A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Aktuální ročník: Davis Cup 2024 | |
 | |
 | |
| Sport | tenis |
|---|---|
| Založeno | 1900 |
| Vlastník | ITF |
| Počet týmů | 18 finále 24 kvalifikační kolo 156 týmů / 839 tenistů (2023)[1] |
| Poslední vítěz |  Itálie (2. titul) |
| Nejvíce titulů |  Spojené státy (32 titulů) |
| Sponzoři | BNP Paribas (2001–2018) Rakuten (2019–2023) |
| Příbuzné soutěže | Billie Jean King Cup juniorský Davis Cup |
| Zakladatel | Dwight F. Davis |
| Web | daviscup.com |
Davis Cup (česky Davisův pohár) je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Prvního ročníku se v roce 1900 zúčastnily Spojené státy a Velká Británie. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 32 ročníků a 29krát odešly jako poražený finalista.
Od února do listopadu 2024 probíhá 112. ročník, do něhož se přihlásilo rekordních 157 družstev.[2] Obhájcem titulu je Itálie, která se v listopadu 2023 po zisku druhé „salátové mísy“ poprvé posunula do čela týmového žebříčku ITF.[3][4]
V letech 1981–2018 se hrála šestnáctičlenná Světová skupina, z níž vzešel celkový vítěz. Změny formátu v letech 2018–2022 vedly ke vzniku kvalifikačního kola v podobě dvanácti mezistátních utkání. Vítězové z něj postupují do finálové fáze s šestnácti celky, která je rozdělena do čtyř základních skupin konaných v září. První dva týmy z každé skupiny pak postupují do osmičlenné vyřazovací fáze finále konané v listopadu. První dvě skupiny kontinentálních zón získaly celosvětový charakter s dvanácti vzájemnými duely a dvěma předcházejícími barážemi. Zachována byla koncepce třetí a čtvrté skupiny kontinentálních zón na týdenní bázi se základními bloky a nástavbovou baráží o konečné umístění. V roce 2023 byla zavedena i pátá skupina zón. Reformu zastřešila investiční skupina Kosmos, v čele se španělským fotbalistou Gerardem Piquém. Během 25 let Kosmos naplánoval do soutěže investovat tři miliardy dolarů.[5] Konkurenční Asociace tenisových profesionálů (ATP) na změny reagovala založením týmového ATP Cupu a od roku 2023 United Cupu. V lednu 2023, po nenaplnění očekávání z nového formátu soutěže, oznámila Mezinárodní tenisová federace ukončení spolupráce se skupinou Kosmos a opětovné převzetí správy nad Davisovým pohárem.[6][7]
Ženskou obdobou mužského poháru je Billie Jean King Cup, který vznikl v roce 1963 u příležitosti 50. jubilea založení Mezinárodní tenisové federace. Od roku 2023 se hraje i smíšená soutěž United Cup, která nahradila mužský ATP Cup a společnou účastí mužů a žen navázala na Hopmanův pohár. Chlapci v kategorii do 16 let hrají juniorský Davis Cup. Pouze Spojené státy, Austrálie, Česká republika a ruský tým pod hlavičkou Ruské tenisové federace vyhrály Davis Cup a Billie Jean King Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu.[8]
V letech 2019–2023 byla globálním partnerem soutěže japonská společnost Rakuten, zaměřená na elektronické obchodování. V této roli nahradila bankovní dům BNP Paribas, který byl titulárním partnerem v letech 2001–2018.[9][10]
Historie
Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USA a Velkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako „salátová mísa“ a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace Austrálie a Nového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie.
Po Davisově smrti v roce 1945 byla tato mezinárodní tenisová soutěž přejmenována podle zakladatele na Davis Cup. Po 2. světové válce také přišla tzv. Hopmanova éra, když Austrálie pod vedením téhož kapitána prošla dvaadvacetkrát do finále z nichž 15 vyhrála. Vedle USA, Velké Británie a Austrálie se vítězství do roku 1973 včetně dočkala ještě Francie. Vše se změnilo o rok později, kdy se ovšem nakonec finále neuskutečnilo. Indie totiž odmítla nastoupit proti Jihoafrické republice kvůli tamnímu apartheidu a o vítězi tak bylo rozhodnuto bez boje.[11] Až v roce 1989 byl do zápasů Davisova poháru začleněn tie-break.
Od roku 1981 byla utvořena šestnáctičlenná světová skupina a systém podskupin. Nejdéle se ve světové skupině bez sestupu udrželo Československo a jako nástupce Česká republika, které ji poprvé a dosud naposledy opustilo až v roce 2005. Jen jednou od zavedení světové skupiny chyběly ještě týmy USA a Švédska.
V roce 2012 proběhl 101. ročník a jubilejní 100. finále Davis Cupu.[12] Obhájcem titulu bylo Španělsko, které se pošesté za uplynulých deset let probojovalo do finále, v němž však prohrálo v Praze s týmem České republiky 2:3 na zápasy. Rozhodovalo se až v posledním pátém zápase, do kterého oba týmy vstupovaly za nerozhodnutého stavu 2:2. Česká dvojka Radek Štěpánek však dokázal porazit světovou jedenáctku Nicolase Almagra 3:1 na sety.[12] Nejdelší zápas v historii Davis Cupu trval 7.02 hodin a byl odehrán 2. února 2013. V ženevském úvodním kole Světové skupiny mezi Českou republikou a Švýcarskem porazili Tomáš Berdych s Lukášem Rosolem Švýcary Stanislase Wawrinku a Marca Chiudinelliho po setech 6–4, 5–7, 6–4, 6–7 a 24–22.[13]
Na pravidelném každoročním zasedání shromáždění Mezinárodní tenisové federace v chilské metropoli Santiagu padlo 25. září 2015 rozhodnutí týkající se koncovky zápasu. Od Davis Cupu 2016 byl v pátém rozhodujícím setu zaveden tiebreak pro všechny zápasy. Skončil tak tradiční model, v němž bylo třeba k zisku této sady rozdílu dvou gamů. Cílem bylo omezení dlouhých maratonských utkání. Davis Cup se tak připojil k US Open, jenž jako jediný z grandslamů uplatňoval toto pojetí.[14]
Davis Cup 2021 byl v důsledku koronavirové pandemie rozložen do dvou kalendářních let 2020 a 2021. Původně měl být dohrán v listopadu 2020. Po přerušení tenisové sezóny v březnu 2020 se již v daném roce neuskutečnil žádný daviscupový zápas. O rok odložený finálový turnaj se tak konal v Innsbrucku, Madridu a Turíně až v listopadu a prosinci 2021.[15] Vítězné Rusko hrálo pod neutrálním statusem v důsledku aféry státem řízeného dopingu, oficiálně pod hlavičkou Ruské tenisové federace bez užití vlajky, hymny a názvu Ruská federace.[16][17] V roce 2022 pak ruský tým nemohl trofej obhajovat, když byl po únorovém zahájení ruské invaze na Ukrajinu v březnu téhož roku vyloučen ze soutěže spolu s Běloruskem.[18] Zákaz startu trval i v ročníku 2023.
Jediná Velká Británie odehrála do roku 2023 všech 111 ročníků soutěže.[19]
2018–2023: Vývoj formátu soutěže
Na srpnovém zasedání 2017 řídící organizace Mezinárodní tenisové federace (ITF) v Ho Či Minově Městě došlo k návrhu revolučních změn, které nebyly souhrnně přijaty. Přesto bylo rozhodnuto o testování některých změn v Davisově poháru 2018 s cílem zatraktivnění soutěže. Od roku 2018 tak byl zaveden nový herní formát pro první a druhé skupiny kontinentálních zón, které začaly probíhat jen v pátek a sobotu s utkáními zkrácenými na dvě vítězné sady. Týmy může tvořit až pět namísto čtyř tenistů. Při rozhodnutí duelu ve čtvrté dvouhře, se již nehraje pátý singl, a pokud již o vítězi rozhodla sobotní čtyřhra, konala se v neděli pouze jedna dvouhra.[20]
V důsledku přijaté reformy Davis Cupu v srpnu 2018 na zasedání ITF v Orlandu se v daném roce uskutečnil poslední ročník Světové skupiny s šestnácti členy a vyřazovacím systémem již od osmifinálové fáze. Mezistátní utkání se naposledy hrála ve třech dnech, na tři vítězné sety a v domácím prostředí jednoho z dvojice soupeřů.[21][22] Proti změně formátu prosazované vedením ITF v čele prezidentem Davidem Haggertym se postavily některé velké tenisové svazy v Evropě, včetně Německa, Velké Británie a České republiky, rovněž tak Austrálie. Předmětem kritiky se stalo zejména přerušení 118leté tradice formátu soutěže.[23] Podporu reformě naopak vyjádřily Spojené státy či Francie. Návrh obdržel nutnou dvoutřetinovou většinu, s podílem 71,4 % hlasujících.[5][24]
V roce 2019 byl zaveden jednotýdenní finálový turnaj s 18 účastníky na neutrální půdě. Formát mezistátního utkání, hraného v jediném dni, představuje dvě dvouhry a čtyřhru na dvě vítězné sady. Do finálového turnaje se automaticky kvalifikují semifinalisté z předchozího ročníku, dva výběry získávají divokou kartu a zbylých dvanáct celků postupuje z kvalifikačního kola. To má charakter mezistátního duelu do tří vítězných bodů ve dvou hracích dnech, s celkovou účastí dvaceti čtyř týmů, které tvoří dvojice. Kvalifikační kolo je hráno během března a poražení sestupují do zářijové 1. světové skupiny daného ročníku.[21][22]
V letech 2019 a 2021 se listopadové finále konalo ve formátu šesti tříčlenných skupin, z nichž vítězové a dva nejlepší týmy z druhých míst (dle nejvyššího poměru utkání, případně setů a her) postoupili do čtvrtfinále hraného vyřazovacím systémem.[21][22] V roce 2022 byl počet finalistů zredukován na šestnáct (12 z kvalifikačního kola, 2 finalisté předchozího ročníku, 2 divoké karty). Čtyři města získala zářijové pořadatelství čtyř finálových skupin ve formátu každý s každým. První dva celky z každé skupiny postupují do listopadové vyřazovací fáze, probíhající od čtvrtfinále v jediném dějišti.[25]
V roce 2020 došlo ke změně charakteru 1. a 2. skupin tří kontinentální zón, které byly v zářijovém termínu globalizovány do 1. a 2. světové skupiny, s předcházejícími dvěma březnovými barážemi. V každé světové skupině i baráží se koná dvanáct vzájemných duelů do tří vítězných bodů ve dvou dnech, se čtyřmi dvouhrami a čtyřhrou jako třetím utkáním v pořadí. Kontinentální zóny 3. a 4. skupin byly zachovány ve formátu jednotýdenních základních bloků a barážové nástavby o konečné umístění, s dvěma dvouhrami a jednou čtyřhrou, do dvou vítězných bodů.[26][5] V roce 2023 byla zavedena 5. skupina zón.
| Formát Davisu Cupu od 2020[26] | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Březen | Září | Listopad | |||||||||
| Finále – skupiny | Finále – K.O. systém | ||||||||||
 12 vítězů
|
16 týmů | 5 dní | 4 skupiny | 2 dvouhry 1 čtyřhra |
8 týmů | 5 dní | vyřazovací fáze |
2 dvouhry 1 čtyřhra | |||
| Kvalifikační kolo | |||||||||||
| 24 týmů | 2 dny | 12 zápasů doma/venku |
4 dvouhry 1 čtyřhra | ||||||||
 12 poražených |
 |
1. světová skupina | |||||||||
| 12 vítězů
|
24 týmů | 2 dny | 12 zápasů doma/venku |
4 dvouhry 1 čtyřhra | |||||||
| Baráž 1. světové skupiny | |||||||||||
| 24 týmů | 2 dny | 12 zápasů doma/venku |
4 dvouhry 1 čtyřhra | ||||||||
| 12 poražených |
|
2. světová skupina | |||||||||
| 12 vítězů
|
24 týmů | 2 dny | 12 zápasů doma/venku |
4 dvouhry 1 čtyřhra | |||||||
| Baráž 2. světové skupiny | |||||||||||
| 24 týmů | 2 dny | 12 zápasů doma/venku |
4 dvouhry 1 čtyřhra | ||||||||
| 12 poražených |
III. skupina | ||||||||||
| základní bloky | 7 dní | baráž o umístění | 2 dvouhry 1 čtyřhra | ||||||||
| Afrika | Amerika | Asie a Oceánie | Evropa | ||||||||
| IV. skupina | |||||||||||
| základní bloky | 7 dní | baráž o umístění | 2 dvouhry 1 čtyřhra | ||||||||
| Afrika | Asie a Oceánie | Evropa | |||||||||
| V. skupina (od 2023) | |||||||||||
| základní bloky | 7 dní | baráž o umístění | 2 dvouhry 1 čtyřhra | ||||||||
| Afrika | Asie a Oceánie | ||||||||||
| červen / červenec / září | |||||||||||
Přehled finále
| Legenda éry vyzývacího finále (1900–1971) |
|---|
| vítěz zonálního, od r. 1923 mezipásmového finále a vítěz vyzývacího finále |
| obhájce trofeje a vítěz vyzývacího finále (1 zápas v ročníku u vítěze) |
| jediný zápas v ročníku |
