Antoninův val, někdy taky Severův val (latinsky Vallum Antonini, anglicky Antonine Wall) je systém opevnění, který nechal zbudovat napříč Skotskem římský císař Antoninus Pius. Jeho stavba byla zahájena v roce 142 (dokončena v roce 144). Val byl dlouhý 60 kilometrů, od dnešního Old Kilpatricku v ústí řeky Clyde, asi 8 km severozápadně od Glasgow, po Carriden u Bo'ness ve Firth of Forth, asi 30 km západně od Edinburghu. Měl nahradit téměř dvakrát delší Hadriánův val, ležící 160 km jižněji, a vytvořit tak novou hranici provincie Britannia. Tyto plány se však nakonec nepodařilo naplnit, Římané nedokázali zpacifikovat území mezi oběma valy obývané piktskými a keltskými kmeny a po 20 letech Antoninův val opustili a stáhli se k Hadriánovu valu. Císař Septimius Severus se ho v roce 208 pokusil obnovit, avšak tento pokus skončil ještě dříve než předchozí, a to definitivním opuštěním valu.

V roce 2008 byly pozůstatky valu přidány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO do položky společně s Hadriánovým valem v Anglii a Hornogermánským a raetským limitem v Německu.^[1]

Stavba

Antoninův val byl postaven méně precizně než Hadriánův val, ale i tak bylo jeho dokončení v chladné a nepřátelské oblasti za pouhé dva roky velkým výkonem. Val byl většinou tvořen hliněným náspem asi 4 metry vysokým, s širokým příkopem na severní straně valu. Na jižní straně probíhala vojenská cesta. Římané původně plánovali budovat pevnosti po 6 mílích, ale vzdálenost byla nakonec zmenšena na 2 míle (asi 3 km). Podél valu tak bylo celkem 19 pevností. Nejlépe zachovanou pevností je Rough Castle Fort, ačkoliv původně patřila mezi jednu z nejmenších staveb.

Oblast severně od Antoninova valu Římané označovali jako Kaledonii, ačkoliv někdy tento termín zahrnoval již území severně od Hadriánova valu. Římanům se podařilo zbudovat přechodné pevnosti a vojenské tábory severně od valu, ale neporazili Pikty obývající severní území, a tak Antoninův val trpěl četnými útoky.

Opuštění valu

Val byl opuštěn po 20 letech – v roce 164 se římské legie stáhly na úroveň Hadriánova valu. V roce 197 trpěla hranice sérií útoků, a tak v roce 208 přijel do Skotska císař Septimius Severus, aby zabezpečil hranici. Antoninův val byl opraven a znovu obsazen Římany, ačkoliv jen na několik let. Během tohoto druhého obsazení byl val také někdy nazýván Severovým valem.

Odkazy

Reference

Související články

• Hadriánův val
• Limes Romanus

Externí odkazy

• Galerie Antoninův val na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoninův val na Wikimedia Commons

Britské památky Seznamu světového dědictví UNESCO
Anglie	Bath • Blenheimský palác • Canterburská katedrála, Opatství v Canterbury a Kostel sv. Martina • důlní oblast v hrabstvích Cornwall a West Devon • Derwent Valley Mills • Durhamský hrad a Durhamská katedrála • hranice Římské říše (Hadriánův val) • Iron Bridge • Jurské pobřeží • zahrady v Kew • Greenwich • Saltaire • Stonehenge a Avebury • Královský park Studley a Klášter Fountains • Tower • Westminsterský palác, Westminsterské opatství a Kostel svaté Markéty Antiochijské • Jezerní oblast • Observatoř Jodrell Bank • Slavná lázeňská města Evropy (Bath)
Skotsko	Staré město a Nové město v Edinburghu • hranice Římské říše (Antoninův val) • Srdce neolitických Orknejí • New Lanark • St. Kilda • Forth Bridge
Wales	průmyslová krajina v okolí Blaenavonu • Hrady a opevnění krále Eduarda I. v Gwyneddu • Pontcysylltský akvadukt • Břidlicová krajina severozápadního Walesu
Severní Irsko	Giant's Causeway
Britská zámořská teritoria	ostrovy Goughův ostrov a Nepřístupný ostrov (Tristan da Cunha) • Hendersonův ostrov (Pitcairnovy ostrovy) • St. George a přilehlé pevnosti (Bermudy) • komplex Gorhamovy jeskyně (Gibraltar)