čech, Moravy a Slezska), jež strana uděluje významným osobnostem veřejného života, které jsou s ní myšlenkově spřízněny a významně se zasloužily o propagaci jejích myšlenek.[17]
Zemřel 21. listopadu 2023 v Praze ve věku 94 let jako poslední ze sourozenců.[18] Poslední rozloučení se zesnulým se konalo 11. prosince 2023 v kostele sv. Jakuba v Boskovicích, rekviem celebroval brněnský biskup Vojtěch Cikrle, po smutečních obřadech byla rakev s ostatky uložena do rodinného hrobu na hřbitově v Boskovicích, kde byli pohřbeni i jeho rodiče.[19][20]
Rodina
V Praze se 13. dubna 1963 oženil s Barborou Polákovou (26. 1. 1943 Praha – 19. 6. 2010 Čerčany). Rozvedli se v roce 1986.[2] Narodil se jim syn Jan (* 17. 2. 1964 Praha), povoláním matematik.[2] RNDr. Jan Mensdorff (nepíše se Mensdorff-Pouilly) žije v Praze a pracuje jako programátor.[pozn. 2]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Bratři Bedřich (a s ním Henrietta Mladotová) a v druhé vlně Albert a Jan emigrovali ilegálně přes Dunaj do Rakouska v roce 1948, sestra Tereza (1934–2000) se s manželem Vladimírem Božkem (1924–2020) odstěhovala v roce 1968 do Kanady.[6]
- ↑ Syn Jan si změnil příjmení na pouhé Mensdorff, aby neměl v období totality problémy. Pro Huga bylo toto rozhodnutí velkým zklamáním.[9]
Reference
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Mensdorffů . genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 . Dostupné online.
- ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. : Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 259.
- ↑ parte Huga Mensdorffa-Pouilly . Facebook - Hrad Boskovice, 2023-11-30 . Dostupné online.
- ↑ DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta – Mensdorff-Pouilly, Hugo *24.10.1929 Boskovice. www.historickaslechta.cz . . Dostupné online.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 352. Dále jen Návraty české šlechty.
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 353
- ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 348
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 365
- ↑ a b c d e DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 104. Dále jen Osudy českých šlechticů.
- ↑ Návraty české šlechty, s. 349
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 350
- ↑ a b c d Osudy českých šlechticů, s 105
- ↑ CHARVÁT, Jan. Vše zlé jsem přežil ve zdraví. A měl krásný život, říká hrabě Hugo . Deník.cz, 2019-12-09 . Dostupné online.
- ↑ KULAVIAKOVÁ, Dagmar. Pro mě jsou Boskovice pupek světa. blanensky.denik.cz. 2008-10-26. Dostupné online .
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. : Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9.
- ↑ Osudy českých šlechticů, s 107
- ↑ Hugo Mensdorff-Pouilly. Koruna Česká . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-05.
- ↑ ČTK. Zemřel hrabě Hugo Mensdorff-Pouilly, rod vlastní mimo jiné boskovický zámek . Seznam Zprávy, 2023-11-21. Dostupné online.
- ↑ Sbohem, hrabě: Rodina Huga Mensdorffa-Pouillyho (†94) nechtěla květiny u rakve . Blesk.cz, 2023-12-11 . Dostupné online.
- ↑ CHARVÁT, Jan. Byl statečný a lidový. Boskovice se loučily s hrabětem Hugo Mensdorffem-Pouilly . Deník.cz, 2023-12-11 cit. 2023-12-11. Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. Kapitola Miluji Boskovice, Prahu a Paříž. Hrabě Hugo Mensdorff-Pouilly.
- MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost šlechtických rodů v českých zemích. Praha : Mladá fronta, 1992. 206 s. ISBN 80-204-0346-9.
- MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha : Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3.
- VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 15.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo z Mensdorff-Pouilly na Wikimedia Commons
- Rodokmen rodiny Mensdorff-Pouilly na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
- Rodokmen (Paul Theroff’s Royal Genealogy Site)
- Mensdorffové-Pouilly, Modrá krev, Česká televize
- Hugo Mensdorff-Pouilly na portálu Paměť národa
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk