Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: především vyjasnit, o čem vlastně článek má být: o A. Liewaldovi nebo o rodinném podnikání a majetku Liewaldů?

Antonín Liewald
Narození	13. května 1785 Vejprty Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání	podnikatel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Johanes Ignatius Antonius Liewald (13. května 1785 Vejprty^[1] – ?^?) byl podnikatel a zakladatel rozsáhlého průmyslového podniku.

Předmět podnikání

V roce 1824 získal výrobnu kyseliny sírové u Kočína na severním Plzeňsku a jeho rodině zůstala dalších padesát let. Podnik stával v ohybu Kočínského potoka asi 700 metrů východně od vesnice.^[2] Místo se dodnes nazývá Vitriolka.^[zdroj⁠?

Sídlo rodiny bylo poté přeneseno do Radnice. V blízké obci Stupno se nachází zámeček Hochperk postavený majiteli dolu Liewald. Tento uhelný důl v Břasech na Plzeňsku byl založen v první polovině 19. století a uzavřen 1947. Zámeček byl 1858 prodán do rodiny Šternberků a dále uhelné společnosti Maxi z Břas. Za pozdějšího majitele, akciové společnosti Johann David Starck, se stal Hochperk loveckým zámečkem.

Stará železnice

Úzkorozchodná povrchová koněspřežná dráha Starck vybudovaná v roce 1871 byla roku 1908 elektrifikována. Vedla od dolu Liewald na nádraží v Horním Stupně přes doly Všech svatých, Josef a Jiří.

Rodina

• otec Antonín (1756–1819),
• matka Josefa (Judita) Schmidlová zemřela roku 1835
• manželka: Terzie Zimmermannová
• potomci: 8 dětí; pokračovatel díla byl syn Josef Antonius Liewald (1818 – 16. srpna 1896)

Odkazy

Reference

Literatura

• ROŽMBERSKÝ, Petr; KAREL, Tomáš. Zámečky Hochperk a Křemelák. Hláska. 2007, roč. XVIII, čís. 3, s. 37–40. Dostupné online. ISSN 1212-4974. 
• CHALOUPKA, Jakub. Zaniklý minerální podnik pod obcí Kočín na severním Plzeňsku. In: Archeologia technica 19. Brno: Technické muzeum v Brně, 2008. Dostupné online. S. 44–55.