A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Eliška Pešková | |
---|---|
Eliška Pešková (1883) | |
Narození | 1. července 1833 Praha Rakouské císařství |
Úmrtí | 23. května 1895 (ve věku 61 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Příbuzní | Matylda Pešková (sourozenec) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eliška Pešková, rozená Elisabeth Peschke, provdaná Eliška Švandová ze Semčic (1. července 1833 Praha – 23. května 1895 Praha), byla česká divadelní herečka.
Život
Pocházela z dvojjazyčné rodiny hostinského z Platnéřské ulice v Praze. Její otec byl Němec, rodák z Vratislavi, usazený v Praze.[1] Její matka byla Češka. Přes léto měl otec pronajatou restauraci u německého divadla v Karlových Varech. Její mladší sestrou byla pedagožka a překladatelka Matylda Pešková. Ve čtrnácti letech se stala žačkou členky německé zemské činohry Niny Herbstové (ještě jako Elisabeth Peschke),[1] později se stala členkou souboru Divadla sv. Mikuláše. V roce 1849 vystoupila poprvé v Praze v několika rolích, a to s velkým úspěchem. Později byla angažována v Teplicích, ještě téhož roku ji ale pozval do Prahy Josef Kajetán Tyl a osobně ji naučil hrát v češtině. V roce 1849 vystoupila ve své první české roli v nově otevřené Aréně v Pštrosce, již jako Eliška Pešková.[1] Brzy se stala jednou z nejpopulárnějších členek českého zemského (Stavovského) divadla.
V roce 1850 se provdala za známého divadelníka Pavla Švandu ze Semčic a začala vystupovat v jeho divadelní společnosti. Z Prozatímního divadla byla po neshodách s hlavním režisérem Josefem Jiřím Kolárem v roce 1870 propuštěna se zdůvodněním, že zmeškala představení.[1] Vystupovala pak již jen ve Švandově společnosti. Jejím hlavním oborem byly role sentimentálních milovnic v salónních komediích; většina her, v nichž hrála, je již zapomenuta. Ovlivnila mnoho českých hereček své a následující generace. Sama také napsala asi dvacet dramat, z velké části dramatizace jiných literárních děl, údajně na 600 dramat také přeložila z francouzštiny a němčiny.
Citát
"Neznali jste Peškovou? Pak nevíte, co je to veseloherní herečka!", říkávali staří Pražané mladým. A skutečně stěží by se byla našla jí podobná. Vyšplhala se z copatých, prostořekých žabek do salónních subret, v nichž zahrocovala pointy v bodavé šípy, a dospívala v plamennou debatérku. Léta formovala její projev. Získal na jasnosti a ostrosti...Její nejpádnější zbraní byla ovšem bezprostřednost výrazu, tryskající z nevyčerpatelné svěžesti její osobnosti.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d DEYL, Rudolf. Vavříny s trny. Praha: Československý spisovatel 1973, str. 13 až 17.
- ↑ DEYL, Rudolf . Vavříny s trny. Praha: Československý spisovatel 1973, str. 22–23.
Literatura
- BOLESLAVSKÝ, Josef Mikuláš. Divadelní almanah : 1869. Praha: Mikuláš a Knapp, 1869. Dostupné online. Heslo Pešková Eliška, s. 209.
- ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha : Orbis, 1960, str. 53, 56–7, 81, 87, 89, 91, 110, 298, 301, 304
- ČERNÝ, František. Kapitoly z dějin českého divadla. Praha: Academia, 2000, str. 85, ISBN 80-200-0782-2
- ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha: Mladá fronta, 1978, str. 59, 89
- DEYL, Rudolf. Vavříny s trny. Praha: Československý spisovatel, 1973, str. 13–34
- NERUDA, Jan. Ve službách českého divadla. Praha: vydal L. Mazáč, 1927, str. 195–6.
- PEŠKOVÁ, Eliška. Zápisky české herečky. Praha: Knapp, 1886. Dostupné online. Vzpomínky významné české herečky Elišky Peškové, manželky Pavla Švandy ze Semčic a zakladatelky smíchovské divadelní arény.
- TEICHMAN, Josef. Postavy českého divadla a hudby. Praha: Orbis, 1941, str. 21–5, 69
- VODÁK, Jindřich. Cestou. Praha: Melantrich, 1946. Kapitola Stoletá Eliška Pešková, s. 220–223.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliška Pešková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eliška Pešková
- Encyklopedické heslo Pešková v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Eliška Pešková v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk