A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Giro d'Italia 2004 | |
|---|---|
| Datum | 8. - 30. května |
| Start | Janov |
| Cíl | Milán |
| Počet etap | 20 + prolog |
| Celková délka | 3423,9 km |
| Celkový čas vítěze | 88h 40' 43” |
| Konečné pořadí | |
| Celkový vítěz |  Damiano Cunego (ITA) |
| Druhý |  Sergej Gončar (UKR) |
| Třetí | Gilberto Simoni (ITA) |
| Trikoty | |
| Vítěz bodovací soutěže | Alessandro Petacchi (ITA) |
| Nejlepší vrchař |  Fabian Wegmann (GER) |
| Nejlepší tým | Saeco Macchine per Caffè |
← 2003 2005 → | |
87. ročník etapového cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 8. a 30. květnem 2004. Závod dlouhý 3423,9 km vyhrál Ital Damiano Cunego (Saeco Macchine per Caffè).[1] Na druhém a třetím místě se umístili Ukrajinec Sergej Gončar (De Nardi–Piemme Telekom) a Cunegův krajan, týmový kolega a obhájce vítězství Gilberto Simoni.[2]
Vítězem bodovací soutěže se stal jezdec týmu Fassa Bortolo Alessandro Petacchi díky 9 vyhraných etapám.[2] Petacchi také vyhrál soutěž bojovnosti a klasifikaci Azzurri d'Italia. Nejlepším vrchařem se stal Fabian Wegmann z týmu Gerolsteiner a vítězem soutěže Intergiro se stal Raffaele Illiano z týmu Colombia–Selle Italia.
Týmy
K účasti na Giru d'Italia 2004 bylo pozváno celkem 19 týmů.[3] Každý tým přijel s devíti jezdci, na start se teď postavilo celkem 171 jezdců.[4] Do cíle v Miláně dojelo 140 jezdců.
Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:
- Acqua & Sapone
- Alessio–Bianchi
- Ceramica Panaria–Margres
- Colombia–Selle Italia
- Chocolade Jacques–Wincor Nixdorf
- Domina Vacanze
- De Nardi–Piemme Telekom
- Fassa Bortolo
- FDJeux.com
- Formaggi Pinzolo Fiavè
- Gerolsteiner
- Lampre
- Landbouwkrediet–Colnago
- Lotto–Domo
- Phonak
- Saeco Macchine per Caffè
- Saunier Duval–Prodir
- Tenax
- Vini Caldirola–Nobili Rubinetterie
Trasa a etapy
Trasa Giro d'Italia 1990 byla odhalena veřejnosti hlavním organizátorem Angelem Zomegnan 8. listopadu 2003 v Milánu.[5] Trasa zahrnovala 2 individuální časovky. Zbylých 19 etap organizátoři rozdělili do tří kategorií: rovinaté, zvlněné a horské etapy. 12 etap bylo považováno za rovinaté, další 3 byly zvlněné a zbylé 4 etapy se měly v horském terénu. V etapách kategorizovaných stoupáními existovaly tři s vrcholovým finišem: 3. etapa do Corno alle Scale, 7. etapa do Montevergine di Mercogliano a 18. etapa na Bormio 2000.[6] Organizátoři se rozhodli zahrnout 2 dny volna. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 52,6 km kratší, zahrnoval stejné množství dnů volna a časovek. Závod také začínal prologem, který se v minulém ročníku neobjevil.
| Etapa | Datum | Trasa | Vzdálenost | Typ | Vítěz | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| P | 8. května | Janov | 6,9 km | 
|
Individuální časovka |  Bradley McGee (AUS)
| |
| 1 | 9. května | Janov - Alba | 143 km | 
|
Středně těžká etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| 2 | 10. května | Novi Ligure - Pontremoli | 184 km |
|
Středně těžká etapa | Damiano Cunego (ITA)
| |
| 3 | 11. května | Pontremoli - Corno alle Scale | 191 km |
|
Středně těžká etapa | Gilberto Simoni (ITA)
| |
| 4 | 12. května | Porretta Terme - Civitella in Val di Chiana | 184 km | 
|
Rovinatá etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| 5 | 13. května | Civitella in Val di Chiana - Spoleto | 177 km |
|
Rovinatá etapa | Robbie McEwen (AUS)
| |
| 6 | 14. května | Spoleto - Valmontone | 164 km |
|
Rovinatá etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| 7 | 15. května | Frosinone - Montevergine di Mercogliano | 214 km |
|
Středně těžká etapa | Damiano Cunego (ITA)
| |
| 8 | 16. května | Giffoni Valle Piana - Policoro | 214 km |
|
Rovinatá etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| 9 | 17. května | Policoro - Carovigno | 142 km |
|
Rovinatá etapa |  Fred Rodriguez (USA)
| |
| 18. května | Den odpočinku | ||||||
| 10 | 19. května | Porto Sant'Elpidio - Ascoli Piceno | 146 km |
|
Středně těžká etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| 11 | 20. května | Porto Sant'Elpidio - Cesena | 228 km |
|
Středně těžká etapa | Emanuele Sella (ITA)
| |
| 12 | 21. května | Cesena - Treviso | 210 km |
|
Rovinatá etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| 13 | 22. května | Terst - Terst | 52 km |
|
Individuální časovka | Sergej Gončar (UKR)
| |
| 14 | 23. května | Terst - Pula | 175 km |
|
Rovinatá etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| 15 | 24. května | Poreč - San Vendemiano | 234 km |
|
Rovinatá etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| 16 | 25. května | San Vendemiano - Pfalzen | 217 km | 
|
Horská etapa | Damiano Cunego (ITA)
| |
| 26. května | Den odpočinku | ||||||
| 17 | 27. května | Bruneck - Fondo/Sarnonico | 153 km |
|
Horská etapa |  Pavel Tonkov (RUS)
| |
| 18 | 28. května | Cles - Bormio 2000 | 118 km |
|
Horská etapa | Damiano Cunego (ITA)
| |
| 19 | 29. května | Bormio - Presolana | 122 km |
|
Horská etapa | Stefano Garzelli (ITA)
| |
| 20 | 30. května | Clusone - Milán | 149 km |
|
Rovinatá etapa | Alessandro Petacchi (ITA)
| |
| Celková délka | 3423,9 km | ||||||
Shrnutí závodu
Giro d'Italia 2004 začalo 6,9 km dlouhým prologem v italském městě Janov.[8] Vítězem se stal Bradley McGee s náskokem 10 sekund na druhého Olafa Pollacka. První etapa závodu skončila hromadným sprintem, v němž se radoval italský sprinter Alessandro Petacchi. Pollack, jenž byl schopen získal dvanáctisekundový bonus za 2. místo v etapě, se dostal do čela celkového pořadí.[9] V druhé etapě se však ‘’maglia rosa vrátil zpět k McGeemu, jenž dokončil na 2. místě za etapovým vítězem Damianem Cunegem.[10]
Etapové vítězství na Giru získalo 8 týmů, z nichž 3 získaly více triumfů. 2 jezdci dokázali získat více než 1 etapové vítězství, a to Alessandro Petacchi v etapách 1, 4, 6, 8, 10, 12, 14, 15 a 20 společně s Damianem Cunegem. Ten vyhrál v etapách 2, 7, 16 a 18. Tým Fassa Bortolo získal 9 etap s Petacchim, Saeco Macchine per Caffè získal 5 vítězství díky Cunegovi a Gilbertu Simoninu, jenž vyhrál 3. etapu. Tým Vini Caldirola–Nobili Rubinetterie vyhrál 2 etapy s Pavlem Tonkovem a Stefanem Garzellim. Ti vyhráli v 17., respektive v 19. etapě.
Týmy FDJeux.com, Lotto–Domo, Acqua & Sapone, Ceramica Panaria–Margres a De Nardi vyhrály každý 1 etapu.
Průběžné pořadí
Konečné pořadí
| Legenda | |||
|---|---|---|---|
|
Označuje vítěze celkového pořadí. | 
|
Označuje vítěze vrchařské soutěže. |
|
Označuje vítěze bodovací soutěže. | 
|
Označuje vítěze soutěže Intergiro. |