A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
František Vrána | |
---|---|
Busta na dukelském památníku | |
Narození | 27. ledna 1914 Přerov, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 30. září 1944 (ve věku 30 let) Zyndranowa, Polsko |
Národnost | Češi |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | major |
Doba služby | 1935 – 1944 |
Sloužil | Československo |
Velel | 1. tankový prapor 1. československé tankové brigády v SSSR |
Války | Druhá světová válka |
Bitvy | Karpatsko-dukelská operace |
Vyznamenání | Československý válečný kříž 1939 Řád rudého praporu |
multimediální obsah na Commons |
František Vrána (27. ledna 1914, Přerov[1] – 30. září 1944, Zyndranowa Polsko)[2] byl český válečný hrdina.
Život
Absolvoval nižší gymnázium a průmyslovou školu stavební v Brně-Řečkovicích. Pracoval jako stavební technik a v roce 1935 nastoupil vojenskou službu. Rozhodl se trvale vstoupit do armády a v letech 1935–1936 absolvoval školu pro záložní důstojníky hruborážného dělostřelectva v Bratislavě. Po krátkém pobytu u 106. dělostřeleckého pluku vstoupil do Vojenské akademie v Hranicích. Po absolvování školy sloužil u 125. dělostřeleckého pluku. Po Mnichovské dohodě byl demobilizován a po obsazení republiky německou armádou se rozhodl opustit vlast, aby mohl proti okupantům bojovat.
Přes Polsko se dostal do Anglie a již v říjnu roku 1939 vstoupil do československého zahraničního vojska. Byl odvelen do Francie, kde sloužil v Agde u 1. československé divize. Po pádu Francie se vrátil do Anglie, kde byl příslušníkem 1. československé samostatné brigády. V této době se oženil s Angličankou Hildou Weisskopfovou a narodila se mu dcera Věra. Absolvoval důstojnický kurz a byl povýšen na nadporučíka. Brigáda, u které sloužil, byla transformována na obrněnou brigádu a Vrána se stal zbrojním důstojníkem tankového praporu a velitelem zálohy řidičů tanků. Vzhledem k tomu, že jeho jednotka stále nebyla vyslána do žádné bojové akce, zažádal o převelení do SSSR.
9. září 1944 nastoupil u 1. československé tankové brigády v SSSR. Nejprve byl členem štábu 1. tankového praporu a záhy převzal velení tankového praporu. 30. září se jeho jednotka pokusila překročit československou hranici u polské obce Zyndranowa. 8. října bylo nalezeno jeho mrtvé tělo a spolu s ostatními zabitými vojáky bylo pohřbeno na vojenském hřbitově dukelského bojiště.
O jeho smrti existují dvě verze. Podle jedné byl zabit v boji po opuštění tanku, který byl zasažen pancéřovou pěstí.[2] Podle druhé verze byl zajat a později zastřelen ranou do týla.[zdroj?
Posmrtná ocenění
- Posmrtně byl v roce 1945 povýšen na štábního kapitána a v roce 1947 na majora.
- Byl vyznamenán Československým válečným křížem a sovětským Řádem rudého praporu.
- V roce 1969 u příležitosti 25. výročí bojů na Dukle obdržel titul Hrdina Československé socialistické republiky a vyznamenání Zlatá hvězda hrdiny ČSSR in memoriam.
Zajímavost
Dcera Vera Ogle, žijící ve Velké Británii, se dozvěděla, že její otec je český válečný hrdina až po smrti své matky z její pozůstalosti. V roce 2003 navštívila památník na Dukle a při další návštěvě České republiky v září roku 2012 jí byla předána otcova vyznamenání.[3]
Odkazy
Literatura
- Autorský kolektiv: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Ministerstvo obrany České republiky. Praha 2005 ISBN 80-7278-233-9
- M. Kopecký: 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR. Praha 2001
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Přerov
- ↑ a b Záznam vojáka: Vrána František . Praha: Vojenský historický ústav . Dostupné online.
- ↑ HALADA, Andrej. Příběh Zlaté hvězdy hrdiny ČSSR, která putuje do Velké Británie . Ministerstvo obrany ČR, 2012-09-25 .
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Vrána na Wikimedia Commons
- Co je co?
- Pojmenování ulice v Brně Řečkovicích
- Encyklopedie Brna
- Spolek pro vojenská pietní místa: František Vrána
- Tisková zpráva a stručný životopis
- Dekret ke Zlaté hvězdě Hrdiny ČSSR
- Oficiální text Ministerstva obrany České republiky Archivováno 28. 2. 2014 na Wayback Machine.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk