A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Augustin-Joseph de Mailly | |
---|---|
Vojenská služba | |
Služba | Francie |
Hodnost | maršál Francie (1783), generálporučík (1747), maréchal de camp 1745, brigádní generál (1744) |
Narození | 5. dubna 1708 Villaines-sous-Lucé |
Úmrtí | 25. března 1794 (ve věku 85 let) Arras |
Příčina úmrtí | poprava stětím |
Titul | markýz |
Choť | Blanche de Narbonne-Pelet Constance Colbert Marie Michelle de Séricourt |
Rodiče | Joseph de Mailly, Marquis d'Haucourt a Louise Marie Madeleine de La Rivière |
Děti | Marie-Jeanne-Constance de Argenson Adrien de Mailly Louis-Marie de Mailly |
Příbuzní | Marc-René de Voyer de Paulmy d'Argenson (vnuk) |
Profese | důstojník |
Ocenění | Řád svatého Ludvíka Řád sv. Michala Řád sv. Ducha Řád svatého Lazara |
Commons | Augustin-Joseph de Mailly |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Augustin-Joseph, hrabě de Mailly, markýz d'Haucourt (francouzsky Augustin-Joseph de Mailly, marquis d'Haucourt, comte de Mailly, baron de Saint-Amand, seigneur de Saint-Léger) (5. dubna 1708, Villaines-sous-Lucé – 25. března 1794, Arras) byl francouzský šlechtic a vojevůdce. Od mládí sloužil v královské armádě a byl účastníkem dynastických válek 18. století, v roce 1783 dosáhl nejvyšší hodnosti maršála Francie. Proslul jako dlouholetý velitel provincie Roussillon, kde inicioval výstavbu řady veřejných budov, opevnění a přístavů. Byl popraven za Velké francouzské revoluce, je uváděn jako nejstarší oběť hromadných exekucí z období jakobínského teroru.
Život
Pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny uváděné v historických pramenech již v 11. století. Jeho otcem byl důstojník královských mušketýrů byl Joseph de Mailly, markýz d'Haucourt (1677-1755) a matkou Louise-Madeleine de la Rivière (1672–1740). Do vojenské služby vstoupil v roce 1726 a již v roce 1728 byl kapitánem. Od roku 1733 zastával dlouhodobě čestnou hodnost poručíka královniných mušketýrů. Za války o polské dědictví bojoval na Rýně a u pevnosti Philippsburg a v roce 1734 dosáhl hodnosti plukovníka (mestre de camp). Na počátku války o rakouské dědictví sloužil pod velením maršála Mailleboise a zúčastnil se tažení do Čech. Po krátkém pobytu ve Francii se vrátil k armádě v hodnosti brigádního generála (1744), bojoval v Německu a ve Flandrech, kde se zúčastnil bitvy u Fontenoy (1745) a obléhání několika pevností v Belgii. V roce 1745 byl povýšen do hodnosti generálmajora (respektive maréchal de camp), poté byl převelen do Itálie, kde bojoval v prohrané bitvě u Piacenzy (1746).
Na konci války o rakouské dědictví dosáhl hodnosti generálporučíka (1747) a v roce 1749 byl jmenován generálním inspektorem jezdectva. Zároveň se stal vrchním velitelem v Roussillonu, kde vyvinul rozsáhlé stavební aktivity především s ohledem na vojenskou strategii. Koncem roku 1749 byl vyslán do Španělska s čestným úkolem gratulovat k narození infantky Marie Terezy, zároveň byl pověřen jednáním o úpravě francouzsko-španělských hranic. Jednání v roce 1750 završil podepsanou smlouvou. Kvůli příliš samostatným aktivitám v Roussillonu se dostal do konfliktu s vévodou Noaillesem (který v provincii zastával formálně funkci guvernéra),[1] upadl do nemilosti a v roce 1753 mu byl zapovězen přístup ke dvoru. Za sedmileté války se znovu aktivně zúčastnil bojů. V bitvě u Hastenbecku (1757) byl zraněn do hlavy, o několik měsíců později téhož roku byl znovu zraněn v bitvě u Rossbachu (1757), kde upadl do bezvědomí a byl zajat pruskými vojáky. S ohledem na generálskou hodnost a příslušnost k nejvyšší šlechtě mělo však jeho zajetí charakter spíše jen omezeného pohybu s přiznáním všech poct, setkal se také s pruským králem Fridrichem II. Mimo jiné byl využit jako prostředník k diplomatickým jednáním o uzavření separátního příměří s Francií, pruské mírové návrhy ale odmítl francouzský ministr zahraničí Pierre de Bernis s ohledem na spojenectví s habsburskou monarchií.[2] Mailly byl ze zajetí propuštěn až po dvou letech (1759) a od roku 1760 znovu aktivně bojoval v Německu. Po sedmileté válce se vrátil do Roussillonu, kde pokračoval v pracech započatých v předchozích letech. Zasloužil se především o vybudování přístavu Port-Vendres na francouzsko-španělských hranicích, několik nových budov nechal postavit také v Perpignanu. V roce 1783 byl povýšen do nejvyšší armádní hodnosti maršála Francie (maréchal de France)
Revoluce
Po vypuknutí francouzské revoluce na rozdíl od mnoha jiných šlechticů neemigroval, protože v rodinné tradici měl v sobě hluboce zakořeněnou loajalitu ke královské rodině. Ludvík XVI. jej v roce 1790 jmenoval velitelem 14. a 15. divize čtvrtého armádního sboru. Chod armády tehdy probíhal již v kompetenci Národního shromáždění a služba v armádě vyžadovala občanskou přísahu, kterou Mailly odmítl a na velení rezignoval. Do královských služeb se vrátil v době povstání z 10. srpna 1792, kdy byl pověřen obranou Tuilerijského paláce. Byl ušetřen masakru královských důstojníků a byl mu umožněn bezpečný útěk na venkov mimo Paříž. Byl zatčen, ale s ohledem na věk a dávné zásluhy byl osvobozen. S rodinou se uchýlil na svůj zámek Mareuil-Caubert v severní Francii, v září 1793 byl ale znovu zatčen rozhodnutím zástupce Národního konventu André Dumonta. Po krátkém soudním procesu byl jako nepřítel revoluce odsouzen k trestu smrti a gilotinován 25. března 1794 v Arrasu. Z doby Hrůzovlády je uváděn jako nejstarší oběť na popravišti.
Rodina
Byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou byla Constance Colbertová (1708–1734), dcera dlouholetého ministra zahraničí Jean-Baptiste Colbert, markýz de Torcy (1665–1746). Jejich sňatek v dubnu 1732 byl s ohledem na postavení obou rodin významnou společenskou událostí s účastí celého královského dvora. Po ovdovění se v roce 1737 oženil podruhé s Marie Michelle de Séricourt (1713–1778), dcerou brigádního generála Charlese Timoléona de Séricourt, markýze d'Esclainvilliers. Třetí manželství uzavřel v roce 1780 s Blanche Charlotte de Narbonne-Pelet (1761–1840), která byla mladší o 53 let, podle dochovaných svědectví bylo ale manželství šťastné. Z prvního manželství se narodili čtyři potomci, z nichž tři zemřeli v dětství. Dospělého věku se dožila dcera Anne Marie Constance (1734–1783), jejím manželem byl generálporučík Marc-René de Voyer d'Argenson. Z druhého manželství pocházel syn Louis de Mailly (1744–1792), který v armádě dosáhl hodnosti generálmajora, pro svou osobu získal titul vévody (1777), zemřel ale ještě před otcem. Potomkem z třetího manželství byl syn Adrien Joseph de Mailly, markýz d'Haucourt (1792–1878), který sloužil v armádě, byl pobočníkem vévody z Berry a po restauraci Bourbonů získal titul paira.
K rodině de Mailly patřily Augustinovy vzdálené sestřenice z linie markýzů de Nesle, tři sestry byly ve 30. a 40. letech 18. století milenkami Ludvíka XV.
Vyznamenání
- 1740 Řád sv. Ludvíka
- 1776 Řád sv. Ducha
- Velkokříž Suverénního Maltézského řádu
- Rytíř Řádu sv. Lazara
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Augustin-Joseph de Mailly na německé Wikipedii.
- ↑ Přehled guvernérů francouzských provincií v letech 1643–1789 dostupné online
- ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 170 ISBN 80-7277-010-1
Literatura
- Dictionnaire historique et biographique des généraux français, Paříž, 1823; 7. svazek (heslo Augustin Joseph de Mailly, s. 306–309) dostupné online
- Jean-Yves Duval: Le prix de sang bleu. Joseph-Augustin de Mailly (1708–1794). Édition de Sémaphore, Paris 2000, ISBN 2-912283-45-0
- KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka (Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763); Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2
- KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách (Bitvy a osudy válečníků VII. 1709–1748); Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6
- MICHELET, Jules: Francouzská revoluce; Praha, 1989; 639 s. ISBN 80-207-0093-5
- MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998 283 s. ISBN 80-86128-22-9
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2
Externí odkazy
- Rodokmen rodu de Mailly
- Biografie Augustina Josepha de Mailly
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Augustin-Joseph de Mailly na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk