Diamagnetismus je forma magnetismu, která se objevuje jen v přítomnosti vnějšího magnetického pole. Vložením diamagnetické látky do vnějšího magnetického pole dojde v látce k zeslabení magnetického pole; látka je magnetickým polem odpuzována. Látka vykazující diamagnetické vlastnosti se označuje jako diamagnetikum nebo diamagnetická látka.

Podstata diamagnetismu

Diamagnetické látky (diamagnetika) jsou složeny z částic (atomů), jejichž výsledný magnetický moment je nulový. Pokud se diamagnetická látka ocitne ve vnějším magnetickém poli, změní se poněkud uspořádání elektronových obalů atomů látky, čímž vzniknou magnetické dipóly, jejichž magnetické pole působí proti vnějšímu magnetickému poli. V látce tak dochází k mírnému zeslabení vnějšího magnetického pole.

Diamagnetické materiály

Mezi diamagnetické látky lze zařadit např. uhlík, bismut, měď, síru, zlato, vodu apod.

Ideálními diamagnetiky jsou supravodiče I. typu.

Odkazy

Literatura

• Jean Mooser a Vincenc Strouhal: Diamagnetismus v akci: Mooserova „operace“ krátkozrakosti (1898) a Geimova létající žába (1998), Československý časopis pro fyziku 1/2012, str. 59-61

Související články

• Magnetizace
• Feromagnetismus
• Paramagnetismus

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Diamagnetismus na Wikimedia Commons
• Příklad diamagnetismu vody a uhlíku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.