A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Balet Noci | |
---|---|
Titulní strana Baletu Noci | |
Originální název | Ballet de la Nuit |
Žánr | ballet de cour |
Choreograf | Pierre Beauchamp |
Skladatelé | Jean-Baptiste Boësset, Jean de Cambefort, Michel Lambert a Jean-Baptiste Lully |
Libretista | Isaac de Benserade |
Jazyk | francouzština |
Počet dějství | 4 |
Premiéra | 23. února 1653 Salle du Petit-Bourbon, Louvre |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ballet de la Nuit (nebo také Ballet royal de la nuit, česky Balet Noci) je francouzský balet (ballet de cour) velkolepého rozsahu. Na jeho tvorbě se podílel kolektiv autorů (Jean-Baptiste Boësset, Jean de Cambefort, Michel Lambert a pravděpodobně i Jean-Baptiste Lully). Veršované libreto sepsal básník Isaac de Benserade a choreografii pro celý balet vytvořil Pierre Beauchamp.[p 1] Premiéru měl balet 23. února 1653 v Louvre.[1]
Balet sestává ze 4 dějství, které obsahují celkem 43 entrées (vstupů), celková doba představení dosahuje 12 hodin.
Vznik a první představení
Balet Noci je dvanáctihodinovou alegorickou hrou k oslavě krále, ve které on sám vystupoval (jednalo se o jeho první veřejné vystoupení).[1] Hudba je kolektivní prací autorů Jeana-Baptiste Boësseta, Jeana de Cambeforta, Michela Lamberta, Louise Constantina, Luigiho Rossiho, Francesca Cavalliho a pravděpodobně i Jeana-Baptiste Lullyho,[2][p 2][3] který se v baletu objevil i v několika rolích. Veršované libreto je dílem básníka Isaaca de Benserada (ten se ke dvoru dostal díky kardinálovi Richelieu). Je volně inspirováno klasickou mytologií, a také běžnými činnostmi lidí. Zpracováním náročné choreografie byl pověřen Pierre Beauchamp (později dvorní choreograf ve Versailles).[1]
Balet obsahuje 4 dějství, která jsou rozdělena na 43 vstupů (entrées), z nichž každý představuje určitou scénu (ve které se odehrávají různé životní situace mnoha osob).[p 3] Celková délka představení proto dosáhla celých 12 hodin.[p 4] Samotný děj pak obsahuje (ve 2. dějství) svatbu Pelea s Thetis (Ballet des Nopces de Thétis) pojatou jako balet v baletu.[1] Šestý vstup nazvaný Comédie muette d'Amphitryon obsahuje další 4 dějství (s vlastním příběhem, který končí v posledním dějství, před začátkem 3. dějství hl. části).
Premiéru měl Balet Noci 23. února 1653 v Salle du Petit-Bourbon v Louvre (repríz bylo celkem šest: 25. a 27. února, 2., 4., 6. a 16. března 1653). Premiéry se účastnila královna-matka Anna Rakouská a první ministr Francie, kardinál Mazarin.
Kompletní rekonstrukci partitury k baletu dokončil po několika letech studií roku 2015 francouzský skladatel a odborník na barokní hudbu Sébastien Daucé.[3]
Děj
1. dějství
Prvním dějstvím celý děj začíná. Obsahem tototo dějství jsou obvyklé věci, které se odehrávají mezi šestou a devátou hodinou večerní.
Divadelní scéna představuje vzdálenou krajinu u moře se skalami, na které naráží vlny a postupně je pohlcuje šero.[4]
Zazní overtura k baletu.
I. vstup
Slunce (Le Soleil) zapadá, nad světem za chvíli zavládne Noc (La Nuit). Ve voze taženém sovami vstupuje na scénu Noc, která přednáší úvodní monolog, následovaná dvanácti Hodinami (Les Heures), jež na něj odpovídají. Předstupují čtyři z dvanácti Hodin, které představují čtyři části či „vigilie“ (Veilles); dvě z nich (představované králem a Florimondem Bruslartem markýzem de Genlis) recitují vlastní monology.
II. vstup
Bůh moře Próteus, syn boha Poseidóna, (Gaston markýz de Roquelaure) se západem slunce svolává do své jeskyně mořské nestvůry, které připlouvají. Když Próteus vystoupí z moře, mění několikrát svou formu.
III. vstup
Poté, co Próteus při příchodu noci uzavře mořské nestvůry, připlouvá k němu pět Néreoven z Poseidónovy družiny, aby přijaly Próteovy rozkazy; jedna z nich (Alexandre de Choiseul-Praslin hrabě du Plessis) v monologu opěvuje podivnou krásu mořských tvorů.
IV. vstup
Scéna se mění, bůh moře a jeho společníci mizí. Na scéně se za zvuků loveckých rohů objevuje šest lovců. Jsou unaveni a noc je svolává k odpočinku. Lovecký sluha přivádí koně, který nese ně hřbetě skoleného jelena, a přivádí smečku loveckých psů na vodítcích. Jeden z lovců (Alphonse do Créqui hrabě de Canaples) v monologu porovnává vášně lovce s vášněmi vzbuzovanými Amorem.
V. vstup
Scéna se opět mění, lovci odcházejí, a na scéně se objevují dva pastýři (jednoho z nich hrál Lully) a dvě pastýřky, kteří se vracejí z pastvin. Cestu přes pole zpět do vsi si zpříjemňují hrou na flétnu a dudy. Jeden z jiných pastýřů (Louis-Marie-Victor d'Aumont markýz de Villequier) si v monologu pochvaluje své prosté povolání.
VI. vstup
Scéna se změnila na cestu, na které bandité pod vedením svého kapitána (markýz de Villequier) okrádají cestujícího kupce. Jeden z nich (Louis de Crevant markýz d'Humières) vysvětluje v monologu, že se stal loupežníkem z nešťastné lásky.
VII. vstup
Na scéně se objevuje ulice plná krámků. V kočáře přijíždějí dva kavalíři (třináctiletý Filip vévoda z Anjou, bratr krále, a jeho pozdější favorit Armand de Gramont hrabě de Guiche) a dvě kokety, sestupují z něj a vybírají si zboží – stuhy a zavařeniny. První kavalír ve svém monologu naráží na to, že prvorození mají bohatství a moc a na druhorozené zbývá jen zábava; nevázaně mu přizvukují i druhý kavalír a jedna z koket (markýz de Villeroy). Po nějaké době je kočí upozorní, že se připozdívá, a společnost opět odjede. Veselí na ulici, kterého se účastní bohatí měšťané, vojáci i domácí zvířata, pokračuje (jednalo se o komediální vsuvku).[1][4]
VIII. vstup
V osmém vstupu se objevují dva Egypťané a dvě Egypťanky (věštci), kteří chodí od jednoho krámu k druhému, věští budoucnost a odnášejí si různou odměnu. Jeden z Egypťanů (velkokomoří Lous de Lorraine vévoda de Joyeuse) po straně odhaluje pochybnou podstatu svého řemesla, druhý (François Christophe de Lévis Ventadour vévoda de Damville) se holedbá, jaké míval štěstí u žen.
IX. vstup
Dva pouliční obchodníčci s trakařem a brouskem na nože se vracejí domů, protože se stmívá; den byl dlouhý, výdělek slabý a mají hlad.
X. vstup
Na scéně se opět objevují kupci a začínají zavírat své obchody.
XI. vstup
Tři lampáři začínají na ulicích sundávat lampy, rozsvěcet v nich svíce a věšet je zpět. Následuje tanec čtyř luceren (dětští představitelé).
XII. a XIII. vstup
Dvě měšťanky se vracejí z města v nosítkách. Dva zloději se k nim nejprve chovají galantně a jedna z měštek (François de Paule de Clermont markýz de Montglas) s nimi laškuje, pak je ale napadnou a okradou, zatímco nosiči uprchnou. Dva vojáci (jednoho z nich hrál Lully) přijdou a připraví zloděje o kořist; měšťanky uprchnou, zatímco mezi zloději a vojáky dojde k bitce.
XIV. vstup
Dvůr Zázraků vede jeho mistr (hrál ho Louis Hesselin, superintendant královských zábav), který vychvaluje svůj podnik zvláštního určení („Zde se člověk léčí z tisíce neduhů / dosti příjemnou a snadnou metodou: / přijďte sem, okouzlující krásky / kterým je ctnost na obtíž“). Jako každý večer se zde shromažďují žebráci a mrzáci (jednoho z nich hrál Lully); ti vesele tančí a nakonec hrají pánovi domu posměšnou serenádu.
2. dějství
Druhé dějství ihned navazuje na první. Začíná v devět hodin večer a trvá až do půlnoci; představuje „večerní zábavy“ (divertissements du soir). Obsahuje šest vstupů a Ballet des Nopces de Thétis (tzv. balet v baletu).
I. vstup
Tři Sudičky (Parcae, Parques), Smutek (la Tristesse) a Stáří (la Vieillesse) tančí tanec znázorňující chaos způsobený stíny a nocí; hovoří o tom, že jejich moc, o níž se málo mluví, je přesto nepřekonatelná.
II. vstup
Venuše, bohyně lásky, se však snáší na Zemi, aby Sudičky, Smutek a Stáří zahnala. Ne ona, ale „největší z monarchů“ Ludvík má moc je zahnat, a ona si na pomoc zve svého syna Amora a Hry, Smíchy a bohy Hymena (bůh manželské lásky) a Comuse (bůh hodování). Jedna z her (představovaná Ludvíkem XIV.) Venuši v monologu mírní: největší král světa Venuši uctívá a doufá v její přízeň, více jej však lákají Čest a bůh války Mars a následuje především Ctnost.
III. vstup
Dvě pážata připravily taneční sál pro ples. Přichází Roger s Bradamante a posílají pro Medora, Angeliku, Marphise, Ricciardetto a Fleur d'Épine (postavy z renesančních románů).
IV. vstup
Ples začíná kurantou (courante) a branlem (branle) ve starém stylu. Jednotlivé postavy mají komické monology: kojná (Antoine Charles de Gramont hrabě de Louvigny) upozorňuje na svou korpulentnost, Medor (Charles de la Porte vévoda de la Meilleraye) na svůj velký nos a Angelika (vévoda de Damville) se má za krásku, byť je poněkud pokročilého věku.
V. vstup: Ballet des Nopces de Thétis
Balet v baletu: Svatba Pélea a Thetidy (Les Nopces de Thétis, Ballet en Ballet).
I. vstup
Vbíhá Thetis pronásledovaná Péleem; aby mu unikla, proměňuje se ve zvíře, v kámen a v oheň a plameny. Když se domnívá, že Péleovi unikla, unavena usne. Péleus ji však najde, spoutá a přiměje k tomu, aby po procitnutí souhlasila se sňatkem. Tři Grácie Thetidu odějí do svatebního roucha a učeší, Merkur jako bůh kupců přináší Thetidě ozdoby. Péleus se vrací ve svatebním úboru a odvádí svou milenku.
II. vstup
Vulkán a čtyři kyklopové připravují na bezdýmném ohni hostinu.
III. vstupeditovat | editovat zdroj
Themis, bohyně zákonného pořádku, bdí nad celým průběhem, Ganymédés a Hébé přinášejí nektar a ambrózii, následováni Dionýsem a Ceres.
IV. vstupeditovat | editovat zdroj
Janus a dva satyrové dorazili, aby také pomohli. Setkávají se s Apollónem, který má na starosti smyčcový soubor e je provázen múzami hudby, Kleió, Euterpé a Erató, které se také účastní svatby.
V. vstupeditovat | editovat zdroj
Svár (hrabě de Troye) se záměrně pokouší do všeho vnést zmatek.
VI. vstup: Comédie muette d'Amphitryon (Pantomina o Amphitryonovi)editovat | editovat zdroj
I. dějstvíeditovat | editovat zdroj
Amphitryon se připravuje se svým sluhou Sosiem (J.-B. Lully) na odjezd za obchodními záležitostmi; dává přivolat svou manželku Alcmene a loučí se s ní.
II. dějstvíeditovat | editovat zdroj
Jupiter se svěřuje Merkurovi se svou vášní pro Alcmene. Vládce bohu se rozhodne svést ji tak, že na sebe vezme podobu jejího muže. Merkur mu přináší potřebné šatstvo a sám se přemění na Sosieho.
III. dějstvíeditovat | editovat zdroj
Alcmene se vrací s Bromiou, svou služkou, které si stýská, že jí chybí manžel. Jupiter a Merkur dorazí; Alcmene, oklamána jejich vzhledem, je nadšeně vítá. Jupiter vchází dovnitř, ale Merkur zůstává u dveří.
IV. dějství a závěreditovat | editovat zdroj
Pravý Sosia se vrací ze své cesty a chce se vstoupit do Alcmenina domu, nicméně u vrat jej uvítá dvojník. A když přijde Amphitrion, zahlédne v okně svého domu svou vlastní podobu. Vzniká série zmatků a nedorozumění mezi oběma dvojicemi, jakož i Aclmene a Bromií,. Když pak Blefaro chce všechny ukáznit, dají se Jupiter a Merkur poznat ve své pravé podobě a všichni ostatní jim vzdávají povinnou úctu.
Hra končí sarabandou, hranou na housle a čtyři malé Španělky a jeden Španěl tancují závěrečný tanec.
3. dějstvíeditovat | editovat zdroj
Třetí dějství začíná ihned po druhém, přesně o půlnoci. Trvá pak do tří hodin ráno. Jeho tématem je láska, tajemství a astrologie, jakož i démoni noci.
I. vstupeditovat | editovat zdroj
Luna (vévoda de Damville) jede svým vozem, následována hvězdami. Ty ji však chtějí opustit. Chtějí totiž obdivovat krásu Endymióna (monolog Luny: Moi dont les froideurs sont connues...). I Endymión (vévoda de Joyeuse) se ve svém monologu přiznává, že jí dává přednost před všemi hvězdami.
II. vstupeditovat | editovat zdroj
Luna, která je zamilovaná do Endymióna, k němu sestupuje z nebe, přistupuje k němu a mrak je zakrývá před pohledem diváků; nastává temná noc.
III. vstupeditovat | editovat zdroj
Dva velcí astrologové, Ptolemaios a Zoroaster, pozorují nebe dlouhými čočkami a nevidí Lunu. Napadne je, že byla možná odstraněna nějakým kouzlem. Ptolemaios (hrabě de Saint-Aignan) ve svém monologu přirovnává čtení astrologa z hvězd a čtení milence z očí milované bytosti.
IV. vstupeditovat | editovat zdroj
Luna je skrytá, setmělo se a čtyři rolníci mají při pohledu na nebe obavu z hrozící přírodní pohromy. Rozhodnou se, že se o celé záležitosti poradí s astrology.
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Ballet_de_la_Nuit
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk