A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ernst von Plener | |
---|---|
Ministr financí Předlitavska | |
Ve funkci: 12. listopadu 1893 – 19. června 1895 | |
Předchůdce | Emil Steinbach |
Nástupce | Eugen von Böhm-Bawerk |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: ??? – ??? | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1873 – 1895 | |
Člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1900 – ??? | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Ústavní strana (Klub liberálů – staroněmci) (Sjednoc. levice) (Německorak. klub) (Sjednoc. něm. levice) |
Narození | 8. října 1841 Cheb Rakouské císařství |
Úmrtí | 29. dubna 1923 (ve věku 81 let) Vídeň Rakousko |
Místo pohřbení | Hietzingský hřbitov |
Rodiče | Ignaz von Plener |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | diplomat, ekonom, spisovatel, soudce a politik |
Ocenění | Řád červené orlice 1. třídy Řád železné koruny velkokříž Císařského řádu Leopoldova |
Commons | Ernst von Plener |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ernst von Plener (18. října 1841 Cheb[1] – 29. dubna 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik, předák německorakouské Ústavní strany, v letech 1893–1895 ministr financí Předlitavska.
Biografie
Jeho otcem byl rakousko-uherský politik a ministr vlády Předlitavska Ignaz von Plener. Ernst von Plener vystudoval v letech 1858–1862 právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1863 získal titul doktora práv. Působil pak v rakouské diplomacii ve Francii a Velké Británii, kde se zabýval rozborem anglického parlamentarismu.[2]
V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde převzal mandát svého otce.[2] Zvolen byl za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Cheb. Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879, volbách do Říšské rady roku 1885 a volbách do Říšské rady roku 1891.[3]
Stejně jako otec se v parlamentu angažoval v liberální a centralistické tzv. Ústavní straně. Byl jejím předákem. Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[4] V některých otázkách jako okupace Bosny a Hercegoviny, s níž nesouhlasil, nebo kontroverze okolo slovinského gymnázia v Celji, se ale se stranou názorově rozcházel. Byl rovněž odpůrcem volební reformy a podporoval zachování kuriového systému. V státoprávních otázkách byl centralistou, zastáncem jednotného státu a odpůrcem státoprávních aspirací neněmeckých národností. Odmítal Stremayrova jazyková nařízení.
Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[5] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[6] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[7] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[8] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[9]
V roce 1890 se podílel na pokusu o česko-německé vyrovnání v Čechách (takzvané punktace). Punktace hodnotil jako úspěch českých Němců („Dnes můžeme konstatovat, že se síle a vytrvalosti německého lidu v Čechách podařilo dosáhnout velikých úspěchů.“), ale Češi nakonec tuto dohodu odmítli. Již od poloviny 80. let 19. století byl zastáncem rozdělení Čech podle etnických hranic. Zasedal na Českém zemském sněmu.[2][10]
V roce 1893 se podílel na pádu vlády Eduarda Taaffeho. Když totiž předseda vlády Taaffe navrhl zásadní reformu volebního systému, utvořila se proti němu v parlamentu okamžitě protivládní většina. Ještě téhož dne se v kuloárech Říšské radě sešel Plener coby předák liberálů a Karl Sigmund von Hohenwart, hlavní postava konzervativní německorakouské (dosud provládní) pravice.[11] 12. listopadu 1893 se pak stal ministrem financí Předlitavska v následné vládě Alfreda Windischgrätze. Ve vládě setrval do 19. června 1895.[12] Jako ministr se zabýval zejména daňovou reformou.[2]
Po odchodu z vlády opustil dočasně aktivní politiku, protože dopisem z 2. července 1895 rezignoval i na poslanecké křeslo v Říšské radě. Zastával potom v letech 1895–1918 post prezidenta vrchního účetního dvora.[3][2][13] V roce 1900 se stal členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Politicky nadále patřil k zastáncům liberalismu a stoupencům německého charakteru Rakouska. Takto se prezentoval ještě ve svém posledním vystoupení ve sněmovně v roce 1918, kdy kritizoval pacifistické tendence poslední předlitavské vlády Heinricha Lammasche.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: , 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Plener, Ernst Frh. von (1841-1923), Politiker, s. 122. (německy)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
- ↑ Výsledek voleb. Našinec. Červen 1885, čís. 69, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
- ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
- ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 320, 359–360, 392, 396.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 424–426.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 682.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst von Plener na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ernst von Plener
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk