A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
JUDr. František Pankrác | |
---|---|
poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1864 – 1865 | |
poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1861 – 1867 | |
Narození | 19. ledna 1810 Kralovice Rakouské císařství |
Úmrtí | 11. února 1875 (ve věku 65 let) Plzeň Rakousko-Uhersko |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Josef Pankrác, též Franz Pankraz nebo Pankráz (19. ledna 1810 Kralovice[1] – 11. února 1875 Plzeň[2])[3][4], byl rakouský a český advokát, podnikatel a politik působící na Plzeňsku, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
Jeho otec byl kloboučníkem v Kralovicích. Měl pět dcer a jednoho syna. František Pankrác vystudoval gymnázium v Plzni, kde byl jeho spolužákem Johann Anton Starck.[5] Byl etnickým Čechem původem z Kralovic, ale počátkem 80. let 19. století ho zpětně Národní listy hodnotily jako odrodilého Čecha, který v Plzni silně sloužil germanizačním zájmům.[6] Rovněž publikace Dějiny Plzně z roku 1967 ho uvádí jako výrazný příklad odnárodňovacího procesu. Už během revoluce v roce 1848 agitoval Pankrác coby začínající právník v Německém Brodě ve prospěch voleb do Frankfurtského parlamentu, které přitom česká populace většinově ignorovala. Vyslovoval se pro rovnoprávnost němčiny a češtiny.[5]
Po skončení studií převzal v roce 1849 po JUDr. Zlochovi advokátní kancelář. Byl členem správní rady Národní gardy a měšťanského pivovaru.[5] V roce 1851 se uvádí jako právní zástupce města Plzně. Vymáhal tehdy pro město dlužné daně od venkovanů z bývalých poddanských vsí. Od roku 1850 zároveň byl členem obecního zastupitelstva. Od roku 1857 zasedal v představenstvu nově zřízené Plzeňské spořitelny.[7]
Podnikal v uhelném průmyslu. Od kralovického rodáka a plzeňského kožešníka Dítěte koupil právo těžby uhlí v Nýřanech a rychle své podnikání dále rozšiřoval.[5] Patřilo mu zde 64 kilometrů čtverečních plochy, tedy 12 % celé výměry celého západočeského uhelného revíru. Od doubraveckých sedláků koupil důl Anna. Později založil spolu se svými dcerami Pankrácké težařstvo, které rozšiřovalo těžbu v regionu a otevřelo doly Marta, Silvie, Aurelie a Marie v lokalitě dodnes nazývané Pankrác. Od roku 1866 začal budoval důl Krimmich (pojmenován podle rodového statku F. Pankráce v Kralovicích) coby největší důlní dílo na Nýřansku (v roce 1924 ho dědicové prodali Škodovým závodům v Plzni). Další doly koupil od Pražské železářské společnosti. Největší z nich byl důl Lazarus, který měl nejkvalitnější uhlí, ale častý výskyt nebezpečného úniku metanu.[3] V polovině 60. let byl největším podnikatelem v uhelném průmyslu v obvodu plzeňské obchodní a živnostenské komory. Jeho doly disponovaly vlastní železniční vlečkou.[5]
Zasadil se též o rozvoj Konstantinových Lázní. Roku 1872 koupila budoucí Konstantinovy Lázně plzeňská společnost pod vedením JUDr. Pankraze od Konstantina z Löwensteinů, dříve Nová Ves-lázně. Společnost tam zřídila kolonádu, dala roku 1873 postavit novou lázeňskou dvouposchoďovou budovu (Curhaus, dnes dům Prusík) a založila lázeňský park.[3] Na příjezdu k hlavní lázeňské budově nechala jeho žena Sophia okolo roku 1890 vybudovat mariánskou kapli.
V zemských volbách v roce 1861 usedl na Český zemský sněm za kurii městskou, obvod Plzeň. Uvádí se jako zemský advokát.[8] Oficiálně se nepřihlásil k žádnému politickému či národnostnímu táboru, ale provídeňské kruhy jeho volbu přivítaly. 6. dubna 1861 se pak Pankrác nepřidal k protestu českých poslanců proti prozatímnímu volebnímu a jednacímu řádu sněmu, čímž se vymezil proti české národní reprezentaci. Policie v Plzni následně získala informace, že po návratu z Prahy bude Pankrác vystaven posměšným demonstracím a přijala opatření pro zamezení těmto aktivitám.[9] V roce 1864 Pankrác na sněmu odmítl návrh, aby plzeňské gymnázium bylo definováno jako s českým vyučovacím jazykem.[10]
Zemský sněm ho delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii městskou, obvod Plzeň. 13. prosince 1864 složil slib.[11]
Nadále byl aktivní v komunální politice jako člen obecního zastupitelstva v Plzni.[3] Udržel se zde i po komunálních volbách v roce 1861, kdy se nově dostal i do obecního výboru (městské rady).[12] Do zastupitelstva se nedostal ve volbách v roce 1864, v nichž posílila česká strana. Ani po zpochybnění a následném opakování voleb nebyl úspěšný.[13] Zvolen byl v komunálních volbách v roce 1868, kdy ale opět podával četné právní stížnosti proti jejich průběhu.[14]
Zemřel v roce 1875 a byl pohřben na Mikulášském hřbitově v Plzni. Po jeho smrti zůstal ve vedení Konstantinových Lázní syn Ottmar a po odborné stránce jeho zeť MUDr. Eduard Lenz, jenž se roku 1905 stal majitelem lázní. Jedna z dcer Josefine Anna se vdala za známého plzeňského advokáta JUDr. Josefa Starcka.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ a b c d Hornická historie . obec-tlucna.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
- ↑ a b Josef František Pankraz . starck.webpark.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. (anglicky)
- ↑ a b c d e kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 95.
- ↑ Hledejme národní hrdost. Národní listy. Duben 1882, roč. 22, čís. 102, s. 1. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 82, 84, 91.
- ↑ Národní listy 21. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086915&picp=&it=&s=djvu
- ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 99.
- ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 106.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 98.
- ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 107.
- ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 112.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk