A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Džamilé | |
---|---|
Djamileh | |
Základní informace | |
Žánr | opéra comique |
Skladatel | Georges Bizet |
Libretista | Louis Gallet |
Počet dějství | 1 |
Originální jazyk | francouzština |
Literární předloha | Alfred de Musset: Namouna |
Datum vzniku | 1871 |
Premiéra | 22. května 1872, Opéra-Comique |
Česká premiéra | 17. září 1892, Praha, Národní divadlo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Džamilé (v originále Djamileh) je jednoaktová opéra comique, kterou složil v roce 1871 skladatel Georges Bizet na libreto Louise Galleta, inspirovaného orientální pohádkou ve verších Namouna Alfreda de Musseta.
Vznik opery
Operu Džamilé zkomponoval Georges Bizet na přání Camille du Locle, ředitele pařížské Opéra-Comique, který mu v roce 1871 nabídl i libreto Louise Galetta zpracované podle předlohy Alfréda de Musseta Namouna. Libretista ponechal dvě hlavní postavy – Džamilé (Namouna) a Haruna (Hassan) – a připsal třetí postavu Splendiana, sluhy a důvěrníka mladého Haruna. Děj zasadil do Harunova paláce v Káhiře 18. století.
Bizet v krátké době složil hudbu, ale uvažovaná protagonistka hlavní role Célestine Galli-Marié, kterou si přál Bizet, byla vázána smlouvou v jiném představení. Nejasnosti s obsazením rolí oddálily premiéru opery v Opéra-Comique v Paříži na 22. května 1872. V titulních rolích se představili Aline Prelly (Džamilé), Alphonse Duchesne (Harun) a Pierre-Armand Potel (Splendiano), dirigoval Adolphe Deloffre.
Ředitel divadla věnoval péči též nákladné výpravě, ale opera neměla velký úspěch a po 10 představeních byla stažena z repertoáru.[1] Mimo Francii byla uvedena ve Stockholmu (1889), Římě (1890) a v Dublinu, Praze, Manchesteru a Berlíně (1892).
Hudba
I přes chybějící dramatické situace a výraznou charakteristiku postav v libretu, se Bizetovi podařilo překonat tyto nedostatky silně evokující hudbou ve sborech (západ slunce nad Nilem) a při měnících se náladách Haruna a Splendiana. V hudebním ztvárnění Džamilé uplatnil Bizet orientální harmonii vycházející z opakujících se rýmů (gazelů), typických pro arabskou, perskou a tureckou poezii a začlenil ji do vlastního kompozičního konceptu.[2] Hudebně se přiblížil spíše k Ravelovi než ke Gounodovi. Počáteční neúspěch opery byl zapříčiněn i nepříznivým vyjádřením pařížských kritiků.
Uvedení
Velkým obdivovatelem tohoto díla byl dirigent Gustav Mahler. Operu Džamilé představil v roce 1892 v Hamburku a pak ještě devatenáctkát v letech 1898–1903 ve Vídeňské státní opeře.[3] Traduje se, že skladatel Richard Strauss se jí inspiroval při komponování své opery Ariadna na Naxu. V Paříži byla znovu uvedena 27. října 1938.
Osoby
Harun, bohatý Turek | tenor |
Džamilé, otrokyně v jeho harému | mezzosoprán |
Splendiano, důvěrník Haruna | baryton |
Otrokář | mluvená role |
Děj opery
Místo a čas: Harunův palác v Káhiře, 18. století
Džamilé je mladá otrokyně v harému bohatého, mladého Turka Haruna, do kterého je zamilovaná. Ten se rád obklopuje stále novými otrokyněmi, které ho však brzy omrzí. Džamilé v něm ale vzbuzuje nejasné tušení citu a proto žádá svého sluhu a důvěrníka Splendiana, aby ji propustil z paláce a provdal ji. Splendiano Džamilé tajně miluje a proto rozhodnutí svého pána vítá a doufá, že ji získá za ženu.
Džamilé, která právě prochází kolem zaslechne jejich hovor. Později přemluví Spendiana, aby jí znovu, v přestrojení, přivedl k Harunovi, jako jednu z nových otrokyň, které mu Harun přikázal koupit od otrokáře. Slibuje mu, že pokud ji Harun odmítne, stane se Splendianovou ženou.
Když Harun hraje se svým přítelem kostky, přivádí Splendiano nové otrokyně. Když přijde první a tančí, Harun sotva zvedne oči od hry. Když však vstoupí Džamilé v závoji a předvede svůj procítěný tanec, Harun požádá Splendiana, aby ho zastoupil ve hře a přistoupí k Džamilé se slovy obdivu. Ta mu zakrátko odhalí svoji totožnost a vyzná se ze své lásky k němu. Harun ji chce vyzkoušet a proto ji tvrdě odmítá. Když však vidí její hluboký zármutek, vyzná se jí ze svých skutečných citů a nabídne jí provždy místo po svém boku.
Nahrávky
RCA 74321 678 302: Marie-Ange Todorovitch, Jean-Luc Maurette, François le Roux, Jean-Louis Grinfeld, Orchestre National d'Île de France, Jacques Mercier (1988)
Orfeo C 174 881 A: Lucia Popp, Franco Bonisolli, Jean-Philippe Lafont, Jacques Pineau, Orchestr a sbor Bavorského rozhlasu, Lamberto Gardelli (1983)
Odkazy
Reference
- ↑ Remembrance of HistoricalPerformances Past
- ↑ Brigitte Regler-Bellinger a kolektiv: Opera velká encyklopedie, Mladá fronta, Praha 1996, 630 str., český překlad: Jitka Ludvová a kol., ISBN 80-204-0541-0, str. 42
- ↑ Georges Bizet: Djamileh (Ouvertüre), německy, anglicky. www.musikmph.de . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-27.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Džamilé na Wikimedia Commons
- Džamilé v databázi Archivu Národního divadla
- Djamileh (Bizet, Georges na IMSLP
- Djamileh (Džamilé), Georges Bizet, libreto v originále
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk