A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Antonín Mánes | |
---|---|
Portrét od Antonína Machka (1816–1820) | |
Narození | 3. listopadu 1784 Praha České království |
Úmrtí | 23. července 1843 (ve věku 58 let) Praha Rakouské císařství |
Místo pohřbení | Malostranský hřbitov |
Povolání | malíř, učitel a kreslíř |
Děti | Josef Mánes Quido Mánes Amalie Mánesová |
Příbuzní | Václav Mánes (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Mánes (3. listopadu 1784, Praha[1] – 23. července 1843, Praha[2]) byl český malíř a kreslíř, zakladatel české krajinářské školy 19. století.
Život
Narodil se jako starší syn mlynářského tovaryše Františka Mánesa, který neměl na studium svého syna dostatek prostředků. Kromě bratra Václava měl ještě mladší sestru Annu [3].
Kreslení se zprvu věnoval amatérsky, krátce si přivydělával v pražské porcelánce na Smíchově jako dekorativní malíř. Ve věku 20 let vstoupil do nově založené krajinářské školy pražské Akademie, kde prošel přípravkou Josefa Berglera, a v roce 1806 jej začal vyučovat Karel Postl. Dlouhodobý pobyt v ateliéru tohoto krajináře klasicistního stylu jej nejvíce ovlivnil, především tematickým zaměřením a stylem (jasné dělení krajiny do tří plánů na popředí, prostředí a pozadí, stafáž: strom, zřícenina, hory). Po smrti Karla Postla se uvažovalo o Mánesově jmenování na jeho místo, ale přednost dostal František Waldherr, teprve po jeho smrti v roce 1835 byl na další školní roky profesorem krajinomalby na Akademii jmenován Mánes.
Od Postlem inspirované klasicistní „ideální krajiny“, kterou reprezentuje jeho olejomalba Krajina se zříceninou Gaia Maria z roku 1824, nebo Údolí u sv. Ivana Mánes přešel pod vlivem německé tvorby k romantismu, změkčenému lyrickým přednesem a výraznými realistickými prvky. Realistický tón v jeho tvorbě podnítila láska k pozorování přírody a přes ni vztah k holandskému malířství 17. století. Namaloval obrazy Pohled na Pražský hrad z východní strany, 1821; Krajina s oráčem, kolem 1825; Hrad Okoř, 1827; Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři, 1834; Kokořín v bouři, 1839). Svou pozdní orientací položil základy české realistické krajinomalby, více osvobozené od akademického rukopisu. Z tvorby tohoto období jsou ceněné zejména studie a kresby. Jeho přínosem byla i živá barevnost a po nizozemském vzoru i snaha po vystižení atmosféry, kterou hledal při cestování po české krajině i se svými dětmi. Vedle žáků, vyučených na Akademii, měl velký vliv především na dílo svých vlastních dětí, synů Josefa, Quida a dcery Amálie.
Rodina
Dne 17. května 1815 se oženil s pražskou měšťanskou dcerou Magdalénou Schwidnerovou (1794–1851). Svědky na jejich svatbě byli malíř Antonín Machek, který Antonína Mánesa v té době (1816–1820) portrétoval, a miniaturista Jindřich Schödl.[4] Manželé Mánesovi bydleli na Starém Městě v Řásnovce v domě čp. 799/I, roku 1829 se přestěhovali do Nostické jízdárny na Malé Straně, kde Antonín dostal služební byt od Akademie.[5]
Další obrazy
- Alej (1822–1823)
- Horská krajina s vodopádem, kravami a výletníky (1820–1825), soukromá sbírka [6]
- Krajina se zříceninou Gaia Maria (1824), NG
- Pohled na Bubeneč (kolem 1825)
- Zámek Obříství barona Kollera (1826), NM
- Krajina s Belvederem (1826)
- Krajina se zříceninou chrámu v opatství Kelso (1827–1828), NG
- Horská krajina s chalupami a pasáčkem koz (1828), soukromá sbírka [7]
- Skalnatá krajina s pasáčkem dobytka, 20. léta, soukromá sbírka ČR[8]
- Dolní dvůr ve Vrchlabí (1832), NG
- Klášter ve Vrchlabí (1832), protějšek předchozího obrazu, NG
- Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři (1834), NG
- Měsíční noci
- Krajina s antickými stavbami (do 1835)
- Venkovská chalupa z okolí Hainšpachu (do 1835)
- Hřbitov v měsíčním světle (do 1835)
- Hrob starořeckého malíře Mikóna v Aténách, podle Salomona Gessnera (do 1835)
- Lesní krajina s vodopádem (do 1835)
- Krajina mezi Braníkem a Podolím podle skutečnosti (do 1835)
- Údolí Vltavy v Braníku proti Zlíchovu a městu, podle skutečnosti (do 1835)[9]
- ... a další
Zastoupení ve sbírkách
Jeho díla jsou zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách:
- Národní galerie Praha
- Národní muzeum Praha
- Muzeum hlavního města Prahy
- Galerie výtvarných umění Liberec
- Galerie výtvarných umění Ostrava
- Kancelář prezidenta republiky - Správa Pražského hradu
- Moravská galerie v Brně
- Státní hrad a zámek Český Krumlov
- Patrik Šimon[10]
Galerie
-
Pohled na Pražský hrad od východu
-
Hrad Okoř (1834)
-
Krajina s dřevěným stavením (cca 1840)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu - Antonín Mánes
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Víta na Hradčanech v Praze
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu - Anna Mánesová
- ↑ Matrika oddaných, sv. Štěpán 1784-1816, snímek 272 . Archiv hl. m. Prahy . Dostupné online.
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva: Mánes Anton
- ↑ Aukce Kodl Praha. www.galeriekodl.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-19.
- ↑ Aukce Kodl Praha 2014
- ↑ Aukce Brno 2016
- ↑ Katalog výstavy Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze, Praha 1835, č. kat. 69-75
- ↑ http://www.patriksimon.cz/autori-detail/antonin-manes/95/
Literatura
- Eva Reitharová, Antonín Mánes. SNKLHU Praha 1967
- Jiří Kotalík, Rodina Mánesů, Praha 1988, katalog výstavy NG a MKS Beroun
- Naděžda Blažíčková-Horová (ed.), Malířská rodina Mánesů, Praha 2002, 335 s., NG v Praze, ISBN 80-7035-236-1
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Anděla Horová (ed.), I. díl, Academia Praha 1995, s. 478 (autorka hesla Naděžda Blažíčková-Horová).
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Mánes na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Mánes
- Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Manes, Anton *1778
- Antonín Mánes v informačním systému abART
- ČT 2012, dokument Antonín Mánes: Krajina se zříceninou opatství v Kelso
- Antonín Mánes Archivováno 29. 5. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk