A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Gelugpa (tibetsky དགེ་ལུགས་པ་, ve Wylieho transkipci Dge-lugs-pa), neboli „Cesta ctnostné řehole“ či „Škola vzorné ctnosti“[1] je poslední ze čtyř škol tibetského buddhismu,[2] známá též jako Žlutá škola nebo Škola žlutých čepic. Zakladatel školy Congkhapa ve snaze odlišit své stoupence i navenek od mnichů ostatních škol, zavedl nošení žlutých miter.
Vznik
Podle buddhistické tradice je zakladatelem školy Gelugpa slavný tibetský reformátor Congkhapa (1357–1419), známý též jako Dže Rinpočhe. Congkhapa prostudoval nauky starších škol tibetského buddhismu Kagjüpy, Sakjapy, aby se nakonec vrátil k učení školy Kadampa. Congkhapa byl přitahován tím, jak Atíša v tradici Kadampa zdůrazňoval mahájánové zásady všeobecného soucítění a altruismu a oceňoval tyto kvality nejen jako duchovní zaměření, ale především jako životní cestu. Z tohoto pohledu Congkhapa chápal studium a praxi indických klasických děl jako Bódhisattvačarjávatára od Šantidévy a Vzácný věnec Ratnavali od Nágárdžuny jako vysoce ceněnou pomoc při osobní cestě k realizaci buddhovství.[3]
V první řadě začal zdůrazňovat přísné dodržování mnišských pravidel a důkladnou znalost nauk. Také prosadil jako součást výuky mnichů debatování. Žák měl vést debatu se staršími mnichy a za přítomnosti opata na dané téma, které mělo vyústit v jednoznačný závěr v souladu s Buddhovým učením.[1]
Po dlouhém duchovním cvičení s mnoha velkými učiteli Congkhapa založil v roce 1409 klášter Gandän východně od Lhasy. Gandän se brzy stal nejvýznamnějším centrem buddhistických filozofických studií, přitahujícím žáky i učitele ze všech částí Tibetu. Následovníci Congkhapy, kteří se usadili v Gandän (nazývaném také Gadän), byli později známí jako Gelugpa, ti ze školy v Gandänu.[3] Conghapa a jeho žáci vesměs kráčeli ve stopách školy Kadampa, a až po smrti Congkhapy jeho žáci v čele s Gendündubem založili novou školu, známou jako Gelugpa.
Škola Kagjüpa měla v té době již několikátou nástupnickou generaci karmapů, a díky tomu se u laické veřejnosti těšila velké vážnosti. Gelugpa, ve snaze získat si stejnou autoritu, prohlásila právě narozeného Genduna Gjamccha za nástupce prvního opata Gendünduba. Z této nástupnické generace se později vyvinula instituce dalajlámů.
K Congkhapovym předním žákům patřili Gjalcchab Dže (1364–1431), Khädub Gelek Palzang (1385–1438) a první dalajláma (titul získal posmrtně) Gendündub (1391–1474). Hlavní žáci potom založili podle kláštera Gandän mnoho dalších klášterů. Džamjang Čhödže Taši Paldän (1379–1449) založil klášter Däpung, který byl před rokem 1959 známý jako největší klášter na světě. Džamčhen Čhödže Šákja Ješe (1354–1435) založil klášter Sera. První dalajláma založil klášter Tašilhünpo v provincii Cang.[3]
Střediska
Tradičními středisky Gelugpy jsou tři velké kláštery v nejbližším okolí Lhasy, a to Gandän, Däpung a Sera. Tyto kláštery byly založeny přímo Congkhapou (Gandän), nebo jeho žáky (Däpung a Sera).
Dalším tradičním střediskem Gelugpy je Tašilhünpo, sídelní klášter pančhenlámy v Žikace. Nyní je střediskem Gelugpy i Dharamsala v Indii, kde žije současný dalajláma.
Představitelé
Nejvýznamnějšími představiteli Gelugpy jsou dalajláma a pančhenláma. Každý dalajláma a pančhenláma je považován za převtělence (tibetsky tulku) předchozího dalajlámy a pančhenlámy.
V čele školy však stojí Gandän thipa (Dga'-ldan khri-pa), nejvyšší představený kláštera Gandän. Na rozdíl od dalajlámy či pančhenlámy není Gandän thipa intronizován jako tulku. Jde o volenou hodnost.
Nejvyšším představitelem Gelugpy na území bývalého Vnějšího Mongolska je Bogdgegén.
Rozšíření
Gelugpa je dnes nejrozšířenější školou tibetského buddhismu v Tibetu, Mongolsku, v Ladákhu, mezi etnickou skupinou zvanou Monpa v indickém státě Arunáčalpradéš a Kalmycké republice.
Odkazy
Reference
- ↑ a b WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 627.
- ↑ FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 147.
- ↑ a b c Jeho Svatost Thi Rinpočhe Ješe Döndub. Krátká historie tradice Gelug v tibetském buddhismu . Lungta, 2005 . Dostupné online.
Literatura
- FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.
- WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko s přihlédnutím k Přednímu východu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1.
- ŽAGABPA, Cipön Wangčchug Dedän. Dějiny Tibetu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-410-6.
- KOLMAŠ, Josef. Dějiny a duchovní kultura. 1. vyd. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-627-0.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gelugpa na Wikimedia Commons
- Stručná historie školy Gelugpa
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk