A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jazyk | |
---|---|
Organizace | |
Dějiny | |
Kultura | |
Literatura | |
Úhly pohledu | |
Esperantská literatura patří mezi nejmladší světové literatury, protože začala vznikat teprve po zveřejnění esperanta v roce 1887. Nejdříve vznikala literatura překladová, podobně jako u národních literatur, ale brzy se začala objevovat i původní díla. Charakteristickým znakem je různá národnost esperantských autorů.
Překlady, které výrazně ovlivnily literární esperanto
- Bible – jako v jiných jazycích měl i pro esperanto velký vliv překlad Bible, zdroj všeobecně známých rčení, přísloví, obratů (Starý zákon přeložil sám autor esperanta Zamenhof, Nový zákon Britská biblická společnost).
- La faraono – historický román Bołeslawa Pruse (překlad Kazimerz Bein, zvaný Kabe) z roku 1901 je dodnes považován za nejkrásnější esperantskou knihu, vzor hutného, elegantního stylu, učebnice esperantské stylistiky.
- Sinjoro Tadeo (Pan Tadeáš) – veršovaný román Adama Mickiewicze (překlad A. Grabowski, 1918) položil základy esperantské poezie, protože překladatel musel do omezeného počtu slabik vecpat co nejvíce informací a dodržet přitom veršové stopy. Tvořil slovesa přímo z podstatných a přídavných jmen bez pomocných sloves, místo předložkových tvarů zaváděl příslovce a objevil další stylistické možnosti, které poezie využívá dodnes.
- Cezaro – historický román Mirka Jelušiče není sám o sobě významný, ale překlad Ivo Rotkviče (1934) plně rozvinul slovotvorné možnosti esperanta pomocí předpon, přípon, skládáním slov, metaforami, vtipnými obraty, ukázal skryté možnosti jazyka, které si do té doby nikdo ani neuvědmoval.
Mohli bychom uvést ještě řadu význačných překladů, ale kultura každého jazyka se opírá především o původní díla.
Začátky původní esperantské literatury
- Zamenhof – Prvním spisovatelem, který v esperantu psal byl přirozeně jeho tvůrce – Ludvík Lazar Zamenhof. Sám napsal několik básní a přeložil některá významná díla ostatních autorů – např. pohádky Hanse Christiana Andersena Císařovy nové šaty (La novaj vestoj de la reĝo), Malá mořská víla (La virineto de maro), Shakespearova Hamleta (Hamleto, reĝido de Danujo), Gogolova Revizora (La Revizoro), romantické drama Friedricha Schillera Loupežníci (La Rabistoj) a mnoho částí ze Starého zákona.
- Borovko – Ukrajinský esperantista Nikolaj Afrikanovič Borovko napsal pravděpodobně první esperantský thriller – En la tombo (V hrobě)[1]. Novela vyšla v roce 1892 v časopisu La Esperantisto. Také přeložil Puškinovo drama Kamenný host (La ŝtona gasto).
- Boulogne-sur-Mer – Velkým impulzem pro původní tvorbu byl první Světový kongres v roce 1905 bve francouzském přístavním městě Boulogne-sur-Mer.
- Valliene – První dva původní romány v esperantu napsal francouzský lékař a esperantský překladatel Henri Vallienne. V roce 1907 napsal román Kastelo de Prelongo (Hrad Prelongo) a o rok později román Ĉu li? (On?). Kromě toho přeložil také Vergiliovu Aeneis (Eneado), Ovidiovy Proměny (La Metamorfozoj) i Manon Lescaut francouzského romanopisce Antoina Françoise Prévosta.
- Luyken – Němec Heinrich August Luyken je autorem čtyř románů, „Pro Iŝtar“ (Za Ištaru) nás zavádí do doby biblického Joba, další romány jsou ze současnosti: Paolo Debenham, Mirinda amo (Podivuhodná láska), Stranga heredaĵo (Podivné dědictví).
- Bulthuis – Nizozemec Hendrik Bulthuis měl pozoruhodný vypravěčský talent. Román „Idoj de Orfeo“ (Děti Orfeovi) popisuje život tří chudých chlapců žijících v různých zemích, kteří měli velký hudební talent. „Jozef kaj la ezino de Potifar“ (Josef a Putifarka) se odehrává v současnosti, „La Vila Mano“ (Chlupatá ruka) popisuje pověrčivost venkovanů a „Inferio“ (Peklo) se odehrává na ostrově nevidomých, žijících v harmonii, kterou vyspělé civilizace neznají.
- Schulhof – K růstu antimilitaristické poezie přispěl také český esperantista Stanislav Schulhof. Vydal několik básnických sbírek: Per espero al despero (Nadějí k beznaději) věnovanou památce rodičů, Kion la vivo alportis (Co život přinesl) věnovanou Janu Amosi Komenskému, Aŭtunaj floroj (Podzimní květy) věnovanou Ludvíku Lazaru Zamenhofovi.
- Širjaev – Ruský esperantista Ivan Genadievič Širjaev do roku 1930 sepsal celkem 2092 článků pod názvem Esperanto-Enciklopedio, které se později staly základem pro Encyklopedii esperanta (Enciklopedio de Esperanto), která vyšla o tři roky později. Jeho první román Sen titolo (Bez názvu) vyšel až v roce 1995. V následujících dvou letech po prvním Světovém kongresu napsal soubor povídek Sep rakontoj (Sedm povídek) a povídku La ciganino (Cikánka), která vyšla i v tisku Brailovým písmem.
Rozvinutá původní tvorba
- Baghy – Po první světové válce přinesl svěží dech esperantské poezii maďarský básník Julio Baghy. Jeho první básnická sbírka Preter la vivo (Mimo život) získala pro básnické obrazy nové významy. Další básnické sbírky potvrzují jeho hledání nových forem. V románech se prezentuje jako bojovník za mír. V románu Viktimoj (Oběti) předkládá svoje zážitky ze zajateckého tábora na Sibiři, kde byl během První světové války vězněn.
- Kalocsay – Současníkem a kolegou Baghyho byl Kalmán Kalocsay, často považovaný za největší osobnost esperantské literatury. Společně založili nakladatelství „Literatura Mondo“ a stejnojmenný literární časopis. Zatímco Baghy psal jen původní texty, Kalocsy převážně překládal (Dante, Madách, Petöfi, Shakespeare, Heine), psal však také původní poezii, především se mu připisuje sbírka erotických sonetů „Sekretaj sonetoj“ (Tajné sonety) vydaně pod pseudonymem.
- Schwartz – Francouz Raymond Schwartz je humorista, autor vtipných básní, próz, kabaretů, avšak i velkého generačního románu „Kiel akvo de l' rivero“ (Jako voda v řece).
Moderní autoři
- Boulton – Angličanka Marjorie Boulton je básnířka velmi intimních básnických cyklů: „Kontralte“ (Alt, 1955), „Eroj“ (Zlomky, 1958), „Cent ĝojkantoj“ (Stovka radostných písní, 1957), o světlých stránkách života, „Kvarpieda kamarado“ (Čtyřnohý kamarád, 1964), deník kotěte a „Dek du piedetoj“ (Dvanáct nožiček, 1964), také o koťatech. Autorka divadelní hry: „Virino ĉe landlimo“ (Žena na státní hranici, 1959) a veršované divadelní hry „Ĉe l'akvo de forgeso“ (U vody zapomnění).
- Auld – Skot William Auld je jedním z největších esperantských básníků, jehož básně vycházejí v řadě esperantských časopisů a revuí. Část jeho díla vyšla ve sborníku Kvaropo (Čtveřice). Jeho významným dílem je „La Infana Raso“ (Dětská rasa), epopej o 25 zpěvech, obsahující celou filozofii autora, další díla: „Unufingraj Melodioj“ (Jednoprsté melodie), „Spiro de l' pasio“ (Dech vášně), „Humoroj“ (Nálady).
- Píč – Čech Karel Píč je vysoce oceňovaný básník i prozaik. Jeho román „La Litomiŝla tombejo“ (Litomyšlský hřbitov) s autobiografickými rysy vyvolal nadšení i rozhořčení pro odvážné experimentování s jazykem, podobně jako „Klaĉejo“ (Klepárna, 1987) kde popsal klepny v jednom domě neznámého města.
- Urbanová – Češka Eli Urbanová byla vysoce nadaná básnířka, vyznamenávána na mezinárodních literárních soutěžích za básnické sbírky „Nur tri kolorojn“ (Jen tři barvy), „El subaj fontoj“ (Ze spodních pramenů), „Peza vino“ (Těžké víno, 1996) a dalších. Senzaci způsobil její autobiografický román „Hetajro dancas“ (Hetéra tančí).
- Steele – Australan Trevor Steele jeden z nejplodnějších a nejúspěšnějších esperantských autorů. Autor rozsáhlých románů „Sed nur fragmento“ (Ale pouze fragment, 1987); „Apenaŭ papilioj en Bergen-Belsen“ (Sotva motýlci v Bergen-Belsenu, 1994); „Neniu ajn papilio“ (Vůbec žádný motýl, 2000); „La fotoalbumo“ (Fotoalbum), „Dio ne havas eklezion“ (Bůh nemá církev), „Kaj staros tre alte“ (A bude stát vysoko) – pokus o realistický pohled na Ježíšův život.
Skupiny
Nebeletristická literatura
Émile Boirac – Eugen Lanti – Ivo Lapenna – Jaroslav Mařík – Julie Šupichová – Paul Neergaard – Vlastimil Novobilský – Jan Werner
Překladová literatura
A. D. Atanasov – Kazimierz Bein (Kabe) – Vilmos Benczik – Josef Cink – Theodor Čejka – Ján Valašťan Dolinský – Ota Ginz – Ľudo Izák – Hector Hodler – Rudolf Hromada – Stanislav Kamarýt – Theodor Kilian – František Lorenc – Miloš Lukáš – Tomáš Pumpr – Ivo Rotkvić – Pavel Rosa – Eva Seemannová – Adolf Staňura – Magda Šaturová – Maria Šidlovskaja – Albert Škarvan – Josef Vondroušek
Původní beletrie
Reference
- ↑ STEPANOV, Nikolaj. MIRINDA ANTIKVAĴO RETROVITA . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (esperanto)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Esperantská literatura na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk