A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Knížata z Hohenlohe (Fürsten von Hohenlohe) | |
---|---|
Tituly | Říšská knížata |
Zakladatel | Jindřich z Hohenlohe |
Rok založení | 12. století |
Větve rodu | Svobodní páni z Hohenlohe, neusteinská, waldenburská, vévodové z Ratiboře |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hohenlohové je stará německá šlechtická rodina původem z Frank, která držela říšské hrabství a později knížectví Hohenlohe. Jméno rodu je odvozeno od hradu Holloch z 12. století, ležícího nedaleko Uffenheimu.[1]
Historie rodu
Prvním známým hrabětem z Hohenlohe byl Jindřich (Heinrich) (1180). Jindřich III. z Hohenlohe (1244–1249) a Gottfried z Hohenlohe (1297–1302) byli velmistry Řádu německých rytířů. Georg z Hohenlohe (1350–1423) byl od roku 1418 apoštolským administrátorem Ostřihomského arcibiskupství, rovněž byl pasovský biskup a zástupce císaře Zikmunda Lucemburského na Kostnickém koncilu. Během 15. století se rod rozdělil do dvou větví – Hohenlohe-Brauneck (vymřeli v 15. století) a Hohenlohe-Weikersheim, tato větev se dále dělila na větve Hohenlohe-Neustein a Hohenlohe-Waldeburg. V roce 1450 byli povýšeni do stavu říšských hrabat.[1] Rod se v průběhu věků rozdělil na několik větví a v roce 1744 byli povýšeni na říšská knížata. Samostatné knížectví Hohenlohe zaniklo v roce 1806 v důsledku napoleonských válek, bylo zabráno Württemberským královstvím.
Roku 1840 větev Hohenlohe-Schillingsfürst získala Ratibořské knížectví.[1]
Rod Hohenlohe v Českých zemích
V Českých zemích získal inkolát prvně Jiří Friedrich Hohenlohe-Neuenstein-Weikersheim hrabě z Hollachu (1569–1645), který se oženil s Evou z Valdštejna. Během českého stavovského povstání byl povýšen na generálporučíka a patřil k důvěrníkům českého krále Friedricha Falckého. V bitvě na Bílé hoře velel jezdectvu, po porážce odešel z Čech, kde mu byl zabaven majetek.
Rod se do Českých zemí vrátil s osobou knížete-biskupa Josefa Kristiána Hohenlohe-Bartensteina (1740–1817).
Jiný člen rodu Konrád Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1863–1918) působil na českém místodržitelství, v Teplicích se stal okresním hejtmanem, byl zemským prezidentem Bukoviny a v roce 1906 se stal předsedou vlády v Předlitavsku.
K významným členům rodu patřil kníže Arnošt Filip Hohenlohe-Schillingsfürst (1853–1915), který založil lázně Poděbrady. Jeho rodina vlastnila zámek Býchory u Kolína.
Člen větve Hohenlohe-Langenburg, Ludvík (1823–1866), získal v 19. století sňatkem zámek Červený Hrádek, padl v bitvě u Hradce Králové. Jeho vnuk Max Hohenlohe- Langenburg byl v roce 1938 stoupencem sudetoněmecké strany a na jeho zámku v Červeném Hrádku se konala schůze Konrada Henleina s lordem Runcimanem.[1]
Členové rodu
- Jiří Fridrich Hohenlohe (1569–1645), vojevůdce
- Josef Kristián Hohenlohe-Bartenstein (1740–1817), kníže-biskup ve Vratislavi 1795–1817[1]
- Ludvík Alois Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein (1765–1829), francouzský maršál
- Alexandr z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (princ Leopold Alexandr František Emmerich z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu; 1794–1849), katolický duchovní a zázračný léčitel, titulární biskup ze Sardiky a opat u Sv. Michaela v Gaborjanu
- Viktor Hohenlohe-Schillingsfürst (1818–1893), v letech 1877–1893 předseda pruské panské sněmovny
- Chlodvík Hohenlohe-Schillingsfürst (1819–1901), bratr Viktora, 1866–1870 bavorským ministerským předsedou, v letech 1894–1900 říšský kancléř Německého císařství a pruský ministerský předseda[1]
- Gustav Adolf z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1823–1896), bratr Viktora, kardinál
- Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst (1828–1896), bratr Viktora, rakouský generál, nejvyšší hofmistr císaře Františka Josefa 1866–1896
- Christian Kraft Hohenlohe-Oehringen (1848–1926), německý politik a důlní průmyslník
- Max Hohenlohe-Schillingsfürst (1856–1924), německý diplomat, velvyslanec ve Španělsku 1910–1918
- Karel Egon Hohenlohe-Schillingsfürst (1860–1931), německý politik
- Egon Hohenlohe-Schillingsfürst (1853–1896), politik, poslanec říšské rady
- Arnošt Filip Hohenlohe-Schillingsfürst (1853–1915), důstojník pruské armády, majitel velkostatku Poděbrady[1]
- Konrád Hohenlohe-Schillingsfürst (1863–1918), syn Konstantina, politik, rakouský ministerský předseda 1906, nejvyšší hofmistr císaře Karla I. 1917–1918
- Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst (1867–1932), syn Konstantina, rakousko-uherský generál, velvyslanec v Německu 1914–1918
- Bedřich František Hohenlohe-Schillingsfürst (1879–1958), německo-maďarský aristrokat, c.k. komoří, podplukovník
- Štěpánka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1891–1972), německá špionka
- Konstantin z Hohenlohe-Langenburgu (1893–1973) německý malíř, kunsthistorik a ředitel muzea
- Karl Hohenlohe, též Karel Albrecht Hohenlohe-Schillingsfürst (* 1960), rakouský novinář a podnikatel v oblasti médií
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hohenlohové na Wikimedia Commons
Literatura
- Evropa v proměnách staletí. Praha: Libri, 2001. 766 s. ISBN 80-7277-025-X.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk