A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
PhDr. Bohuš Balajka | |
---|---|
Jiná jména | Bohumil Balajka |
Narození | 13. května 1923 Prštné u Zlína, Československo |
Úmrtí | 7. února 1994 (ve věku 70 let) Praha, Česko |
Vzdělání | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | literární historik, kritik a prozaik |
Znám jako | literární pseudonym „Kamil Petrů“[1] |
Choť | Anetta Balajková rozená Heczková[1] |
Děti | syn Petr Balajka (* 1958) |
Příbuzní | vnuk Martin Balajka |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Bohuš Balajka (13. května 1923, Prštné u Zlína – 7. února 1994, Praha), občanským jménem Bohumil Balajka,[1] byl český literární historik, kritik a prozaik.
Stručný životopis
První republika, protektorát, válka
Otec Bohuše Balajky byl původně rolník, ale prožil dvacet pět let v USA, kde pracoval jako pivovarský dělník.[1] Bohuš Balajka vyrůstal v Prštném u Zlína, což zobrazil v autobiografickém díle Už se tam nevrátím ....[1] Vzpomíná na dětství v rodném Valašsku v poklidném ovzduší první republiky, které symbolicky končí (stejně jako republika) mobilizací.[1] V letech 1934 až 1938 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté na reálném gymnáziu ve Zlíně (1938 až 1942).[1] Rok pracoval na okresním úřadě ve Zlíně.[1] Následně byl až do dubna 1945 totálně nasazen na práci v koksovně v Ostravě.[1] Maturitní zkoušku mohl složit až po druhé světové válce.[1]
Po druhé světové válce
V rozmezí let 1945 až 1950 studoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. (Byl žákem Prof. PhDr. Alberta Pražáka a Prof. PhDr. Karla Krejčího DrSc.; navštěvoval také seminář Prof. PhDr. Václava Černého.)[1] Roku 1946 absolvoval stipendijní pobyt v Polsku.[1] V roce 1948 se oženil s Anettou Heczkovou, s níž měl jednoho syna (Petr Balajka (* 1958)).[1] Studium zakončil (1950) doktorátem ze slovanské filologie.[1][p 1]
Padesátá až osmdesátá léta
Později pracoval v antikvariátu (n. p. Kniha v Praze) jako odborný katalogizátor starých tisků, potom (od roku 1953) jako redaktor ve Státním pedagogickém nakladatelství (SPN).[1] V roce 1968 se stal členem Klubu angažovaných nestraníků (KAN).[2] Když byl nucen odejít po prověrkách v roce 1972 ze SPN, pracoval tři roky (1972 až 1975) jako korektor v tiskárně.[1] Poté působil jako metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže.[1] Od roku 1985 byl v důchodu.[1]
Odborná činnost Bohuše Balajky
Do sametové revoluce (1989)
Již během svých gymnazijních studií publikoval ve sborníku „Mladá Morava“ (1940) a v časopise pro katolickou mládež „Dorost“ (verše a prózu).[1] Po druhé světové válce (od roku 1945) se aktivně účastnil literárního života: přispíval do „Lidové demokracie“ a „Kritického měsíčníku“.[1] Od 50. let dvacátého století pak Bohuš Balajka publikoval v „Literárních novinách“, „Novém životě“ a v „Plameni“.[1] Jednalo se především o kritické stati, recenze a literární glosy o tehdejší próze.[1]
Dále uveřejňoval články v časopisech „Slovanský přehled“, „Literatura ve škole“, „Český jazyk a literatura“, „Učitelské noviny“, „Práce“, „Svět práce“, „Hlas revoluce“ a „Hlas osvobozených“.[1] Publikoval rovněž v polských periodikách („Świat“, Varšava; „Zwrot“, Český Těšín).[1]
V 50. a 60. letech dvacátého století psal Bohuš Balajka doslovy k některým svazkům edice „Mimočítanková četba“ (Karel Hynek Mácha, Alois Jirásek, Jiří Wolker, Karel Václav Rais).[1] Také vydával bibliofilie a novoročenky, k nimž psal předmluvy nebo doslovy.[1][p 2] [p 3][p 4]
Po roce 1989
Po roce 1989 publikoval Bohuš Balajka pravidelně v týdeníku „Tvar“ (recenze a publicistické stati), příležitostně v „Literárních novinách“, „Lidových novinách“, „Nových knihách“, „Scriptu“ a „Iniciálách“.[1]
Změny tematické orientace Bohuše Balajky
Zpočátku se zajímal o polskou literaturu – polonistiku (např. populárně pojatá monografie Henryk Sienkiewicz).[1] Postupem doby přešel Bohuš Balajka k problematice starší i novější české literatury.[1] Snažil se skloubit literární historii s přístupným výkladem myšlenkově náročných literárních děl (viz např. jeho komentář ke Komenského Labyrintu světa a ráji srdce).[1] Od 60. let dvacátého století se soustavně věnoval literárně–kritické a publicistické činnosti.[1] Vycházel většinou z interpretační analýzy jednotlivých próz.[1] V pozdější době se pak orientoval také na literárně–historické a metodologické problémy.[1] Těžiště celoživotní práce Bohuše Balajky ale leží v učebnicích české literatury.[1]
Přehledné dějiny literatury
- Jeho stěžejní dílo – Přehledné dějiny literatury /I/, /II/ – názorně a jadrně shrnuje literární dějepis společně s výtvarným a sochařským uměním od nejstarších písemných památek do druhé světové války. Autorovým cílem bylo předložit širší veřejnosti (především pak středoškolským studentům) ucelený pohled na myšlenkové proudy v dějinách, prohlubovat estetický vjem čtenářského prožitku a odlišit kvalitní díla od pomíjejícího průměru. V Přehledných dějinách literatury se tak čtenářům podává komplexní obraz o literárním vývoji do roku 1945; česká a slovenskou literatura se nově zařazuje do světového historicko–uměleckého kontextu. Dílo vyniká nad podobné publikace svým vytříbeným, přesným jazykem a ucelenými historickými souvislostmi. Pro výše uvedené kvality a komplexnost pojetí sloužilo toto dílo (během 70. a 80. let dvacátého století) jako neoficiální a utajovaná středoškolská učebnice literatury.[1] Sám autor charakterizoval publikaci slovy:
„ | Poznatky získané studiem dějin literatury musí být podloženy četbou děl krásné literatury. Naše kniha chce tyto čtenářské zkušenosti doplňovat, utřiďovat a orientovat, chce poukazovat na vztahy mezi autorem a dílem i jeho dobou a současně prohlubovat estetický vjem čtenářského prožitku. Podaří-li se jí to, splní své poslání. | “ |
— Bohuš Balajka (Přehledné dějiny literatury /I/, 1967) |
- Publikace se rozšířila až v devadesátých letech 20. století, neboť předtím byla násilně vykázána ze škol jako „nemarxistická“ (Balajka nebyl nikdy v KSČ). Spoluautory 2. dílu se stali Ladislav Soldán a Emil Charous (zpracoval kapitoly o slovenské literatuře).
- K prvnímu dílu vyšla také Čítanka k Přehledným dějinám literatury.
- Rukopis připraveného třetího dílu Přehledných dějin literatury se bohužel během normalizace ztratil, takže Přehledné dějiny literatury /III/ vyšly díky autorskému kolektivu pod vedením Ladislava Soldána.
Dílo – výběr (chronologický přehled)
- 1947 – Henryk Sienkiewicz (brožura, 1947, publikoval pod svým občanským jménem Bohumil Balajka);[1]
- 1955 – Balajka, Bohuš. Nástin dějin starší české literatury': Pomocná kniha pro 9. postupný ročník všeobecně vzdělávacích škol, pro 1. ročník pedagogických škol a odborných škol čtyřletých a tříletých. 1. vydání Praha: SPN, 1955. 78, (2) stran. Pomocné knihy pro žáky.[5] (Pramen[1] uvádí, že toto dílo publikoval pod svým občanským jménem Bohumil Balajka)
- 1956 – Komentář k Labyrintu světa a ráji srdce (1956, s pedagogickým pracovníkem PhDr. Milanem Rosenzweigem (* 29. srpna 1926, Valašském Meziříčí), publikoval pod svým občanským jménem Bohumil Balajka);[1]
- 1957 – Rukověť dějin české literatury 1, 2 (učebnice, 1957; upravené vydání 1961; další vydání s různými podtituly);[1]
- 1958 – Balajka, Bohuš, Tichý, Vítězslav a Páleníček, Ludvík (slovenská část J. Béder a J. Sedlák). Stručné dějiny české a slovenské literatury: Určeno žactvu škol 3. stupně všeobecně vzdělávacích, odb. i pedagog.; 1. vydání Praha: SPN, 1958. 323, (1) stran; Pomocné knihy pro žáky.[6]
- 1966 – Z minulosti Státního pedagogického nakladatelství v Praze (volný tisk k výročí nakladatelství, 1966, s vysokoškolským pedagogem Václavem Michovským (* 21. ledna 1922, Praha – 8. února 1994, Praha))
- 1970 – Balajka, Bohuš et al. (partie o slovenské literatuře: J. Minárik, V. Marčok a J. Sedlák) Přehledné dějiny literatury 1. Dějiny literatury české a slovenské s přehledem vývojových tendencí světové literatury. 1. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 463 stran; Knižnice všeobecného vzdělání. Kostka.[7]
- 1971 – Přehledné dějiny literatury 2. Dějiny literatury české a slovenské s přehledem vývojových tendencí světové literatury od první světové války do roku 1945 (1971, anonymní spolupráce s pracovníkem katedry českého jazyka a literatury PhDr. Zdeňkem Blajerem, Csc. (* 20. srpna 1925, Praha) a Emilem Charousem; Ve vydání z roku 1993 (viz níže) je již Bohuš Balajka podepsán (uveden jako autor).[1]
- 1974 – Čeští spisovatelé deseti století (1974, anonymní spolupráce s Radko Šťastným)[1]
- 1979 – Balajka, Bohuš a Vrchlický, Jaroslav. Jaroslav Vrchlický. 1. vydání Praha: Melantrich, 1979. 389 stran, (20) stran obrazových příloh; Odkazy pokrokových osobností naší minulosti; svazek 55.[8] – monografie + ukázky z díla (interpretace básníkovy tvorby na pozadí jeho životních osudů)[1]
- 1993 – Balajka, Bohuš, Blajer, Zdeněk a Charous, Emil. Přehledné dějiny literatury. II., Dějiny české a slovenské literatury s přehledem vývojových tendencí světové literatury od první světové války do roku 1945. 1. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1993. 128 stran; Maják. ISBN 80-04-25706-2.[9]
- Julius Zeyer – monografie (dosud nevydáno)
Beletrie
- 1986 – Jak táhla mračna (rozhlasová hra o Jaroslavu Vrchlickém);[1]
- 1998 – Balajka, Bohuš. Mezi trůnem a oltářem: historická freska z doby Václava IV. 1. vydání Praha: Mladá fronta, 1998. 426 stran; Prsten; svazek 8. ISBN 80-204-0729-4.[10]
- 2001 – Balajka, Bohuš. Už se tam nevrátím. Vydání 1. Praha: Paseka, 2001. 175 stran ISBN 80-7185-379-8.[11] (próza; beletrizované vzpomínky na dětství na Valašsku; román vycházel na pokračování v „Brněnském večerníku“ v roce 1993[1])
Odkazy
Poznámky
- ↑ Doktorantská práce (1950) byla na téma „dějiny česko–polských literárních vztahů“ – Poláci o české literatuře ve 40. letech 19. století.[1]
- ↑ Při své publikační činnosti v některých periodikách („Svět práce“, „Práce“, „Tvar“) používal Bohuš Balajka literární pseudonym Kamil Petrů.[1] V 70. letech dvacátého století se pod některé jeho články podepisovala (z důvodu krytí) Hana Müllerová, pod jiné jeho manželka Anetta Balajková.[1]
- ↑ Anneta Balajková propůjčovala své jméno nejen svému manželovi, ale i Anně Žídkové (Obermannové) pro překlady z polštiny, když tato překladatelka měla zákaz činnosti.[3]
- ↑ Anna Žídková (Obemannová) (* 16. července 1930, Budapešť) – prozaička, autorka kriminálních příběhů, překladatelka z polštiny.[4] Matka Ireny Obermannové (* 17. dubna 1962) české spisovatelky, scenáristky a dramaturgyně.
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au SVADBOVÁ, Blanka. Bohuš BALAJKA . Slovník české literatury po roce 1945, Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2012-02-20, rev. 2012-02-20 . Dostupné online.
- ↑ KAN v životopisech publikace KDO JE KDO z r.1995 . Kdo je kdo . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-16.
- ↑ Balajková–Heczková, Anetta (autoritní záznam číslo jk01010606) . Databáze NK ČR . Dostupné online.
- ↑ Žídková, Anna (autoritní záznam ola2005217046) . Databáze NK ČR . Dostupné online.
- ↑ BALAJKA, Bohuš. Nástin dějin starší české literatury . Databáze NK ČR . Dostupné online.
- ↑ Stručné dějiny české a slovenské literatury online. Databáze NK ČR cit. 2015-07-17. Dostupné online.
- ↑ Přehledné dějiny literatury 1 online. Databáze NK ČR cit. 2015-07-17. Dostupné online.
- ↑ BALAJKA, Bohuš. Jaroslav Vrchlický online. Databáze NK ČR cit. 2015-07-17. Dostupné online.
- ↑ Přehledné dějiny literatury II online. Databáze NK ČR cit. 2015-07-17. Dostupné online.
- ↑ BALAJKA, Bohuš. Mezi trůnem a oltářem online. Databáze NK ČR cit. 2015-07-17. Dostupné online.
- ↑ BALAJKA, Bohuš. Už se tam nevrátím online. Databáze NK ČR cit. 2015-07-17. Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 26.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 187–188.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuš Balajka
- Bohuš Balajka v Biografickém slovníku českých zemí
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk