Bednářství je středověké řemeslo. Bednáři (německy Weissbinder, Fassbinder) vyráběli schránky a nádoby, které sloužily k běžnému provozu nebo ukládání zásob v městských domácnostech a vesnických usedlostech. Výrobky bednářů (vědra a vědérka) byly mezi archeologickými nálezy na pozdějším území západních Slovanů v mladším římském období.

Řemeslo se postupně rozdělilo na bednářství a bečvářství. Bednáři vyráběli běžné dřevěné nádobí: štoudve, střezy, vany, štandlíky a škopky z „měkkého“ bílého dřeva, obruče používali březové, lískové, habrové, a z divokého ořechu. Bečváři (německy) bečvy, sudy a kádě ze sudoviny – „tvrdého“ černého dubového dřeva, obruče používali kovové, zejména železné. V polovině 19. století řemeslo opět splynulo v bednářství. V Německu existovalo dělení do dvanácti oborů.

Podle tohoto řemesla jsou také odvozena česká příjmení Bednář a Bečvář.

Literatura

• JANOTKA, Miroslav; LINHART, Karel. Řemesla našich předků. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987. 208 s. 25-105-87. S. 141–145. 
• BENEŠ, Antonín. Nauka o bednářství: učebnice pro odborné a theoretické vzdělávání bednářů se zvláštním zřetelem ku praksi. Praha: Antonín Beneš, 1906.  online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bednář na Wikimedia Commons
• Bednář – Toulavá kamera . Česká televize, 2012-06-24 . Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.