A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ap(p)oniové (Apponyi) | |
---|---|
Země | Uhersko, Rakouské císařství |
Mateřská dynastie | Péczovci |
Tituly | kasteláni, župani, velvyslanci, ministři, strážci královské koruny, zemský soudce, diplomaté |
Zakladatel | Tomáš Aponi (Rúfus) |
Rok založení | 14. století |
Konec vlády | 1970 |
Poslední vládce | Albert II. Aponi |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aponiové nebo Apponyiové (dříve též Apponyiové, maďarsky Apponyi család), často s doplňkem de Nagy-Appony je někdejší uherský šlechtický rod původem z vedlejší linie rodu Péczovců. Jejich hlavním sídlem byla obec Oponice nedaleko Topoľčan.[1]
Členové rodu se uplatňovali zejména ve státní diplomacii, ale i ve vojenských a dalších politických funkcích.
Historie
Zakladatelem rodu byl Tomáš zvaný Červený (Rúfus), v roce 1323 kastelán na hradech Čachtice a Branč. Výměnou za hrad Čeklís (Bernolákovo) získali od krále Zikmunda Lucemburského panství Oponice, které se stalo kmenovým panstvím rodového predikátu. Další panství drželi Apponyiové v Eberhardu (Yberhard, Malinovo), v Jablonici, v Tolenské a Békešské župě.
Diplomatické směřování rodu položil Tomáš Apponyi, který byl v roce 1343 vyslancem uherského krále Ludvíka I. Velkého u papeže Klementa VI. v Avignonu. Pavel Apponyi pak jako vyslanec Štěpána Bočkaje vyjednal mír ve Vídni roku 1606. Roku 1618 jej císař pověřil vyjednáváním o hranicích mezi Uhrami a Moravským markrabstvím. Apponyiové se díky svému vzdělání a diplomatickým schopnostem stali vyslanci v různých zemích. Byli obratní při vyjednávání, neboť dokázali obratně hájit zájmy krále, uherské státu i stavů. V 16., 17. a 18. století získali Apponyiové baronský a následně též hraběcí titul.
V 17. století se rod rozdělil do tří linií. První zůstala v Oponicích, přesídlila však z hradu na výběžku pohoří Tribeč do pohodlnějšího kaštělu v údolí. Druhá se usadila na panství Korlátka a Jablonica. Třetí linie pak sídlila v kaštělu Eberhard (dnes Malinovo).[2] V době povstání Františka II. Rákócziho (1703-1711) byly v roce 1708 některé rodové majetky poškozeny a zničeny.[3]
V maďarské Tolně pak rod vlastnil zámky Högyész a Lengyel.
Apponyiovská knihovna
Rod se do povědomí kulturní a vzdělané Evropy zapsali hlavně tím, že ve Vídni založil slavnou Apponyiovskou knihovnu, kterou v roce 1825 přestěhovali ji do Bratislavy, kde ji na Kozí ulici v roce 1827 zpřístupnili veřejnosti. Navštěvovali ji také štúrovci, kteří si sem nechávali zasílat literaturu z Ruska. Jelikož město na provoz odmítlo přispívat částkou 400 zlatých ročně, knihovna byla v roce 1846 přestěhována do Oponic, kde pro ni v tamním kaštělu vzniklo samostatné křídlo. V té době sestávala z 25 000 svazků[2].
Koncem 19. století však dochází k úpadku knihovny. Ludvík Apponyi musel v roce 1892 v Londýně prodat 2 000 tisků, inkunábulí a rukopisů. Po smrti Jindřicha Apponyiho (1885-1935) pak došlo k dalšímu odprodeji na dražbě v Praze, do prodeje tehdy šlo 10 000 svazků.
V roce 1956 se knihovna dostala do správy Matice slovenskej, v oponickém kaštělu vzniklo učiliště a knihovnu tehdy uspořádal a katalogizoval Vševlad Josef Gajdoš. V roce 1963 bylo zbývajících 7 000 svazků knihovny převezeno do Bratislavy a následně do Martina, kde byly svazky ošetřeny proti plísni. Zachráněný fond byl v roce 1992 přesunutý do zámku Diviaky. V roce 20078 byla knihovna vyhlášena za historický knižní fond s nejvyšším stupněm ochrany.
V roce 2011 se celá knihovna vrátila do nově zrekonstruovaného kaštělu v Oponicích do původní místnosti. Podle původních fotografií byla vyrobena ve Zvoleni kopie původního nábytku a knihovna do něj byla umístěna spolu se Zaiovskou knihovnou. Knihovna je dnes s průvodcem přístupná veřejnosti. V současnosti sestává z 7 507 signatur, 8 222 titulů a 15 042 svazků.
Kulturní působení rodu
Významný byl rod svým kulturním a uměleckým působením. Pro hraběte Anotnína Jiřího Apponyiho složil Haydn "Apponyiho kvarteta" (Opus 71-74). V Paříži se s hrabětem Antonem Apponyim a jeho ženou Therese rozenou Nogarola seznámil Fryderik Chopin, který pro Apponyiovy v budově ambasády mnohokrát koncertoval[4]. Koncert v budově ambasády měl též Ferenc Liszt. Kvartet pro rod složil též Mozart. Dochovaly se svatební poémy Per Nozze složené pro členy rodu[4].
Mnozí členové rodu byli literárně činní. Josef Apponyi starší, profesor Trnavské univerzity a Videňské univerzity vydal v roce 1745 Oratio de augustissimo verbi incarnatio[2]. Rudolf I. Apponyi (1802-1853), z Jablonické větve rodu napsal za svého pobytu na pařížské ambasádě deník, který byl vydán v Paříži u Ernesta Daudeta mezi lety 1913-194 ve čtyřech dílech pod jménem Vingt-cinq ans à Paris. Journal du comte Rodolphe Apponyi (Dvacet pět let v Paříti. Deník hraběte Rudolfa Apponyiho)[5]. Cestovatel Jindřich Apponyi, vydal knihu o své cestě do Indie, Himalájí a Tibetu pod názvem Úti- és vadásznaplóm Indiából és a Himalájából (Mé cestovní a lovecké deníky z Indie a Himálaje).
Nejznámějším novodobým členem rodu je Albert Apponyi, který roku 1907 zavedl tzv. Apponyiho školní zákony a účastnil se v roce 1920 Trianonské mírové konference. Jeho paměti jsou souborem textů, které v průběhu života napsal[6], vydal však i četné úvahy o politice Uher.
Významní členové rodu
- Tomáš Apponyi (Rúfus) (14. století), zakladatel rodu, kastelán, vyslanec krále Ludvíka I. Velikého
- Pavel Apponyi (1564–1624), baron, strážce královské koruny, vyslanec Štepána Bočkaje
- Josef Apponyi († 1787), hrabě, filozof, jezuita, profesor Trnavské univerzity
- Antonín Jiří Apponyi (1751–1817), hrabě, velkostatkář, diplomat, župan
- Antonín Apponyi (1782–1852), hrabě, diplomat, velvyslanec ve Vatikánu a ve Francii
- Rudolf II. Apponyi (1812–1876), hrabě, diplomat, velvyslanec ve Velké Británii a Francii
- Jiří Apponyi (1808–1899), hrabě, kancléř, zemský sudí, poslanec Uherského sněmu
- Albert Apponyi (1846–1933), diplomat, ministr kultu a výuky uherské vlády
- Jindřich Apponyi (1885–1935), hrabě, diplomat, cestoval po Africe, Indii a Himálajích
- Albert II. Apponyi (1899–1970), politik, zástupce, novinář
- Géraldine Apponyiová (1915–2002), manželka albánského krále Ahmeda I. Zoga, matka prince Alexandra I. Zoga
Galerie
-
Zámek v Hőgyészi
-
Zámek v Lengyeli
-
Aponiho lovecké muzeum v Marczibányiovském kaštieľe v Oponicích
-
Ruiny Oponického hradu ze 13. století
-
Rodové sídlo Apponyiů v Oponicích
-
Kostel sv. Petra a Pavla s hrobkou Apponyiů v Oponicích
-
Rodový erb na stěně hrobky v Oponicích
Odkazy
Reference
- ↑ Aponiovci . Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c CABADAJOVÁ, Jana; KRÁLÍK, Peter. Aponiovská knižnica v Oponiciach. Martin: Slovenská národná knižnica, 2018.
- ↑ MACHALA, Drahoslav. Šľachtické rody. Bratislava: Perfekt a.s., 2007. ISBN 978-80-8046-375-5. S. 10–11.
- ↑ a b KOUMAR, Jan. Three Nuptial Publications Celebrating Italian Unions of the House of Apponyi in Early 19th Century. Historický časopis. 2022, roč. 70, čís. 5, s. 949–965. Dostupné online.
- ↑ APPONYI, Rodolphe. Vingt-cinq ans à Paris. Journal du comte Rodolphe Apponyi. Paris: Ernest Daudet, 1913-1914.
- ↑ APPONYI, Albert. The Memoirs of Count Apponyi. Safety Harbor, FL: Simon Publications, 1935.
Literatura
- Ottův slovník naučný, díl 2.; Praha, 1889 (reprint 1996), s. 544–545 ISBN 80-7185-057-8
- SATER, Peter: Feudálne sídla rodiny Apponyiovcov vo svetle archeologických a písomných prameňov so zameraním na Oponický hrad (disertační práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2020; 281 s. dostupné online
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Apponyiové na Wikimedia Commons
- Aponiovská knihovna
- Rodokmen Apponyiů dostupné online
- Rodokmen Apponyiů v 18.–20. století dostupné online
- Chateau Apponyi a Apponyiovská knihovna
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk