A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Goldbergovy variace (česky někdy též uváděno jako Goldbergovské variace, německy: Goldberg-Variationen, BWV 988) je cyklus klavírních skladeb německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha z roku 1741 (v tomto roce vyšlo pod názvem „Clavierübung“ - Klavírní cvičení). Jsou jedním z mála Bachových děl vydaných ještě za jeho života. Spolu s Passacagliou pro varhany a Chaconnou pro housle patří ke třem nejlepším příkladům Bachova variačního umění.
Okolnosti vzniku a první vydání
Johann Theophilus Goldberg byl mimořádně nadaný mladý klavírista i skladatel. Od roku 1741 studoval u Johanna Sebastiana Bacha. Goldberg hrával knížeti Hermannovi Carlovi von Keyserlingovi za bezesných nocí. Ten si objednal u Bacha hudbu k těmto nočním koncertům a Bach napsal variace, které jsou vlastně začátkem novodobých dějin variací a zároveň jsou i jedním z nejkrásnějších a největších děl svého druhu.
Johann Sebastian Bach vydal Goldbergovy variace v roce 1741 v nakladatelství Balthasara Schmida v Norimberku pod názvem Clavier Ubung bestehend in einer ARIA mit verschiedenen Verænderungen vors Clavicimbal mit 2 Manualen (Klavírní cvičení sestávající z árie s rozmanitými variacemi pro cembalo se dvěma manuály). Dodnes se dochovalo 19 výtisků tohoto prvního vydání.
Struktura
Árie, která je tématem těchto variací, je zachycena už v druhé Knížce pro Annu Magdalenu Bachovou. Je melodicky tak bohatá, že je pravděpodobně už variací melodie, kterou Bach uvádí jako doprovod v levé ruce v 26. variaci. Golbergovy variace obsahují tuto árii a 30 variací. Variace by bylo možné podle obsahu rozdělit na klavírní a kontrapunktické studie. Základem, ze kterého se variace odvíjejí, není ani tak melodie, ale především basová linie, kterou Bach v jednotlivých variacích značně modifikuje, ale základní harmonie však zůstává. Jedná se o sled harmonií, daných árií, který se třicetkrát opakuje.
Árie má 32 taktů, dvojdílnou formu, hlavní tónina je G dur. Bach přísně dodržuje i formu jednotlivých variací, jen šest variací nedodržuje počet taktů árie. Z toho vyplývá, že jsou to variace ornamentální a je v nich patrná velká fantazie a variační umění J.S. Bacha. Variace ani zdánlivě nevyznívají fádně a jednotvárně, tvoří kompaktní celek. Jsou zpracovány čistě kontrapunkticky, jsou vlastně kontrapunktickou formou, která se stala vzorem pro následující generace skladatelů.
- Variace č. 1 – je velmi jednoduše imitačně zpracovaná, Allegro začíná postupně vtahovat posluchače do nálady tohoto díla.
- Variace č. 2 – je také volná imitace, tentokrát však už trojhlasná.
- Variace č. 3 – je kánonem v unisonu, je lyrická.
S výjimkou prvních a posledních tří variací Bach seskupuje variace do trojic tak, že první variace každé trojice má ráz charakteristické skladby, ve druhé z trojice převládá virtuózní složka a třetí je variace kánonická (kontrapunktická studie).
- Variace č. 4 – je taneční v 3/8 taktu.
- Variace č. 5 – melodie se nachází v basu a pravá ruka zde představuje virtuózní složku – figurace, které vytvářejí jiskřivé pozadí.
- Variace č. 6 – kánon v sekundě.
- Variace č. 7 – je také taneční, v 6/8 taktu, má charakter siciliana. Připomíná symfonii z Vánočního oratoria.
- Variace č. 8 – je založena na ostinátních figuracích.
- Variace č. 9 – kánon v tercii, trojhlasný.
- Variace č. 10 – je Fughetta I. alla breve, kde Bach velmi přehledným, ale efektivním způsobem zpracovává téma (má také trojhlasné zpracování).
- Variace č. 11 – vychází z osmé variace, je rytmicky obohacena.
- Variace č. 12 – kánon v kvartě.
- Variace č. 13 – je inspirovaná áriovou melodikou, je stylizována jako sólo v pravé ruce a melodický doprovod v levé ruce.
- Variace č. 14 – vidíme v ní krásné prolínání melodie s doprovodem vyměňující si navzájem polohy.
- Variace č. 15 – je kánon v intervalu kvinty. Připomíná Bachův chorál „O Lamm Gottes unschuldig“.
- Variace č. 16 – je svým charakterem francouzská ouvertura bez pomalého závěru. Prvý díl je grave s figuracemi typickými pro tento druh, quasi druhý díl tvoří fughetta II. v rychlém tempu.
- Variace č. 17 – mohli bychom ji označit za etudu lomených intervalů (tercií).
- Variace č. 18 – kánon v sextě. Tempo giusto je pro kánony dost neobvyklé.
- Variace č. 19 – je stylizována do třídobého tance, připomíná nám ländler – tanec v té době ještě neexistující.
- Variace č. 20 – nám může připomenout variaci č. 14, ale rytmicky je složitější (zajímavá je synkopická úprava). Je založena na permutačním kontrapunktu.
- Variace č. 21 – je chromatický kánon v intervalu septimy.
- Variace č. 22 – je inspirovaná italskou vokální hudbou. Formou to je fugato (čtyřhlas).
- Variace č. 23 – je studií, jak efektivně vyřešit problémy tercií paralelních, v protipohybu, dokonce i dvojitých. U Bacha není žádný technický problém samoúčelný, stává se spíše formotvornou součástí kompozice.
- Variace č. 24 – kánon v oktávě.
- Variace č. 25 – je adagio inspirované duchovní pašijovou hudbou, výrazová stránka je v této variaci dominantní, charakterově vyjadřuje velkou bolest.
- Variace č. 26 – muzikologové se domnívají, že se zde nachází původní téma těchto variací (doprovod v levé ruce). Technickým problémem pro interpreta se stává překřížení rukou.
- Variace č. 27 – kánon v intervalu nóny. Druhou část této variace tvoří inverze předcházejícího dílu.
- Variace č. 28 – řeší efektivním způsobem problém trylku i dvojitého, ale tak, že trylek se stává nosným výrazovým prostředkem (prvkem).
- Variace č. 29 – je po rytmické stránce velmi různorodá, po technické stránce upozorňuje na problém akordického trylku.
- Variace č. 30 – quodlibet, v které Bach kánonicky zpracovává údajně dvě lidové písně s jednoduchým harmonickým doprovodem.
Dílo se v závěru uklidňuje opět hlavním tématem – Árií.
Pro interpreta je toto dílo velmi „nepříjemné“, obsahuje totiž všechny technické problémy. Vyžaduje obrovský citový vklad, pochopení díla a intelektuální nadhled. Dalším z problémů je časově dlouhý rozsah díla, který kromě maximální koncentrace vyžaduje i velké množství fyzických sil. Pro klavíristu je psychické a fyzické napětí při interpretaci Golbergových variací stejně velké, jako při klavírním recitálu. Ferruccio Busoni ještě „upravil“ – značně zkomplikoval toto dílo, asi v zájmu efektu, avšak není to potřebné. Toto dílo je tak náročné, že se ani v Busoniho úpravě nehraje.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Goldbergovy variace na Wikimedia Commons
- Goldbergovy variace BWV 988 Oregon Bach Festival (Flash)
- Volně dostupné nahrávky a partitury Goldbergových variací na portálu IMSLP
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk