A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Den Země | |
---|---|
Neoficiální vlajka Dne Země od Johna McConnella používá The Blue Marble - snímek Země z Apolla 17. | |
Oficiální název | Den Země |
Slavený | každoročně |
Druh | připomínkový den OSN |
Začátek | 1970 |
Datum | 22. dubna |
Den Země je každoroční akce, která se koná 22. dubna a jejímž cílem je podpořit ochranu životního prostředí. Poprvé se konal 22. dubna 1970, nyní zahrnuje širokou škálu akcí, které celosvětově koordinuje EARTHDAY.ORG (dříve Earth Day Network).[1] Do akcí se zapojuje přibližně 1 miliarda lidí ve více než 193 zemích.[1][2][3] Oficiálním tématem pro rok 2024 je „Planeta vs. plasty“.
V roce 1969 na konferenci UNESCO v San Francisku navrhl mírový aktivista John McConnell, aby se den na počest Země a myšlenky míru poprvé slavil 21. března 1970, první jarní den na severní polokouli. Tento den přírodní rovnováhy byl později schválen v proklamaci, kterou napsal McConnell a podepsal generální tajemník OSN U Thant. O měsíc později navrhl senátor Spojených států Gaylord Nelson uspořádat 22. dubna 1970 celonárodní ekologické vzdélávací fórum. Jako národního koordinátora najal mladého aktivistu Denise Hayese. Nelson a Hayes akci přejmenovali na „Den Země“. Denis a jeho spolupracovníci rozšířili akci nad rámec původního nápadu na vzdělávací fórum, tak, že zahrnovala celé Spojené státy. Do ulic vyšlo více než 20 milionů lidí a první Den Země zůstává největším jednodenním protestem v dějinách lidstva. Klíčoví partneři, kteří nebyli zaměřeni na životní prostředí, hráli významnou roli. Pod vedením odborového předáka Waltera Reuthera byla například organizace United Auto Workers (UAW) nejvýznamnějším externím finančním a provozním podporovatelem prvního Dne Země.[4][5][6] Podle Hayese: „Bez UAW by první Den Země pravděpodobně propadl!“[7] Nelson později za svou práci obdržel prezidentskou medaili svobody.[8][9] První Den Země byl zaměřen na Spojené státy. V roce 1990 jej Denis Hayes, původní národní koordinátor z roku 1970, přenesl na mezinárodní úroveň a zorganizoval akce ve 141 zemích.[10][11][12] Na Den Země 2016 podepsaly Spojené státy, Velká Británie, Čína a 120 dalších zemí přelomovou Pařížskou dohodu. Tímto podpisem byla splněna klíčová podmínka pro vstup v platnost historického návrhu smlouvy o ochraně klimatu, který byl přijat konsensem 195 zemí přítomných na konferenci OSN o změně klimatu v Paříži v roce 2015. Řada komunit se zapojila do akcí Týdne Země, což je celý týden aktivit zaměřených na environmentální problémy, kterým svět čelí.[13] Padesáté výročí Dne Země 2020 si připomnělo více než 100 milionů lidí po celém světě v rámci akce, která je označována za největší masovou online mobilizaci v historii.[3] Podobnou, ale samostatnou akci, Světový den životního prostředí, organizuje Organizace spojených národů a každoročně se slaví 5. června.Od roku 1990 se Den Země slaví také v České republice. Jednou z prvních oslav byl studentský happening s Matkou Země a Blanickými rytíři, kteří byli zváni, aby pomohli Zemi od odpadů, klimatických změn a přebujelého konzumerismu. Organizovala česko-americká Earthlinks Foundation.
Historie
Únik ropy v Santa Barbaře v roce 1969
28. ledna 1969 došlo k výbuchu vrtu Platform A, který společnost Union Oil vyvrtala 10 km od pobřeží Santa Barbary v Kalifornii. Uniklo více než 11 milionů litrů ropy a zahynulo více než 10 000 mořských ptáků, delfínů, tuleňů a lachtanů. V reakci na tuto katastrofu se zmobilizovali aktivisté, kteří vytvořili ekologické předpisy, ekologickou výchovu a Den Země. Mezi zastánce Dne Země patřili lidé, kteří stáli v první linii boje proti této katastrofě, Selma Rubinová, Marc McGinnes a Bud Bottoms, zakladatel organizace Get Oil Out.[14] Denis Hayes, organizátor prvního Dne Země, uvedl, že senátora Gaylorda Nelsona z Wisconsinu inspiroval k vytvoření Dne Země letecký pohled na ropnou skvrnu v kanálu Santa Barbara o rozloze 2 100 km2.[15][16]
Den Země 1970
Semínka, z nichž vyrostl první Den Země, zasadil wisconsinský senátor Gaylord Nelson. Nelson, zapálený ochránce přírody a bývalý guvernér Wisconsinu, který byl ve dvou funkčních obdobích, dlouho hledal způsoby, jak zvýšit význam životního prostředí jako politického tématu. Mimořádná pozornost, kterou vzbudila kniha Rachel Carsonové Mlčící jaro z roku 1962, slavná fotografie NASA z Měsíce z roku 1968 s názvem Východ Země, syté zpravodajství o úniku ropy v Santa Barbaře[17] a požár řeky Cuyahoga na začátku roku 1969[18] vedly Nelsona k myšlence, že nastal čas pro ekologickou iniciativu. Na základě rozhovorů se svými spolupracovníky a s Fredem Duttonem,[19] významným demokratickým činitelem, který byl manažerem prezidentské kampaně Roberta Kennedyho, nabyl Nelson přesvědčení, že jako takový prostředek by mohly sloužit ekologické přednášky na univerzitních kampusech.[20]
Ve stovkách univerzitních kampusů se konaly přednášky v rámci debaty o válce ve Vietnamu. Obecně odrážely rozpor mezi těmi, kdo považovali Vietnam za hráz, která má zabránit tomu, aby další země dominově směřovaly ke komunismu, a těmi, kdo věřili, že válka je poslední fází nacionalistické, antikolonialistické kampaně[21] Vietnamců, kteří bojovali proti Číně, pak Francii, Japonsku, znovu Francii a nyní Spojeným státům. Tyto debaty vyzdvihly spory o válku v povědomí veřejnosti a získaly do svých řad generaci studentských aktivistů.
Nelson požádal právníka zabývajícího se veřejným zájmem Anthonyho Roismana,[22] aby založil neziskovou organizaci Environmental Teach-In, Inc. a řídil kampaň, a najal malou správní radu. Požádal republikánského kongresmana Petea McCloskeyho,[13] aby se stal spolupředsedou správní rady a zajistil tak zastoupení obou hlavních politických stran.[14]
Dne 20. září 1969 senátor Nelson poprvé oznámil své plány na „ekologické vzdělávání“ v málo propagované přednášce na Washingtonské univerzitě. „Jsem přesvědčen, že stejný zájem, jaký projevila mládež tohoto národa při změně priorit tohoto národa v otázce války ve Vietnamu a občanských práv, lze projevit i o problém životního prostředí. Proto se hodlám postarat o to, aby se došlo k celonárodní vzdělávací diskusi.“[15]
Senátor Nelson dále vybízel k vzdělávacím iniciativám v mnoha dalších projevech. Na listopadové přednášce v Airlie House byl v publiku reportér New York Times. Výsledný článek na titulní straně byl zlomovým bodem.[16] Do Nelsonovy senátní kanceláře začaly chodit dopisy s dotazy z celé země. Článek vzbudil zájem Denise Hayese, tehdy postgraduálního studenta na Harvardu. Hayes odcestoval do Washingtonu a domluvil si se senátorem Nelsonem desetiminutovou návštěvu (která se protáhla na dvě hodiny).[23] Hayes se vrátil na Harvard s listinou, která měla organizovat Boston. Po několika dnech prověřování referencí[24] byl požádán, aby z Harvardu odešel a stal se výkonným ředitelem národní kampaně.[25]
Vzhledem k nehierarchickému desateru doby Hayes navrhl, aby byli lidé jmenováni spíše koordinátory než řediteli. Stal se národním koordinátorem[26] a rychle najal různé regionální koordinátory, tiskového koordinátora, koordinátora pro K-12, koordinátora dobrovolníků atd. V době největšího rozmachu měla národní kancelář několik desítek placených zaměstnanců, z nichž každý vydělával paušálně 375 dolarů měsíčně (což v roce 2023 odpovídá 3 116 dolarům), a více než 100 stálých dobrovolníků.[27]
Když se však talentovaní regionální koordinátoři rozptýlili po celé zemi, narazili okamžitě na dva problémy. Zaprvé, v roce 1970 se koncept „teach-ins“ stal pasé. Kromě toho „teach-ins“ obvykle zahrnovaly debaty a nikdo nebyl pro znečištění. Za druhé, a to je ještě znepokojivější, přední aktivisté na univerzitních kampusech byli hluboce zapojeni do protiválečného hnutí a hnutí za občanská práva. Měli tendenci považovat životní prostředí za rozptýlení.[25]
Odkazy
Související články
- Světový den životního prostředí
- Hodina Země
- Den stromů
- Znečištění ovzduší
- Globální oteplování
- Pátá hodnotící zpráva IPCC
- Pařížská dohoda
- Světový den vody
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Earth Day na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Everything you need to know about Earth Day 2022. The Independent . 2022-04-21 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ These climate heroes are giving us hope on Earth Day. euronews . 2023-04-22 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The 50th Anniversary Of Earth Day Unites Tens Of Millions Of People Across The World In Action And A Multi-Platform Event. web.archive.org . 2021-04-22 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-22.
- ↑ UEHLEIN, Joe. Labor and environmentalists have been teaming up since the first Earth Day. Grist . 2010-04-22 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WAXMAN, Olivia B. Meet ‘Mr. Earth Day,’ the Man Who Helped Organize the Annual Observance. Time. 19-04-2019. Dostupné online.
- ↑ PRICE, Melissa. The Rumpus Interview with Earth Day Organizer Denis Hayes. The Rumpus . 2009-04-22 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UEHLEIN, Joe. Labor and environmentalists have been teaming up since the first Earth Day. Grist . 2010-04-22 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Earth Day | Care2 Healthy Living. web.archive.org . 2013-04-23 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-23.
- ↑ Planet vs. Plastics. Earth Day . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Staff — The Bullitt Foundation. web.archive.org . 2011-08-07 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-07.
- ↑ PRICE, Melissa. The Rumpus Interview with Earth Day Organizer Denis Hayes. The Rumpus online. 2009-04-22 cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Spirit of the First Earth Day | EPA History | US EPA. web.archive.org online. 2010-03-28 cit. 2024-04-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-03-28.
- ↑ a b SNS. Earth Day: Let's pledge to keep our environment clean, says Mamata online. 2018-04-22 cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b UFBERG, Kate Wheeling & Max. ‘The Ocean Is Boiling’: The Complete Oral History of the 1969 Santa Barbara Oil Spill. Pacific Standard online. 2018-11-07 cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b How the 1969 Santa Barbara oil spill sparked Earth Day. KCRW online. 2017-04-21 cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MCGINNES, J. Marc. Environmental Law Series Links Campus and Community in Santa Barbara. The Journal of Environmental Education. 1981-03, roč. 12, čís. 3, s. 4–6. Dostupné online cit. 2024-04-19. ISSN 0095-8964. DOI 10.1080/00958964.1981.10801903. (anglicky)
- ↑ TWITTER. The 1969 Santa Barbara oil spill that changed oil and gas exploration forever. Los Angeles Times online. 2015-05-21 cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAGAZINE, Smithsonian; BOISSONEAULT, Lorraine. The Cuyahoga River Caught Fire at Least a Dozen Times, but No One Cared Until 1969. Smithsonian Magazine online. cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org online. cit. 2024-04-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-26.
- ↑ NEWS, SA. International Mother Earth Day 2022: Theme, Quotes, History, Celebrations online. 2022-04-20 cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ viz např. Bernard Fall. Last Reflections on a War. Doubleday, 1967
- ↑ HALLENBECK, Terri. Meet the 79-Year-Old Man Who Will Oversee Vermont's Energy Future. Seven Days online. cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHARTZ, John. "The 'Profoundly Radical' Message of Earth Day's First Organizer". The New York Times. 2020-04-20. Dostupné online.
- ↑ McCloskeyho kongresový obvod zahrnoval Stanford, kde byl Hayes v předchozím roce předsedou studentské rady, a Hayes se přátelil s Fredem Duttonem a profesorem Paulem Ehrlichem, který byl členem správní rady Teach-In.
- ↑ a b The First Earth Day. HISTORY online. cit. 2024-04-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nan Robertson. Angry Coordinator of Earth Day, New York Times, April 22, 1970
- ↑ GARFIELD, Bob. AD AGE ADVERTISING CENTURY: THE TOP 100 CAMPAIGNS. Ad Age. 1999-03-29. Dostupné online.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Den Země na Wikimedia Commons
- earthday.org - stránky Earth Day Network
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk