A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dřevíč | |
---|---|
Valy u vstupu na hradiště, tzv. Železné brány | |
Základní informace | |
Zánik | 13. století |
Poloha | |
Adresa | Kozojedy, Česko |
Souřadnice | 50°14′51″ s. š., 13°49′33″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 41536/2-2770 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dřevíč je raně středověké hradiště na severozápadním okraji Středočeského kraje. Nachází se jeden kilometr jihovýchodně od Kozojed v okrese Rakovník. Bylo osídleno už v pravěku, ale vznik opevnění je doložen až v době hradištní. Hradiště je i s barokní kaplí svatého Václava chráněno jako kulturní památka.[1]
Historie
Prostor hradiště byl osídlen už v neolitu, době bronzové a halštatské. Ze starší doby bronzové pochází nálezy příslušející únětické kultuře (bronzová jehlice, pohřeb skrčené kostry s trepanovanou lebkou). Osídlení v období knovízské kultury a v době halštatské dokládají keramické střepy, skleněný korál a snad také trojice kostrových hrobů. V jednom z nich byl nalezen bronzový tordovaný náramek či nákrčník.[2]
Zda byla plošina v některém z pravěkých období opevněna, není jisté, ale je možné, že základy pravěkého opevnění jsou překryté valy raně středověkého původu.[2] Opevnění je doloženo až v době hradištní, kdy zde v desátém až dvanáctém století existovalo přemyslovské hradiště. Na počátku snad patřilo k bodům střežícím obchodní cestu z Poohří do Prahy, ale v jedenáctém století se stalo jedním z center hradské soustavy. Ze dvanáctého století pochází zpráva o dřevíčské provincii a z roku 1175 zmínka o Petrovi, prefektovi z Dřevíče (Petrus prefectus de Dreuuic).[3]
K Dřevíči se váže popis událostí během bojů o knížecí trůn z roku 1004 v Kosmově kronice české. Podle ní kníže Oldřich „…vešel do velmi pevného hradu Dřevíč…“, odkud se poté vypravil k Praze. Kosmas však nejspíše zaměnil knížete Jaromíra za Oldřicha a oním pevným hradem byl spíše Žatec.[4]
Výzkum
Jediný archeologický výzkum na hradišti provedl Antonín Knor v roce 1950. Jeho sonda položená napříč hradištěm doložila existenci pohřebiště z jedenáctého a dvanáctého století. Kostrové hroby na něm byly překryté kamennými deskami, a na jedné z nich byl vytesán kříž.[2] Další pískovcová náhrobní deska s rozměry 160 × 60 × 20 centimetrů byla nalezena při orbě v roce 1971.[5]
Stavební podoba
Hradiště s rozlohou jedenáct až dvanáct hektarů bylo postaveno na strmými svahy ohraničeném výběžku jedné z plošin Džbánu v nadmořské výšce dosahující až 465 metrů.[2] Původně bývalo dvoudílné, ale vnitřní příčné opevnění zaniklo a bylo odhaleno až leteckou archeologií. Hradby obvodového opevnění se dochovaly v podobě valů na severní a východní straně a v blízkosti brány na jižním okraji.[6] Výška valů se pohybuje od tří do šesti metrů[6] a šířka u paty v rozmezí sedm až šestnáct metrů.[7] Vstup do hradiště, zvaný Železná vrata, pravděpodobně býval v jižním cípu, kde se východní val stáčí k západu. Mezi ním a okrajovým srázem na západě tak zůstává pouze deset metrů široký prostor. V severovýchodní části vybíhají po svahu dolů dvě souběžná ramena valu, jejichž funkcí byla ochrana prostoru s vodním zdrojem, ale je také možné, že zde bývala další brána nebo předhradí.[7]
Kaple svatého Václava
V severní části hradiště stojí barokní kaple svatého Václava z konce sedmnáctého století.[8] V době života hradiště se v jejím místě nejspíše nacházel dvorec a nějaká církevní stavba.[9] Kaple má obdélný půdorys a trojboké zakončení. Vznikla zmenšením větší stavby, jejíž loď byla zbourána v letech 1892–1893. Dochované průčelí je novobarokní. Zdůrazňuje jej lizénový rámec s obdélným portálem a trojúhelníkový štít. Uvnitř kaple se nachází rámový oltář s velkolistým akantem z doby okolo roku 1700 s rokokovou menzou.[8]
Přístup
Hradiště je volně přístupné po červeně značené turistické trase ze Smilovic do Vinařic.[10] Cesta do hradiště vstupuje Železnými vraty, vede po západním okraji a opouští jej podél opevnění vodního zdroje na severovýchodě. Na úbočí kopce se zde nachází památkově chráněný dvůr Dřevíč.[9] Druhá, zeleně značená, turistická trase vede k Železným vratům od východu přes národní přírodní rezervaci Malý a Velký štít ze Žerotína.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 153650 : Výšinné opevněné sídliště – hradiště Dřevíč s kostelem sv. Václava, archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- ↑ a b c d ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kozojedy, s. 149–150.
- ↑ LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-231-5. Kapitola Dřevíč, s. 223. Dále jen Lutovský (2008).
- ↑ Lutovský (2008), s. 220.
- ↑ KABÁT, J; MOUCHA, V. Kozojedy. Výzkumy v Čechách. 1971. 1975, s. 61–62. Dostupné online .
- ↑ a b Lutovský (2008), s. 221.
- ↑ a b Lutovský (2008), s. 222.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Kozojedy, s. 129.
- ↑ a b Lutovský (2008), s. 223.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa . Mapy.cz . Dostupné online.
Literatura
- BUBENÍK, Josef. Slovanské osídlení středního Poohří. Praha: Archeologický ústav ČSAV Praha, 1988. 286 s. Dostupné online.
- LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-231-5. Kapitola Dřevíč, s. 218–225.
- CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista. Dřevíč, bývalý župní hrad na Lounsku . Písek: nákladem vlastním, 1905 . Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dřevíč na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Dřevíč v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk