A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dioptrice | |
---|---|
Titulní strana knihy Dioptrice z roku 1611 | |
Autor | Johannes Kepler |
Datum vydání | 1611 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dioptrice je spis Johanna Keplera vydaný roku 1611. Johannes Kepler v něm položil základy nového oboru – geometrické optiky. Dioptrika je druhá a poslední Keplerova kniha věnovaná optice.
Souvislosti vzniku
První rozsáhlá Keplerova práce zaměřená na optiku byla Optika z roku 1604. Plný název díla zněl Ad Vitellionem Paralipomena, Quibus Astronomiae Pars Optica Traditur, česky Dodatky k Vitellovi, které zušlechtí Optickou část astronomie. V této průlomové práci Kepler vyjasnil podstatu zobrazení a rozlišil obsah pojmů obraz (pictura) a vjem (imago). Hlavní smysl díla směřoval ke zpřesnění měření polohy hvězd, ovlivňovaném refrakcí světla v zemské atmosféře. Bylo určeno zejména velkému pozorovateli Tycho Brahemu. Zpřesnění pozorování mělo sloužit velké vědě, mělo rozhodnout o formě světa. Funkce čoček zde byla popsána jen krátce a okrajově.
Když nizozemští řemeslníci přišli v září 1608 na trh s dalekohledy, nastal v Evropě velký zájem o nový přístroj a mnoho předních vědců doby se snažilo pochopit jeho funkci. Galileo svým spisem Poselství hvězd v březnu 1610 s genialitou velkého vědce popsal čtyři velké objevy učiněné na obloze dalekohledem tak fascinujícím způsobem, že dodnes budí úžas. Galileo měl řadu protivníků, univerzitních rivalů, kteří nesnášeli jeho rostoucí velikost a snažili se jeho práci znevážit. Kepler ale Galilea okamžitě podpořil zveřejněním své Rozpravy s hvězdným poslem v květnu 1610 a vlastními pozorováními, která vyšla tiskem v září 1610. Během srpna a září 1610 se Kepler vrátil k problematice optiky. Pod vlivem velkého zájmu o dalekohled napsal Kepler během srpna a září 1610 spis Dioptrice - první praktickou teorii optických přístrojů, první učebnici geometrické optiky. Jako autor Optiky z roku 1604, byl k tomu ze všech vědců své doby nejvíce připraven.
Obsah knihy
Původní vydání z roku 1611 má tři části. První obsahuje věnování kolínskému arcibiskupovi Ernstovi von Bayern. Tato část není jen formální. Vyjadřuje Keplerovu opravdovou vděčnost za zapůjčení dalekohledu k vlastním pozorováním nebeských těles, která mohl v průběhu roku 1610 provádět. Od Galilea se Kepler zapůjčení dalekohledu nedočkal.
Druhá rozsáhlejší část je Keplerův úvod, ve kterém shrnuje a kriticky hodnotí vše významné, co bylo v optice uděláno. Velmi čtivý text, doplňuje nejnovějšími Galileovými dopisy s šiframi a svým tápáním o podstatě objevů.
Třetí část je vlastní Dioptrika, vědecký text své doby, obsahující 141 článků představujících definice, propozice, úlohy a poznámky. V době vzniku knihy nebyl ještě znám zákon lomu. Pro malé úhly používal Kepler zákon úměrnosti mezi úhlem lomu a dopadu. To mu umožnilo určit polohu ohniska spojné čočky. Navrhl konstrukci nového typu dalekohledu složeného ze dvou spojných čoček (Keplerův dalekohled), který později realizoval Christopher Scheiner. Keplerův dalekohled je dnes nejužívanějším dalekohledem. Kepler podrobně popsal funkci tehdy již známého holandského dalekohledu tvořeného spojným objektivem a rozptylným okulárem. Ukázal na možnost upravit holandský dalekohled jako projekční systém (teleobjektiv) zobrazující objekty na stínítko. Určil závislosti mezi poloměry ploch čoček a zvětšením dalekohledu a ukázal na možnosti kombinace čoček.
Samotný název knihy Dioptrika Kepler vytvořil a navrhl užívat pro optické systémy využívající lom světla (refrakci) jako paralelu k užívanému slovu katoptrika, které se vztahovalo k zrcadlovým optickým systémům. Tento název se ujal jak dokazují stejné názvy knih Keplerových následovníků Decarta, Huygense a mnoha dalších. Dnes se tento výraz pro vědu zabývající se refrakcí používá jen ojediněle, ale z něho odvozená dioptrie (jednotka optické mohutnosti) je všeobecně známa.
Reference
- Johannes Kepler, Dioptrika, překlad: Mojmír Petráň, Olomouc, Vladimír Chlup 2011. ISBN 978-80-903958-3-1
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk