A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Bitva u Loděnice (1179) | |||
---|---|---|---|
Trvání | 23. ledna 1179 | ||
Místo | Loděnice (okres Beroun) | ||
Souřadnice | 50°0′2″ s. š., 14°10′11″ v. d. | ||
Výsledek | vítězství knížete Soběslava | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bitva u Loděnice se odehrála v lednu 1179 u vsi a potoka Loděnice u Berouna ve středních Čechách.[1] Šlo o střet mezi nedávno císařem Barbarossou svrženým a zemskými předáky zrazeným „selským knížetem“ Soběslavem II. a staronovým nástupcem trůnu Bedřichem. Výsledkem byla porážka Bedřicha, jenž si stěží zachránil život útěkem.
Soběslav však přes toto významné vítězství nakonec válku prohrál. Bedřich totiž dokázal, i díky své energické manželce Alžbětě, znovu zkonsolidovat své síly, takže o čtyři dny později v bitvě u Prahy za pomoci znojemského údělníka Konráda III. Oty svrženého Soběslava II. rozhodně porazil. Bedřich se tudíž na opět získaném trůně nakonec udržel.[2] Následná léta jeho neúspěšné vlády však znamenala dosud nejhlubší krizi středověkého českého státu.
Předehra
Od druhé poloviny 12. století začala kolonizace Vitorazska Rakušany a Bavory. Toto území však historicky patřilo Přemyslovcům. Proto Soběslav II. požadoval po rakouském vévodovi Jindřichu Jasomirgottovi území zpět. Po jeho odmítnutí vytáhl dvakrát v průběhu roku 1176 s hotovostí na rakouské území, kde silně plenil a pálil, i církevní zboží a kostely. Vévoda, který ustoupil až za Dunaj, si na postup českých vojsk stěžoval císaři; přidala se s protesty i papežská kurie. Barbarossa, už delší dobu nespokojený se Soběslavovou samostatnou politikou, udělil v roce 1178 pražský stolec v léno opět Bedřichovi (před pěti lety jím svrženému). Na konci léta, kdy Soběslav musel rozpustit část rytířsko-selského vojska, které nedokázal tak dlouho živit, se vydal Bedřich na tažení do Čech. Táhl přes Plzeň na Prahu sledován znovu svolaným Soběslavovým vojskem. Čeští velmoži Soběslava opustili a proto Bedřich po krátkém obléhání obsadil Prahu a Soběslav se stáhl na svůj hrad (hradiště) Skálu, odkud nadále vedl drobnou záškodnickou válku a čekal na svou příležitost.
Ta přišla, když v prosinci odjel Bedřich za císařem na říšský sněm do Wormsu – Soběslav se pokusil dobýt Pražský hrad, aby se tak dostal k nastolovacímu kameni, jenže posádka jej ubránila. Se svými věrnými se tedy obrátil k pohraničním hvozdům, aby přepadl vracejícího se Bedřicha, ale ten dostal zavčas varování, jež za ním poslala kněžna Alžběta. Zastavil se tudíž u hraničních průseků, rozeslal posly ke svým příznivcům do Čech i do německých zemí a také požádal o pomoc vzdáleného moravského bratrance, znojemského knížete Konráda III. Otu. Teprve když se pod Bedřichem shromáždila dostatečná síla vojska, takže se cítil v přesile a navíc další oddíly byly na cestě, vyrazil do nitra Čech.
Bitva
Bedřichovy jednotky došly k řece Mži (Berounce) a postupovaly dále podél jejího toku, asi sledovány zpovzdálí soběslavovským vojskem. Dorazili k „místu zvanému Brod“ (pozdější Beroun), kde se zdržely týden, než se hnuly na severovýchod. U vsi Loděnice se v úterý 23. ledna muselo Bedřichovo vojsko rozdělit při přechodu přes Loděnický potok. A tam nečekaně udeřil Soběslav: jeho vojáci zajali stráže, které se v tuhé zimě ohřívaly u ohňů, v poměrně úzkém údolí pak překvapili Bedřichův hlavní voj, k němuž se probojovali, následně rozprášili i jeho tábor.[3] Bitva byla „nadmíru krvavá“ (pugna nimis cruenta), byli v ní pobiti význační předáci čeští (např. župan Sezema, otec později blahoslaveného Hroznaty Tepelského) i němečtí a se zajatci naložil vítězný kníže nemilosrdně:
„ | ... a zbylým byly uřezány nosy, takže se stali posměchem pro svět. | “ |
— Jarloch[4] |
Předpokládá se však, že už kvůli výkupnému takovýto trest postihl asi jen bojovníky nižšího řádu.[5] V boji u Loděnice byl také zajat i Bedřichův župan Vítek[2] (později za své zásluhy získal Prčici a správu Prácheňského kraje a stal se zakladatelem jihočeského rozrodu Vítkovců).[1]
Pro Soběslava byla Loděnice velkým vítězstvím a značně mu přiblížila možnost návratu na trůn, byť mu jeho soupeř unikl.
Další vývoj
Naprosto demoralizované zbytky Bedřichových sil následovaly svého pána, podle kronikáře prý rozprášené tak, že „ani dva nezůstali spolu“ (ita ut non remanerent duo pariter). Nicméně, Bedřich a jeho muži podali pozoruhodný výkon, když se od místa porážky obrátili ostře na jihovýchod a po zbytek dne a přes noc pochodovali kopcovitým terénem do Prčice, vzdálených 55 km vzdušnou čarou, přičemž v cestě jim stály Berounka, Kocába a především Vltava se svým kaňonem. V Prčici narazil Bedřich na vojska svého spojence Konráda Oty a dopřál svým mužům jednodenní odpočinek. Ve čtvrtek ráno se pak spojená vojska hnula na sever a přenocovala u řeky Sázavy, na místě zvaném Widvazoda (neznámé polohy).
V pátek chtěli opět odpočívat, ale dostihla je zpráva od kněžny Alžběty, že Soběslav se svými se chystá je v noci přepadnout. Ze strachu tedy Bedřich s Konrádem okamžitě vytáhli na sever, na Prahu, kam pochodovali celou noc a dorazili v sobotu ráno, po východu slunce. Kvůli velkým mrazům cestou mnoho vojáků omrzlo nebo pro podchlazení už nebylo schopno boje. Soběslav skutečně dorazil na tábořiště nepřátel u Sázavy a v jejich stopě je následoval.
Sešikovaná vojska soupeřů již z dálky jeho vojsko viděla přicházet a za hlaholu zvonů jej očekávala. Na pláni východně od tehdejší Prahy (dnes na Novém Městě, poblíž tehdejší vsi Nusle) se pak odehrála rozhodná bitva – avšak s opačným výsledkem.
Reference
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 443 s. ISBN 978-80-7277-359-6. Kapitola Historie rodu Vítkovců a Rožmberků, s. 38–71.
- ↑ a b Bitva u Loděnice a Vítek I. z Prčice . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-24.
- ↑ VESELÝ, Josef. Selský kníže. Tajemství české minulosti. Březen 2013, čís. 2, s. 74–77. ISSN 1804-2260.
- ↑ VINCENTIUS; ANSBERT; JARLOCH. Milevský letopis : zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta. Příprava vydání Magdalena Moravová; překlad Anna Kernbach(ová). Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80-257-0885-9. S. 115.; také Letopis Jarlocha, opata kláštera Milevského ve FRB II, s. 474
- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034–1198). Praha: NLN, 1997. ISBN 80-7106-196-4. S. 519. Pozn. č. 6.
Externí odkazy
- Z historie obce – stručně o bitvě na oficiálních stránkách obce Loděnice
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk