A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
František Pražský | |
český kaplán, spisovateľ, historik a kronikár doby Karla IV | |
Osobné informácie | |
---|---|
Narodenie | 1290 |
Úmrtie | 1362 |
Praha | |
Národnosť | česká |
Dielo | |
Žánre | kronika |
Obdobie | stredoveká literatúra |
Témy | české dejiny, obdobie Jána Luxemburského a Karla IV. |
Významné práce | Kronika Františka Pražského |
Odkazy | |
František Pražský (multimediálne súbory na commons) | |
František Pražský (* asi 1290 – † po roku 1353, tradične 1362) bol český kronikár doby Karla IV.[1][2]
Život
Miesto a dátum narodenia a úmrtia nie sú známe. Vzdelanie dostal v Prahe alebo na Vyšehrade, v roku 1323 sa zdržiaval v Ríme, kam sa pravdepodobne tiež vydal za štúdiom. Neskôr okolo roku 1334 bol správcom školy na Vyšehrade.[3]:564 V duchovenstve svätovítskeho chrámu bol kaplánom a spovedníkom biskupov Jána IV. z Dražíc (asi 1260 – 1343) a Arnošta z Pardubíc (1297 – 1364).[pozn. 1] Zo vzťahu ku Jánovi IV. z Dražíc a z niektorých miest v kronike sa dá usudzovať, že bol Čech.[3]:564
Dátum úmrtia nie je známy, literatúra tradične uvádzala rok 1362, avšak tento údaj nie je dobovými prameňmi doložený.[4]
Kronika Františka Pražského
Z koncepcie kroniky Františka Pražského sa usudzuje na jeho dobré vzdelanie, ale na menšie nadanie ako historika. Opisoval udalosti s malým zmyslom pre súvislosti; v porovnaní so Zbraslavskou kronikou Petra Žitavského nedosahuje dielo Františka Pražského jeho hodnoty literárne a má aj menšiu hodnotu ako historický prameň.[1]
Latinsky písanú kroniku spracoval v dvoch redakciách. Prvú verziu začal písať roku 1341 ako „druhý diel kroniky pražskej“ (prvým dielom sa myslela kronika Kosmova a jeho pokračovateľov) na príkaz biskupa Jána z Dražíc ako opis „života, stavu, činov a mravov českých kráľov a biskupov a iných českých kniežat“ a zvlášť „činnosť Jána IV. z Dražíc“; základom mu bola Zbraslavská kronika spolu s ďalšími podkladmi. Popri spoločenských udalostiach kronika detailne zachytáva astronomické a extrémne poveternostné javy. Opis rokov 1343 – 1353 je jeho vlastnou prácou. Kronika začína venovaním Jánovi z Dražíc.
Asi v rokoch 1353 – 1354 kroniku prepracoval a venoval ju Karlovi IV. Táto verzia sa sústreďuje na udalosti súvisiace s markgrófom a neskorším kráľom Karlom IV. a obmedzuje oslavu biskupa Jána z Dražíc; často útočila na cisárovho otca Jána Luxemburského (kronika Jánovi vyčíta nezáujem o české záležitosti, neprítomnosť, nákladný život, rytierske turnaje a výpravy financované českými daňami) a Karol IV. ju preto nechal prepracovať svojim dvorným kronikárom Benešom Krabicom z Weitmile „podľa úmyslu pána cisára“.[4]
Obsah kroniky
Kronika je členená do troch kníh.
Kniha prvá
Obsahuje tridsaťjedna kapitol a siaha od vlády Václava I. do roku 1316. František Pražský spísal prvé štyri kapitoly podľa Druhého pokračovania Kosmovho a následne čerpal z kroniky Zbraslavskej. V druhej redakcii bol v predhovore nahradený Ján z Dražíc Karlom IV.[3]:564
Kniha druhá
Obsahuje dvadsaťštyri kapitol a opisuje roky 1316 – 1333 pod vládou kráľa Jána Luxemburského.
Kniha tretia
Táto kniha pôvodne opisovala v siedmich kapitolách obdobie 1333 – 1342. V druhej redakcii bola kniha rozšírená na tridsaťjeden kapitol doplnením (ďalších) výhrad k panovaniu kráľa Jána a pridaním informácií o kráľovi Karolovi – opisu založenia pražského arcibiskupstva, Karlovej korunovácie za rímskeho a (po smrti svojho otca v bitke pri Kresčaku opísanej v kronike)[3]:141 neskôr aj českého kráľa, opisu založenia Karlovej univerzity.[3]:565
Kronika a Uhorsko
Kronika zachytáva mnohé udalosti viažúce sa k Uhorsku.
„ | Léta Páně 1301 byl syn Václava, šestého českého krále, zvolen za krále uherského. Po smrti uherského krále Ondřeje, jenž po sobě zanechal jako dedičku jedinou dceru, totiž všíchni páni a šlechtici oné země svorně zvolili za krále a pána králova syna. Někteŕí přední šlechtici prišli tedy ke králi a žádali jeho syna za krále. Ten podle uvážené rady svých rádců jejich žádosti vyhověl a učinil tak, protože předvídal, že to potěší vlast i poddané. A tak se mladý král Václav ve třináctém roce svého věku odebral s nesčetným množstvím lidu do Uher. Téhož roku byl kaločským biskupem ve městě Belehradě s převelikou slávou korunován korunou a diadémem uherských králů. Po skončení slavnostního veselí ho s poctami odvezli do Budína.
A ačkoli papež Bonifác VIII. poslal do Uher jako krále jinocha Karla, syna sicilského krále Karla a proti Václavovi se postavil i římský král Albrecht, přece nemohli uspět. Král totiž navštívil svého syna, krále uherského, s velikým vojskem. I těšili se ze sladké přítomnosti, rozhovoru a objetí. A když šťastně vyřídili své záležitosti, vrátili se otec se synem šťastně do Čech. |
“ |
– Kniha I., Kapitola XIV, korunovácia českého Václava III. za uhorského kráľa Ladislava V.[3]:71 |
„ | A v noci, když šlechtičtí synové pozorovali, že král (Václav III.) je rozpálen vínem, žádali na něm královské statky, a přemnoho jich od něho obdrželi. A nejednou od něho získali v opilosti i darovací listiny. Dokonce i korunu království uherského s četnými jinými královskými odznaky dobrovolně postoupil Otovi, vévodovi bavorskému, pocházejícímu rovněž z rodu uherských králů, a dobrovolné se zřekl před četnými knížaty a šlechtici v jeho prospěch všech královských práv, která měl v Uhrách. Ota pak vtrhl do Uher a byl tam, ačkoli po velkém úsilí, korunován na uherského krále. | “ |
– Kniha I., Kapitola XVIII, odstúpenie uhorskej koruny Václavom III.[3]:75 |
„ | Aby potlačil opovážlivou a krutou násilnost, kterou mnoha způsoby, loupežemi, požáry a odváděním lidi, působil moravské zemi troud ničemnosti, hrabě Matouš z Trenčína, svolal pan Jan, český král, značné množství domácích i cizích ozbrojenců a vytáhnuv léta Páně 1315, dne 21. května, z Prahy postupoval do Uher. Sotva přitáhl na Moravu, někteří Uhři, uslyševše pověst o tom, zachváceni strachem založili oheň a dobrovolné spálili tvrze, které na moravských hranicích zabrali. Král pak přitáhl k prvnímu nepřátelskému hradu a statečně ho dobyl. Potom se vojsko položilo před oním hradem, který se jmenoval Holíč. Avšak řečený hrabě sebral své lidi a dosti nepřátelsky se přiblížil ke královu vojsku. S velikým křikem na ně házeli šípy či střely jako sníh nebo prach. V první srážce padl na mnohé z králova vojska strach. Někteří čeští Páni však společně s vojskem ctihodného otce pana Jana IV., dvacátého sedmého biskupa pražského, roztrhávajíce nepřátelské šiky prorazili je jako pavučinu. I padlo to-ho dne a bylo usmrceno dobrých dvě stě Uhrů a jenom jeden z Čechů. Když pak ten hrabě viděl, že nemůže králi odporovat, usiloval prostřednictvím svých přátel o přátelský smír, jehož, ač s velikou námahou, dosáhl. | “ |
– Kniha I., Kapitola XXVIII, Jak král Jan táhl s velkým vojskem do Uher. Bitka pri Holíči roku 1315.[pozn. 2][3]:83 |
„ | Téhož roku (1318) Karel, syn sicilského krále Karla, jenž se stal králem uherským, ztrativ svou první manželku, s níž neměl děti, poslal uherská hrabata k českému králi a žádal, aby mu ráčil dát jednu ze svých sester za manželku. Král toto poselstvo přátelsky přijal a poslal do Lucemburska pro své sestry, z nichž starší se jmenovala Marie a mladší Beatrix. Král tedy vyhověl žádosti poslů uherského krále a dal jim svobodnou volbu, aby si vybrali jednu z jeho sester. Oni pak si vyžádali, aby jim za paní a královnu uherskou byla určena Beatrix, mladší sestra. A dívka je hned řádné zasnoubena do rukou řečených hrabat uherskému králi, i když nepřítomnému. Když mu ji přivedli, byla uspořádána radostná svatební slavnost a zakrátko byla Beatrix korunována na uherskou královnu. | “ |
– Kniha II., Kapitola IV, Jak si uherský král Karel vzal za manželku Beatrix, sestru českého krále.[3]:83 |
„ | Téhož roku byl uherský král Karel, když seděl se svou manželkou, dcerou krále krakovského, ve svém paláci, těžce zraněn nějakým Uhrem a královně, která chtěla krále chránit, onen násilník úpině uťal ruku. Onen úkladný vrah byl ihned chycen a zabit. | “ |
– Kniha II. Atentát Feliciána Zacha na Karola Róberta roku 1330[3]:108 |
Poznámky
- ↑ Arnošt z Pardubíc bol od roku 1344 pražským arcibiskupom.
- ↑ Zbraslavská kronika v bitke pri Holíči vyzdvihuje Jindřicha z Lipé a Jana z Dražic, objednávateľa Františkovej kroniky, ani nespomína.
Referencie
- ↑ a b FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- ↑ Databáze NK ČR, František Pražský
- ↑ a b c d e f g h i j František Pražský: Kronika. In: BLÁHOVÁ, Marie. Kroniky doby Karla IV.. Praha : Svoboda, 1987.
- ↑ a b Ústav pro českou literaturu AV ČR:Latinská próza historická a cestopisná - Kronika Františka Pražského
Iné projekty
- Commons ponúka multimediálne súbory na tému František Pražský
Externé odkazy
- Zoznam diel v Súbornom katalógu ČR, ktorých autorom alebo témou je František Pražský
- Kronika Františka Pražského on-line, Státní oblastní archiv v Třeboni
Zdroj
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku František Pražský na českej Wikipédii.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk